1) Do Diabla 3 se nenavážim kvůli otevřenosti, ale kvůli tomu jak chabej zážitek nabízí. Nemusí se u něj vůbec přemejšlet a až na pár bossů se v soubojích člověk nemusí ani snažit. O příběhu a postavách radši nemluvit.
2) Otevřená mapa není automaticky lepší než koridor. Obojí má svoje výhody a sevřenější prostory líp seděj k mechanikám souls her, protože umožňujou vystavět zajímavý situace a překážky. Vždycky je tam ale hromada odboček a některý mapy jsou poměrně otevřený (Blighttown, Darkroot Garden, Forgotten Woods nebo Valley of Defilement).
3) Můžeš si říkat level designu Bloodborne stupidní, ale ukaž mi jinou hru, která má tak komplexní, provázaný lokace kde můžeš projít z jednoho konce města na druhej bez loadingu.

Hele nemůžu říct že v hodně věcích nemáš pravdu, ale navážet se do "otevřenosti" diabla stím jak má kdoví jak špatnej level design a pak obhajovat totálně stupidní a zbytečně úzkej koridor u bloodborne to vážně nechápu.

A ano hrál jsem to, ale než bych vyloženě ocenil nějakou zkratku, tak sem si spíš oddechl že ten prasáckej koridor nemusím běžet znova. Takže pokud tě to takle baví tak okey, ale rozhodně to není nic chválihodnýho co by stálo za obhajování .. je to spíš úchylka se takle mučit a bavit se tím :)

Samozřejmě že prozkoumávání lokací je ve hrách běžný, ale záleží jak je to udělaný.
Jak moc je důležitý pro dohrání hry, jak dobrej je level design a jak tě za to hra odmění, to znamená jak zajímavej je svět a jak kvalitní je nepovinej obsah.
Když už sem z nějakýho důvodu taháš Diablo 3, to je hra, kde můžeš jít za objective markerem, likvidovat po cestě monstra s prstem v nose a absolutně se nezajímat o svět kolem sebe. To v souls hrách samozřejmě neplatí.
Level design v D3 je v podstatě placka, svět je barevná slátanina, která nemá ani zlomek atmosféry a vlastní identity co mělo Diablo 2 a odměnou je loot. Je ovšem tak jednoduchý najít rare předměty, že se o odměně nedá skoro mluvit.

Jestli se ale nechceš dál ztrapňovat házením Souls her a Diabla do jednoho pytle, doporučuju si Bloodborne nebo první Dark Souls pořádně zahrát.

Prozkoumávání je pomalu v každé druhé hře, to není nic nadstandartního nebo něco, co by ze hry snad dělalo RPG. Eventy apod. lore knížky/vyprávění jsou třeba v i Diablu 3 a to tak, že požehnaně. Jinak hezky "po fanboysku" napsáno. Málem sem i uvěřil, že to je něco víc, než mlátička.