Aha, takže agresivní expanze nesmí být nad padesát, to jsem nepochopil a hnal to co to dá, nebo jsem byl moc ustrašený a zkoušel mírumilovnost na všechny strany, což je také kontraproduktivní. Začínám se dívat na hru jinak. Jinak hru už jsem měl také čest ukončit bez dědice a to za bavorsko, skončil jsem v personální unii s rakouskem. Tyhle malé německé frakce nemají dlouhý život, vždycky naštvu nějakého souseda co je v koalici třeba s francií, nebo rakouskem s čechy a vždy prohraju. V EUIII s meklenburskem jsem dobil celou evropu a ovládl většinu světa přes kolonie a výboje, docela mne mrzelo, že je hra tak krátká. EUIV je bohužel hra se silným AI a když nepochopíš jemné niance hry tak nejsi nikdy úspěšný, ono ani na jajjun nejsou vždy rady pro slabší hráče....

Nesmíš překročit agresivní expanzi nad padesát procent, jinak ti všichni okolo vyhlásí válku. Na většinu větších konfliktů se prostě musíš zadlužit a najímat co nejvíc žoldnéřů. Tak si udržíš manpower a svojí pravidelnou armádu. Si všimni kolik žoldáků si najímá AI. Člověk se nesmí bát zadlužit.
Důležitý si držet dobrý vztahy, ale jenom podle strategie kterou jedeš. Naopak využívat špionážní síť a vnášet nesváry mezi spojence tvých nepřátel, jejich vazalů. Plus podporovat vzpoury v jejich zemi, pak mají jiný starosti.
Jinak za Čechy jsem prakticky ovládl střední Evropu a kolonizoval půlku Jižní Ameriky :) Ale skončil jsem na tom, že můj panovník zemřel bez dědice a já spadnul pod personální unii s Francií a to byl konec. Z toho už dostat nedalo :)

Ano, o žoldácích vím a využívám je, horší je to spojenectví. Za čechy jsem měl spojence právě rakousko a madarsko s řádem a stejně mne smázlo polsko, které mělo najednou obrovskou armádu a nebylo vůbec v silách přívalu se postavit a být soupeřem. Chápu to, že uzavírat spojenectví se silnými frakcemi také nemá smysl, jelikož jsem stále bojoval na druhé straně evropy a válku mi vyhlašovalo bavorsko se saskem, které bych smázl ihned, kdybych nemusel plnit spojenecké závazky. Ona celkem je ta hra taková nepřehledná a mnoho věcí je zbytečně komplikovaných v EUIII je hra přímočařejší a nedělá žádné záludnosti. Ale uznávám, může to být pouze můj dojem. Nejhorší je, že mi to stále nedá a pořád to zkouším i když jsem pak otrávený jako šváb....

V EUIV je hrozně důležité spojenectví. Jak nemáš spojence, tak si s tebou každý vytře zadek. O možnosti najímat žoldáky víš, ne? Klidně se i zadluž, když ti to umožní se rozšířit. A ve hře za Rakousko jsi pravděpodobně byl moc agresivní, takže se proti tobě utvořila koalice.

No nevím, Já rád hraji EUIV za malé státečky německa a například za Hansu je to nehratelné, protože tě smázne nejslabší soused co najednou má během jednoho roku obrovskou neporazitelnou armádu a i když se snažím být s ním za dobře, vždy mě naprosto smázne a hra končí. Už jsem to zkusil snad za všechny státečky a vždy stejné. Zjistil jsem, že to asi dělá možnost "šťastné národy" v nastavení, tak jsem to zkusil za čechy, kdy mě okamžitě po velice krátké době smázlo polsko a tak hraji za rakousko a co se nestalo, když jsem pracně dobil střední a velkou část východní evropy, vyhlásilo mi válku hned několik zemí v čele s francií, která uzavřela spojenectví s anglií a španělskem a doslova mně mažou z mapy. Musím říci, že mne to otrávilo a vzalo další chuť hrát. Tak raději zůstanu u CKII a EUIII, které zvládám a rád hraji. EUIV nechám opravdovým borcům, tak se na mne nezlobte....

No to už se mi stalo taky :). Bohužel to chyba není, Osmani mají normálně jako spojence křesťany. V hře co teď hraju jsou v alianci s Ming a každý má 200 000 vojáků.

Hele papež je ok, horší je, když se ti Osmani spojí s Francií. *1*

Edit. Ale samozřejmě to blbost je a možná i chyba, protože já se s tím nikdy nesetkal.