už nemůže








.

Křenková je coura?

V mnoha zemích tzv. třetího světa to vypadá strašně, rasové, kmenové nebo náboženské války, statisíce mrtvých lidí, hladomory, obrovská bída. Viníkem této hrůzy jsou stoupenci tzv. politické korektnosti, mezi nimi hlavně komunisté, kteří neustále viní Západ z všech možných chyb a vymysleli si tzv. právo národů na sebeurčení. Ve skutečnosti však Těm, kterým chtěli pomoci, hrozně ublížili a na svém kontě mají miliony mrtvých. Pravdou je, že domorodci by měli Evropanům za kolonizaci spíše trvale děkovat.

Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou teorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být chaos. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a nový stát se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutil.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa. Proto podporovali tzv. národněosvobozenecká hnutí, ve skutečnosti však obyčejné teroristy.

Zdejší rádoby moralisté roní krokodýlí slzy nad zmařenými životy v cause Mašínové. Odpovím jak kdysi Pavel Tigrid Jiřině Švorcové, nejsem dojat. Daleko horší je, že komunisté uštvali k smrti nevinnou ženu - matku obou bratrů, která nikomu neublížila.

Přehlídka ubohostí z čecháčkovských řad vůči Ctiradovi Mašínovi ani nepřekvapuje. Dokonce jsem se dozvěděl úžasnou perlu, že nejlepším hrdinstvím je držet hubu a krok, kdežto boj proti zločincům je zbabělostí. Důsledkem těchto jistě zásadových postojů pak bývají mnichovské dohody a kapitulace před zlem. Ale již Kristus nás varuje, že nemáme házet perly sviním.

Strašnou obžalobou rudého teroru v padesátých letech je rovněž tragický osud matky obou bratří Zdeny Mašínové. Ta o činech svých synů a jejich útěku neměla ni tušení, protože Josef a Ctirad dodržovali zásadu, že jejich nejbližší nesmí nic vědět a chtěli tak ji a sestru Zdenu chránit před hněvem mocných. Bohužel se jim to nepodařilo.

Kvůli manželovi, statečnému odbojáři ze skupiny Tří králů, zavřeli Zdenu Mašínovou za války i nacisté. Ovšem když se jim nepodařilo dokázat, že věděla o činech svého muže a vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu ji gestapo propustilo.
Paní Mašínová věděla, že ji Němci úplně nespustili z očí, přesto však se dále činila v odboji. V březnu pětačtyřicátého roku pomohla rodina Mašínova uprchlému sovětskému zajatci poručíku Rudé armády Stěpánu Sannikovovi, kterého schovávala doma. Jak uvedl ve své knize Mašínové historik Jan Němeček v děkovném dopise nazval Sannikov Zdenu Mašínovou sestrou. „Drahá sestro, zachránila jste mi život, když jsem utíkal od nepřítele. Pomohla jste mi v nejtěžším okamžiku, když jsem byl skoro zničen. Děkuji vám za poskytnutou pomoc. Nikdy na vás nezapomenu, jako na vlastní sestru, na dobrého člověka a spasitele mého života...“

Přestože matka bratrů Mašínů byle nevinná, od zatčení ji to neuchránilo. StB si pro ni přišla 26. listopadu 1953 do nemocnice v době, kdy už byla velmi těžce nemocná. To, co ji pomohlo před gestapem, neplatilo na jejich komunistickou obdobu.
Jednalo se o obyčejnou podlou mstu rudé sebranky. Když se jí nepodařilo dopadnout jejich syny, vylívala si zlost na matce, která v té době trpěla mimo jiné i rakovinou tlustého střeva. Ani vážný zdravotní stav neuchránil Zdenu Mašínovou před vykonstruovaným procesem, ve kterém ji Nejvyšší soud v roce 1955 odsoudil k 25 letům vězení, což pro ní byl trest smrti. Zdůvodnění rozsudku je typické pro komunistické bezpráví padesátých let. Prý byla nepřítelem k dělnické třídy a své syny vychovávala k nenávisti k socialismu.

