já tedy předně děkuju za takovýto článek. S kamarádem se o tématu často bavíme, přičemž nás mrzí, že na internetu snad neexistuje český blog/web, který by hry rozebíral i z umělecké stránky (takže ano, já souhlasím, že umění to je, nebo to alespoň má obrovský potenciál uměním být).

A teď už k článku samotnému. Velice se mi líbí autorova inklinace právě k „Hernímu umění“, jak zmínil na předchozí stránce této diskuze – a řekl bych, že to vyplývá i z článku. Příběhové hry, nebo hry postavené čistě na vizuálním sdělení, nejsou herním uměním. Je to jen jakási zvláštní odnož filmu nebo literatury, ačkoliv i tady by se jisté neobvyklé mechaniky našly (Life is Strange – přetáčení času). Co mě ale fascinuje nejvíc, jsou tituly jako Flower nebo Passage. Ty k hráči promlouvají specifickým jazykem, který je podle mě dosud ještě ne plně rozvinutý. To by mě zajímalo, co si o tom myslí autor: došly hry zaměřené na herní umění již dostatečně daleko ve svém vývoji? (Jeho druhý článek zde na games jsem ještě nečetl – Brothers budu teprve dohrávat a chci si na to udělat nejdříve vlastní názor :))

Z trochu jiného soudku (a přeci jen možná ze stejného): Jedna věc v článku mě opakovaně zaráží, a sice zmínka o „pocitech z nové zkušenosti“ ve druhém odstavci pod Video Games: 14 in the Collection, for Starters. To je věc, kterou jsme právě s kamarádem rozebírali. Je to docela obšírné, řekl bych. V poslední době se objevily jeden nebo dva nové tituly, které právě s tímto pocitem mají za úkol pracovat. Mám na mysli hry, které končí provždy (názvy si bohužel nepamatuju, ale myslím že obojí je FPS). Tohle mi osobně přijde už za hranou a nevidím v tom budoucnost. Na druhou stranu si paradoxně nedovedu představit lépe postavený titul, který by tolik akcentoval právě tu první (a v těch zmíněných nových hrách zároveň jedinou) zkušenost hráče. Líbí se autorovi ta představa definitivní herní zkušenosti?

S pocitem nové zkušenosti dále souvisí i sledování gameplayů před tím, než se do nové hry pustím... Asi je bez debat, že to právě ten první zážitek – už coby herní – značně deformuje. Jenže co s tím? Dema dnes již moc nevycházejí, takže tento způsob oťukávání produktu je asi jediný možný – pokud člověk není boháč, který si může dovolit rozhazovat peníze i za věci, které třeba po pěti minutách vypne a už se k nim nevrátí. :) Pravda, Steam už s tím problémem pracuje. Osobně ale hraju převážně na PS3, kde mi možnost vrácení peněz chybí.

EDIT: Jo a ještě jedna věc. Hry nejsou živé... Můžou být i tak uměním? Zjistil jsem (byť jsem byl donedávna přesvědčen o tom, že je to jen pozérství), že umění teprve tehdy, kdy jej přijímáme v originální živé podobě funguje tak, jak by mělo. Příklady: nikdy se mi nelíbil určitý obraz, viděl jsem ale na vlastní oči originál a změnil jsem názor; nechápal jsem určitý film, nevzbuzoval ve mě téměř žádné emoce, teprve až když jsem ho viděl z promítačky na velkém plátně jsem ho prožil; byl jsem unešen na jiné místo světa, když jsem slyšel určitou skladbu živě, avšak nikdy potom, kdy jsem si ji přehrával ze záznamu, jsem podobný pocit nezažil. Co je pro hry jejich originální podoba? Co je na nich živého (umění přece musí být živé!), je to snad onen prožitek hráče? To je dost zvláštní...

