Mezitím jsou to právě doktoři, kteří často fetují v lepším případě různé koktejly psychofarmak (které jim ochotně předepisují jejich kamarádi psychiatři), v horším případě rovnou zakázané drogy.

Zatímco ostatním budou kázat o tom, že mají zdravě jíst, hodně spát, sportovat, mít rodinu, hodně koníčků, hodně spánku a hlavně se vyhýbat návykovým látkám. :) Což je teda skoro na pěstí do zubů od lidí, kteří na spoustu těch věcí nemůžou mít ani pomyšlení, protože musí skoro pořád makat, aby vůbec přežili. Že by potom bylo něco k smíchu bez chlastu, to se taky říct nedá...

Farmakologické přípravky a výživové doplňky, které mají neuroprotektivní vlastnosti nebo prokazatelně zlepšují kognitivní funkce (nebo dokonce obojí), samozřejmě nejenže JSOU v dohledu, oni už dokonce existují desítky let, řada z nich je volně dostupná a spousta lidí je běžně používá.

Tak nevím, buď je medicína na katolické univerzitě v Itálii asi tak sto let za zbytkem západního světa, nebo jsou lékaři nejpokrytečtější povolání na světě. Když jsem na gymplu viděl, jaký typ lidí se většinou hlásí na medicínu, tak bych se tomu ani nedivil (a novináři se samozřejmě neobtěžují si k tomu něco dalšího zjistit, když tyhle kecy publikují).

Fakt je strašně fajn žít ve společnosti, která návykové látky a nezdravý životní styl sice proklamativně odmítá, ale zároveň fakticky vytváří podmínky, které k tomu obrovskou spoustu lidí nakonec přinutí. To už by takovým lidem daleko víc než tyhle hraběcí rady pomohlo, kdyby se všechny návykové látky legalizovaly a byly volně dostupné v lékárnách, lacině, v přesně odměřeném množství a farmaceutické kvalitě...

A k tomu všemu ještě lidé podléhají nezdravým trendům jenom proto, aby se nemuseli stresovat tím, že by vybočovali ze stáda.

Důležité je zdravě žít a nenechat se semlet systémem, co by z nás chtěl vycucat všechnu šťávu a pak opotřebované a nemocné z toho všeho, zahodit na smeťák. *7*

Kdo proseděl život v hospodě, nemůže očekávat ke stáru nějakou duševní svěžest - chlast, kouření, každodenní společnost stále stejných, podobně vypitých blbců, omezený okruh témat hovoru, zábava jako v čekárně v krematoriu...

A k tomu neustálé pobízení lstivých pinglů k vyšší konzumaci...zamlada si mnozí vypítkové myslí, jak žijí naplno, ale po padesátce je to každodenní zoufalství.

Mám takového bratra.

No jo, jenomže ono je toho u nás k smíchu dost málo, mnohem víc je toho k pláči. *2*