-
Vysoká čestná státní vyznamenání a za své filmy posbíral celou řadu ocenění na velkých MFF. Bývalí filmový kritik i politický aktivista, kameraman, scénarista, režisér a představitel Německého Nového Filmu, nezávislý filmový producent, dokumentarista, esejista, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog a vášnivý cestovatel, milovník anglo-americké rockové hudby. V českých médiích není téměř vubec zmíněn. Škoda, znamenitý a duležitý člověk.
-
krásné citáty od Wima: "Krom lásky není nic pro co by stálo za to žít.", "Zlo není v lidech, ale ve vzdálenosti mezi nima." Vysoká čestná státní vyznamenání a celá řada ocenění na MFF
-
Bývalí filmový kritik, kameraman, scénarista, režisér, nezávislý producent, fotograf, dokumentarista, esejista, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog a vášnivý cestovatel, za své filmy posbíral řadu ocenění na MFF a získal čestné státní vyznamenání.
-
Mělo by se o něm v českých médiích více psát a mluvit. Bývalí politický aktivista a filmový kritik, fotograf, kameraman, scénarista, režisér, dokumentarista, nezávislý producent, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog, cestovatel atd... ve své zemi v Německu získal celou řadu vysokých čestných státních vyznamenání a sklízel celou řadu ocenění za své filmy na velkých MFF. Duležitý člověk.
-
Esej Wimma Wenderse "Americký Sen" s podtitulem "Nezvěstný" psáno roku 1984 - skvělá kritika americké masové konzumní společnosti -, v českém překladu publikovánov knize "Dech Andělu", výbor z kritik, eseju a rozhovoru.
-
"Je lepší když film raději nebude, než aby byl takový jaký je - prumyslově vyráběný jen ke konzumu, jen ke kapitalistickému konzumu, čistě americký.!" V kině už dnes neuvidíme z americké produkce nic nového, vše se jen dokola opakuje. Filmy už přestali být! V Americe je konec filmu...
-
Esej "Americký Sen" Wima Wenderse s podtitulem "Nezvěstný" (psaná v březnu-v dubnu roku 1984.) Wim Wenders čerpal ze své zkušenosti s pobytem v Americe. Vynikající, vyjímečná, znamenitá, stále aktuální a potřebná kritika amerických masových médií a celé masově konzumní společnosti USA pohledem velkého Evropana a také o své příslušnosti k domovské Evropě. Kniha "Dech Andělu" Aurora 1996), výbor z kritik, eseju a rozhovoru je dnes nenávratně rozebraná.
-
Měl jsem zmatek v hodnotách, nejsem křestan, nejsem věřící, ale zaobýrám se stejnýma otázkama jako Wim Wenders a věřící lidé, ačkoliv jsem prozatím stále ještě přesvědčený ateista, ale hluboce filozoficky nadaný, přesto ale nenávidím filozofii a akademický přístup k ní, snažím se uvažovat a zpřístupnit vše neakademicky a laicky velice jednodduše nakonec příklonem k hlubinné psychoanalýze po gestalt psychologii ,,selským rozumem", kdy mě snad nejvíce v životě ovlivnila klasická čínská filozofie konfucianismu a neo - konfucianismu a alternativně zaměřená nemainstreamová a nekomerční rocková hudba apod.. je snad tolik k mé složité osobnosti... Má pointa koprodukčního road-movie snímku je jediná: "V lásce je štěstí a mír a v míru je nakonec klidná smrt." ...Je Věnováno všem civilním obětem válečného konfliktu na Ukrajině, se kterým dnes o to více nenávidím samotnou Ameriku jako zemi zkorumpovaných a prolhaných hodnot lidských NE-HODNOT. Amerika dnes přijímá a uznává snad jen HODNOTY nejtvrdšího kapitalismu a laciného konzumu, Amerika je dnes největší zemí KAPITALISTICKEHO KONZUMU a její POLITICKY SYSTEM se uplně hroutí zevnitř a je třeba nebát se to konečně otevřeně říct a říct to nahlas že Amerika nejvíce ráda ve své zemi profituje ze ZBROJNIHO PRUMYSLU. Co nám Amerika dala? Více ZLA než DOBRA! UKRAJINA je HRDY a STATEČNY NAROD a je třeba stát při této zemi. MARTIN DYNTAR
-
Hodně jsem prozradil o road-movie "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo", 2008) k osobnosti jménem Andreas Frege na čem budu jako neznámí filmový kritik dál časem pracovat, nemužu psát zde bez vyhrazení si svých autorských práv, není to tu k tomu vyhrazené jak kapacitou komentáře tak právě autorským právem, přesto jsem se o to snažil, trochu neuspořádaně a zmateně, ale velice za to osobně upřímně a duvěrně. Myslel jsem že mou skutečně jedinou, mou pro mě skutečně teprve první a také poslední filmovou kritikou bude 2 stránková recenze na koprodukční nezávislý film o migrantech (o migrační krizi, stále společensky citlivé a společensky aktuální téma) pod názvem "Ein Augenblick Freiheit" (2008) íránského scénáristy, režiséra a dokumentaristy Arashe T. Riahio, a zmýlil jsem