Naprosto zbytečné řešit, zda to umění je nebo ne. Hry prostě patří k lidské kultuře (byť jejich historie je relativně krátká), a tak si svá muzea rozhodně zaslouží.

Oni tam nepřidali Grand Theft Auto? *10* Cože? Jestli kvůli kontroverzi tak jsou to zase jen nějaké lamky.

Já za umění ve hrách, v nějakém unikátním smyslu pro toto médium, považuji HRATELNOST. Takový Baldurs Gate má nepopiratelné umělecké kvality jak ve vizuálním ztvárnění, tak hudbě. Až v kombinace s hratelností ale vzniká herní epos. Proč se takové Diablo 2 hraje úžasně plynule, motivuje k dalšímu a dalšímu zapnutí, a proč toho není další stovka klonů schopna? Není právě tohle vrcholným příspěvkem game designera? *5*

Hry jsou umění, to říkám já. Technická stránka věci jde s uměním ruku v ruce - nechápu, že něco, co se běžně přijímá např. v architektuře (technika je gró této disciplíny), se tady, či jinde, odděluje - nesmysl.

Galerie jsou plné intošů civících na různé "spot paintings" a plastové koule v polystyrenu, tudíž bych se za umění nezdráhal označit ani Postal.

"Každej je umělec" Joseph Beuys

Podle mě nejsou hry o nic menším uměním než třeba filmy (Call of Duty ~ hollywoodský blockbuster, letecký simulátor ~ dokumentární film atd...). Jenže co je to vůbec "hra"? Problém je, že hry nejsou žádné jednotné odvětví, ale naopak obsahují strašně širokou škálu různých přístupů, stylů, žánrů atd... Jedinou spojující definicí je snad to, že (počítačová) hra je něco, co běží na nějakém počítači, je to interaktivní a slouží to k zábavě. Jenže co když se někdo baví programováním nebo psaním excelovských tabulek? To je taky interaktivní a běží to na počítači. Je to pak hra? A co třeba hardcore letecké simulátory? Je to hra? "Hry" jsou svým způsobem mnohem širší oblast než jakýkoli druh umění. Je jasné, co je hudba, co je film, malířství, sochařství, ale hra..? Hra může integrovat naprosto cokoli - a navíc přidává interaktivitu. To podle mě hry nijak nediskvalifikuje, ale naopak dělá to z nich jedno z nejperspektivnějších odvětví vůbec, jehož potenciál ještě nebyl ani zdaleka využit. Nevidím důvod, proč by se měl jakýkoli umělec hrám vyhýbat. Ale opět - není hra jako hra (viz výše) - Kurosawa by taky nenatočil Transformers. A mimochodem, pokud návštěvníky muzea odrazuje složitost některých her, pak kdo je tu povrchní? *3*

Každý asi chápe umění jinak, podle svých životních zkušeností, prožitků a stupnice hodnot. Já se na umělce dívám tak, že to jsou lidé na vrcholu ledovce svého oboru a ve své činnosti svým kreativním záměrem dokáží vytvořit umělecké dílo, ať už s čistě estetickou hodnotou nebo myšlenkovou. A tak jak je lidská inteligence mnohočetná, př. prostorová inteligence (architekti), obrazová inteligence (malíři), pohybová inteligence (tenečníci), logická inteligence ( matematici), sluchová inteligence (hudebníci) atp. Všichni jsou to lidé vysoko ve svém oboru, jejich schopnosti a kompetence v té které složce je vysoce nadprůměrná a pak může vzniknout umění, které má přesah. Pokud bude umělec vynikat ve více složkách může dát vzniknout geniálním myšlenkám. Proto si myslím, že hry mají obrovský potenciál být velkým uměním, mají velmi široký záběr. A při spolupráci více talentovaných a kreativních lidí (grafik, spisovatel, hudebník, programátor) dává možnost vzniknout velmi komplexnímu uměleckému dílu.

Umění může být i kus ho*na na klacku tak proč né hry? :-)