To by bylo logické, ovšem funguje to zcela jináč, kdo napráská dluhy za přispění lichvářů a bank, ovšem u bank dlužník vždy nadělá dluhy opakovaně. Pak dlužník na sebe podá návrh na oddlužení, a sdělí soudu, že na minimálně 30 % zaplacení pohledávek za pět let svými příjmy nedosáhne. Ovšem zaváže se, že si sežene dárce, tak zvaného poskytovatele důchodu, který fiktivně přispívá platbami na splácení insolvence, aby splatil minimálně 30% pohledávky. Insolvenční soud tedy schválí oddlužení, a už se práší za kočárem. V konečné fázi za 1 000 000 Kč pohledávku zaplatí dlužník z menšinové společnosti např. 350 000 Kč, a 650 000 Kč má doma dlužník jako bonus. Na a věřitel, ten ať je rád, že podle insolvenčního zákona dostal něco z těch 350 000 Kč, vždyť konkursní správce odved dobrou práci, tak si zaslouží tučnou odměnu. A dlužník je vysmátý. Neber to za ty prachy. Jedna paní, která pracuje na ředitelství Cel v Praze, vydělává přes 29 000 měsíčně, tak ta se nechá dotovat 2 000 od své mamá. Nicméně běda jak někdo do insolvence nedoloží potřebné údaje, uvedené paní postačilo k ověření podpisu na přihlášce do insolvence, že formulář orazítkovala kulatým razítkem svého zaměstnavatele, tj. Ředitelství Cel Praha, a insolvenčnímu soudci to bylo šumák, ten to posvětil a povolil oddlužení, vždyť to je chudák úřednice od celníků. Bližší košile než kabát, čistému vše čisté, že. Je to křišťálově čisté, že křišťál více čistější už nemůže být, jak řekl SG.