Přejít na výpis diskuzí
Retro GamesPlay: hrajeme kultovní adventuru Day of the Tentacle
17.10.2014 | Redakce Games.cz
7 příspěvků
-
Děkuju, děkuju, děkuju! A až zase bude adventurní slina, chce to rozhodně Neverhood. Ten je stejně zábavnej a to umělecký zpracování je ještě o dvě třídy výš.
-
Udělejte Retro gameplay na Posla Smrti 1, je pravda že hra je novější, ale je to pořád nejlepší česká adventůra co jsem hrál.
-
Day of Tentacle dobrý, ale Maniac Mansion byl první a měl jsem ho raději kvůli tý temnější atmošce. Každopádně skvělé hry.
-
Krásné video, zavzpomínal jsem na mladá léta, když jsem to hrál. Anglicky jsem neuměl prakticky ani slovo (technickou angličtinu nepočítám, ta je u adventur k ničemu), hrál jsem to s českým návodem v ruce a přesto jsem se královsky bavil.
-
Výborne, pán Dobrovský, veľmi sa mi páčia tieto videá, s radosťou som si pozrel retro gamesplay hereticu, die by the sword, golden axe, z, another world a neviem čo ešte, fakt vďaka, vždy rád nostalgicky zaspomínam na obdobie keď hry boli humorné a zábavné
Dúfam, že niekedy sa chystáte spraviť aj nejaký väčši retro GamesPlay nejakých českých a slovenských adventúrnych klenotov ako prvý polda a horké léto, swigridova kletba, mutation of J.B. , gooka, ve stínu havrana a tak podobne :) -
-
Pozoro panove! Neprechvalit, jeste na zpychnout a z videii vimizi ta urcite bezprostrednost a svym zpusobem skromnost a radost z kazdeho noveho "subskrajba" ci divaka...ono totiz takove veci se Angry Joevi, pwdimu ci biscitvoi spatne resi kdyz jich maj statisice...cili opatrne, neprechvalit a doufat ze budou dal pokracovat v dobre praci :)
-
Dle mého názoru jsou právě retro games play videa ty, ve kterých je Pavel nejpevnější v kramflecích. Netvrdím, že by ostatní pořady byly zlé, ale toto považuji za jeho pomyslnou osobní špičku. V kombinaci s Honzou Olejníkem jsou nepřekonatelní.
Je pravdou, že mě tento fenomén sledování videí, ve kterých někomu "koukám" přes rameno, jak hraje hru, nechává povětšinou chladným. Pewdiepie, cynical brit a jiní, toto jsou pro mě pouze sprostá slova, která kolem mne sviští bez zvýšeného zájmu. Na vás se však, s železnou pravidelností, pokaždé rád podívám a když to povinnosti dovolí, tak i na živý přenos. Není to jen tím, že tak krásně drnkáte na nostalgickou strunu (abych si vždycky onu hru nainstaloval a záhy zjistil, že dnes už ji povětšinou hrát skutečně nebudu), ale onou dokonalou syntézou mezi tím a vaší maličkostí.
Tímto vám chci skromně poděkovat za to, že i jednoho nemrtvého tesaře, dokážete udělat alespoň trochu šťastnějším.
-