se v tom naštěstí. Mám jako filmový kritik, jímž kdysi byl znamenitě právě i Wim Wenders (muj jediný vzor proto jak psát kritiky a recenze o filmu), mnohem blíže tématicky k filmum kritického realismu. Je proto pro mě dnes těžké psát o skutečně kvalitním, realistickém a ještě nezávislém filmu, ze kterého se stal jen zábavní konzumní prumysl ve světě, kdy lidi očekávají od filmu jen odreagování se násilím, zážitkovým násilím a převládá hluboká skepse chtít od filmu ještě něco očekávat, ještě něco jiného. Duležité je vyprávět film uspořádaně, souběžně a pomalu. Aby byl film nejen esteticky obrazově pusobivý, sugestivní, ale především aby byl (musí být dnes) srozumitelný. Neuznávám převážně a dnes čistě komerční prumysl hollywoodské filmové produkce, který se ve všech zemích dnes zábavně prumyslově konzumně napodobuje. Pracuji na kritice a na hodnocení filmu "Palermo Shooting" (2008) a "Submergence" (2017), který bude mou poslední štací, nejvyšší metou mé filmové kritiky, mé filmové recenze na filmy Wima Wenderse, kterou nemužu jsem napsat, ale přesto rád bych ji sdílel a snad možná i uveřejnil, jenže kde je otázkou, když komerčně konzumní největší evropský filmový měsíčník CINEMA celé léta raději nekupuji a neodvážil bych si ho koupit z duvodu dnešní čisté komerce filmu a jeho konzumu, která mému psaní o filmu vubec touto dobou nepřeje. Přesto nikdy neslevým ze svých vysokých nároku na film a zusobu jeho divácké interpretace, prohrál bych svou diváckou dustojnost i cinefilskou hrdost. Děkuji za pochopení všem. MARTIN DYNTAR
-
Dnes je v Americe bohužel po SNU, zustalo mediální pozlátko, mediální klam o Americe, lidi tam o lepším životě už osobně nesní, mluvím o Wimově najivní fascinaci a o posléze osobním už rozčarování a tolik osobním zklamání a neštastném znechucení právě samotnou Amerikou téhdy, kdy ji sám měl možnost už právě navštívit a žít v ní delší dobu a poznat její reálie, uvědomil si mnohé duležité a stále tolik aktuální o této zemi nejen prostřednictvím už své slavné eseje "Americký Sen" (sepsal v březnu a v dubnu roku 1984) s podtitulem (Franze Kafky) "Nezvěstný", znám a čtu (zdroj: jinak právě samotný knížní titul "Dech Andělu", Aurora 1996), tuto tolik už osobně nesmlouvavou velice už jinak asi i nepříjemnou a možná i nepohodlnou velice upřímnou a hluboce pravdivou kritiku masového rozvoje americké konzumní společnosti, je v ní pravda o Americe a právě i o hodnotách americké dnešní společnosti utápějící se v tvrdém neuprosném kapitalismu a v masovém konzumu jak je to spolu i možná tolik provázané, čtenářsky všem mužu jen nejlépe doporučit než začnou patolízalsky pochlebovat právě této zemi. Nepovažuji se nijak za velkého znalce celé filmové tvorby Wima Wenderse,ale jsem svým zpusobem velkým znalcem jeho myšlenek i jeho osobního života co se ze zdroju dnešní wikipedie a nejen ní o něm nikde už nedozvíte a nikde už nedočtete. Čerpal jsem nejvíce ze 2 knížních titulu a to: "Spletité Cesty Wima Wenderse" od Petera Gavaliera (velice špatná citlivá lepená vazba knihy navíc jen ve slovenském jazyce) a osobně nejvíce "Dech Andělu" (přeložil Milan Doinel, 1996 Aurora, titul je už dnes nenávratně rozebraný, osobně ho mám několikrát), čerpám o Wimovy Wendersovy snad nade vše objektivně právě nejvíce z jeho poskytnutých osobních rozhovoru, znamenitých filmových kritik a esejistických prací. Srdečně dnes nejvíce miluji a divácky obdivuji jeho filmové snímky "Land of Plenty" (jiný, už odlišný pohled na Ameriku očima velkého Němce a největšího Evropana), "Palermo Shooting" (největší režisérská pocta Ingmaru Bergmanovy a jeho významnému filmu "Sedmá Pečet"), "Submergence" (pro mě jen dostupné v originálním anglickém znění už bez české podpory) a "Every Things Will Be Fine" (také jen ke shlédnutí prozatím jen právě v originálním německém znění), tyto filmy jsou nejen vizuálně vyjímečné a dokonalé, především už dvorní kameraman některých filmu Wima Wenderse Franz Lustig patří či patřil profesně k uplné Evropské špičce nejlepších kameramanu, snímek "Palermo Shooting" je vizuálně tolik perfektcionalisticky vytříbeným obrazovým klenotem jako žádný z filmu Wima Wenderse, Franz Lustig na filmu odvedl kameramansky nejnáročnější svou práci, ostatní už dnešní kameramané se dnes od něj mužou právě z road-movie snímku "Land of Plenty" a "Palermo Shooting" stále tolik co učit, Franz Lustig je nejlepším možným vzorem každého světového (nejen Evropského) kameramana. MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..