tady ty zjednodušené odpovědi byly už v KOTOR a přesto je to daleko lepší hra než Baldurs Gate nebo současné faily izomterické scény viz Divinity či Pillars...

nebude tohle GGG? je stejne mimo jako on. ani nema cenu argumentovat

proč sem taháš RTS a Hack and Slash??? Bavím se o mrtvém žánru izometrických CRPG.

tldr *1* ale vazne, celou knizku o tom cist nebudu, ten clanek na wiki je akorat. nicmene +1 bludistak za snahu *3*

"definice apokalypsy se musí u lidí, kteří nazývají své fiktivní světy "postapokalyptické", diametrálně lišit od definice apokalypsy, jak ji chápu já"

V tom máš pravdu :o) Ty samozřejmě můžeš chápat apokalypsu, jak chceš, ale budeš v tom sám, protože ignoruješ historický vývoj žánru. Trvat na tom, že apokalypsa musí vést k ráji, je jako tvrdit, že utopie musí bý umístěny na ostrově (a nikdy ne do budoucnosti) a epistolární román musí být v dopisech (a nikdy ne v e-mailech). Společnost se mění a fikce to reflektuje. Tvrdit, že podmínkou apokalysy je příchod ráje, je ahistorismus.

"Motiv nového začátku (a potenciálně lepšího světa) bývá přítomný jako v každé beletrii jen jako prvek katarze a přirozený směr dějového oblouku."
To neberu z několika důvodů. 1) Naznačuješ, že pokud je nějaký motiv přítomný " jen jako prvek katarze a přirozený směr dějového oblouku", tak je nějakým způsobem okrajový, méněcenný a nepočítá se? S tím se těžko souhlasí, protože hermeneutický kruh pracuje a na významu díla se podílí všechny jeho složky, byť by byly přítomné jen v závěru nebo náznaku. 2) Zase děláš to, že na základě něčeho dílčího usuzuješ na mnohem větší, bohatě diferencovanou množinu. V řadě postapo fikcí není rození nového světa ničím okrajovým nebo implikovaným, ale spíš hlavním tématem (viz třeba Ballardovo Hello Ameriko!, Banksova Píseň kamene, Buttlerové Podobenství, Glukchovského Metro - byť tam je to spíš návrat minulého -, do jisté míry i Houellebecqova Možnost ostrova nebo Palahniukův Klub rváčů. Ten žánr přece zdaleka nesestává jen z narativních variací na DayZ. 3 I v těch případech, které máš na mysli ty, je změna základním prvkem strukturujícím podobu fikčního světa a jeho přináležitost k žánru. Lapidárně řečeno: "příběhy násilí, maximálního ohrožení a zápasu o život" generuje spousta různých žánrů, ale to, co dělá postapo fikci postapo fikcí, je právě motiv světa, který se zásadně proměnil. Na ruinách starého vyrůstá nové.

Co "ani ne"? Pokud by apokalypsa proběhla v biblických intencích, musel by následovat ráj (to by bylo to "post"). To je první možnost. Pokud by neproběhla tímhle definitivním způsobem (ráj nenastává a pokračuje se s redukovaným mužstvem na "postapokalyptické" pláni preapokalyptickým stylem pinožení), nebyla to skutečná apokalypsa, ergo kladívko není možné vyrazit štítek "postapokalypsa". Proto sakra mluvím o oxymoronu, je to snad teď jasné, ne?

Svět je v postapo fikcích vnímaný jako místo chaosu, boje a práva silnějšího. Motiv nového začátku (a potenciálně lepšího světa) bývá přítomný jako v každé beletrii jen jako prvek katarze a přirozený směr dějového oblouku. Postapo fikce nejsou "příběhy o změně", jak píšeš, ale příběhy násilí, maximálního ohrožení a zápasu o život.Takže ať to beru zepředu nebo zezadu, definice apokalypsy se musí u lidí, kteří nazývají své fiktivní světy "postapokalyptické", diametrálně lišit od definice apokalypsy, jak ji chápu já.

"Postapokalypsa" je trochu oxymoron, trochu koroze jazyka a trochu barnumská reklama.

Ani ne, jde o ten přerod: starý řád se hroutí, na jeho ruinách se rodí řád nový. Viz to " vytvoření nového post-apokalyptického ráje či pustiny" v předchozím příspěvku. Žánrová kontinuita tam je, navíc nezapomínej, že i v řadě současných postapokalyptických fikcí je svět po katastrofě vnímán hlavně jako prostor nového začátku (nejspíš proto taky ta inklinace k estetice westernů).

Když to trochu zbagatelizuju, jsou postapo fikce především příběhy o změně, zatímco apokalyptické fikce vypráví o pocitech nadcházející nebo probíhající krize.

"Biblická apokalypsa se naopak nejvíc blíží významu třetímu: je to přerod, konec života v slzavém údolí a začátek nového života v království božím. V tomhle třetím významu potom není postapokalypsa oxymoron, ale je implicitně přítomná v samotné myšlence apokalypsy, ba co víc, je vlastně její podstatou."

To by ale postapokalyptický svět musel být světem míru, lásky a osvobození, tedy úplným opakem toho, co nám nabízí popkulturní postapo světy. I proto jsou pro mě slova "post" a "apokalypsa" v téhle souvislosti takřka neslučitelná.

Souhlasím s tím post-post a beyond-post, to jsou obraty vymknutý z kloubů, ale ten koncept apokalypsy chápeš hodně reduktivně.
Budu vycházet z toho Bergera, kterého jsem tu někde postoval. Podle něj se pojem apokalypsa užívá v zásadě ve třech významech:
1) the eschaton, tj. představa skutečného konce světa, definitivní šlus v podobě jaderného holokaustu, ekologické katastrofy nebo něčeho podobného;
2) an eschaton, což je většinou výrazná dějinná událost, předěl, který se konci světa podobá (holokaust, Hirošima...); a pak je tu
3) apokalypsa v původním slova smyslu, tj. vlastně prostředek zrušení světa, jak je, a vytvoření nového post-apokalyptického ráje či pustiny.

To, o čem mluvíš je tedy jen jeden ze tří obvyklých významů. Biblická apokalypsa se naopak nejvíc blíží významu třetímu: je to přerod, konec života v slzavém údolí a začátek nového života v království božím. V tomhle třetím významu potom není postapokalypsa oxymoron, ale je implicitně přítomná v samotné myšlence apokalypsy, ba co víc, je vlastně její podstatou.