To je naplnění života, když ho celý věnujete četbě jedné pohádkové knihy. A to platí i pro křesťanské duchovní.

Kafr Davár má pravdu, a je úplně jedno, o které náboženství se jedná!!!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bez obrany? /Protiproud/ - „Nuž bez obrany, bez obrany, meč vytrhli nám džingistáni,“ napsal slovenský básník Janko Jesenský, vstříc jedné strašlivé tsunami – té nacistické, které jsme se nakonec ubránili. Ta současná má ještě hrozivější podobu. Je totiž, jak se dnes moderně říká, „hybridní“. Vlastně nejsme ani přesně schopni určit, kdo je náš hlavní nepřítel – i když to již dlouho víc než jen tušíme. Teď i víme. - Jsou to lidé jako německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Hollande – případně jeho hlásná trouba, ministr Fabius. Všichni ti sociální inženýři, kteří se pokoušejí v přímém přenosu opět dokazovat, že černé je bílé – a naopak. A ještě to drze vykřikují v rádoby „humanistickém“ gestu a „rozhořčení spravedlivých“.

Veřejnost v Německu už doutná – i když o tom nesmíme vědět – ale okřikována (tam pochopitelnou) mantrou „neonacismu“, zatím váhá. Brzy však vybuchne. O francouzské veřejnosti ani nemluvě. Marine Le Penová, bude-li jen trochu šikovná, to všem místním Fabiům v prezidentských volbách vysvětlí ještě rázněji. Vědí to – a proto tolik spěchají.
A my? My s brežněvovsky „omezenou suverenitou“ a vládou, která se posmívá výrokům svého prvního místopředsedy o nutnosti uzavřít smrtící „schengenský prostor“? Která se chce jako chytrá horákyně „vyplatit“ tím, že budeme posílat stamilióny (a pak miliardy) do bezedných děr „táborů“ pro imigranty kdesi uprostřed Nikde?

Jistý návod dává finále zmíněné básně Janka Jesenského:
Mě cinkot oněch korun děsí / nekoupíš za ně živý tep. / Tak se mi zdá, že střádáme si / ne na boj, ale na pohřeb.
Však před pohřbem / byť bez obrany / a byť nám vzali domovy / Bijme ty hlavy při padání! / Když mečem ne, tak okovy!