Trestání za provinění příbuzných je ovšem taktikou barbarů, ale nikoliv civilizovaných lidí. Je příznačné, že to kromě komunistů dělali i nacisté, ačkoliv oni v případě paní Mašínové nebyli tak krutí jako rudohvězdáři.
Vězněné ženě nepomohlo ani to, že její matka napsala žádost o milost manželce prezidenta Marii Zápotocké, která s ní byla za války v nacistickém kriminále. Ve své pomstychtivosti šli rudí zločinci tak daleko, že jí zbavili veškerý majetek a z práce ve vězení musela smrtelně nemocná paní Mašínová splácet náklady soudního řízení 9500 korun, což tehdy byly po měnové reformě velké peníze.
Zdena Mašínová se milosti nedočkala a nakonec zemřela 12. června 1956 v pankrácké vězeňské nemocnici.
Další hanebností komunistů bylo, že urnu s popelem zemřelé odmítli vydat rodině a pohřbili ji do hromadného neoznačeného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích, což teprve o mnoho let později zjistila dcera Zdena, která podplatila tamního hrobníka.
V roce 1990 pak Nejvyšší soud rozsudek nad Zdenou Mašínovou zrušil jako nezákonný a plně ji tak rehabilitoval. Statečná žena si to po prožitých útrapách zasloužila.

Námluvy pokračují. Po vánočním přání poslal Putin Trumpovi novoroční vzkaz
Mocenské námluvy mezi pánem Kremlu a nadcházejícím šéfem Bílého domu neberou konce. Po vřelém vánočním přání ruský prezident Vladimir Putin poslal svému budoucímu protějšku Donaldu Trumpovi blahopřejný vzkaz, v němž znovu vyjádřil naději, že se po jeho nástupu do funkce vzájemné vztahy obou zemí stabilizují.

Thatcherová se bála sjednoceného Německa
Britská premiérka Margaret Thatcherová měla po pádu Berlínské zdi v roce 1989 obavy ze sjednoceného Německa a s ministry a poradci řešila otázku, jestli by nový hegemon na evropském kontinentu nemohl jako už jednou usilovat o ovládnutí Evropy silou. Odpor Thatcherové vůči sjednocení popsali historici už dříve, nyní ho potvrdily další dokumenty, které uvolnila britská vláda.

Komunisté v zájmu své ideologie rozpoutali vypustili džina teroru z láhve a nemohou se divit, že si to lidé nenechali líbit a lidově řečeno jim také dávali přes hubu. Nic jiného si nezasloužili. Násilí plodí zase jenom násilí anebo kdo seje vítr sklízí bouři.

To by si měli uvědomit všichni ti, kteří odsuzují Mašíny, ale daleko horší brutalita alžírských českými komunisty obdivovaných hrdlořezů, je nechává zcela chladnými.

Každou událost musíme posuzovat v souvislostech. Skupina bratří Mašínů se v Československu neobjevila z ničeho nic, ale z jasné příčiny a tou byl rudý teror, který rozpoutal násilí vůči civilizovanému světu za účelem zotročení lidstva. Pouze soudruzi to zřejmě nechápou respektive spíše nechtějí pochopit. Takže jim to musíme opkované připomínat.

Je známou pravdou, že Sovětský svaz a jeho satelity se hodně angažovaly v boji proti kolonialismu. To je paradoxem už z toho důvodu, že SSSR patřil k největším koloniálním mocnostem na světě. Jak však takový boj v režii komunistů skutečně vypadal? Znovu všem rádoby lidumilům připomínám, že tzv. národněosvobozenecká hnutí v Africe a Asii byla ve skutečnosti v mnoha případech zločineckými gangy, které rudí cvičili v boji a zásobovali zbraněmi. Výrazným příkladem odporného terorismu druhé poloviny minulého století byla alžírská tzv. Fronta národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi a Alžířané považovali právem za fašistické bojůvky.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně.

Nelze se tedy divit, že francouzští parašutisté pak v odvetě zmasakrovali Araby v dotyčné oblasti. Nebylo to správné, ale pochopitelné. Komunistická propaganda ve východní Evropě ovšem podle zamlčela odporné násilí FLN a naopak zveličila akci francouzských vojáků
Rovněž v Československu rozpoutala komunistická moc po puči v únoru 1948 teror vůči vlastnímu obyvatelstvu. Lidé byli rudými zločinci vraždění, mučeni, zavíráni do vězení na základě vykonstruovaných procesů a násilím vyhánění ze svých domovů. Justiční zločiny vedly k popravám Milady Horákové, generála Heliodora Píky a dalších.

Na jaře roku 1945 zaútočili partyzáni na trati Vizovice-Zlín na německý vojenský transport. Při akci zahynuli též strojvedoucí s topičem, oba Češi. Podle logiky odpůrců bratrů Mašínů byli partyzáni zločinci, protože způsobili smrt nevinných lidí.
Do konce II. světové války zbývaly dva měsíce, když partyzáni u Želechovic na Zlínsku zaútočili na německý vojenský vlak. Mezi mrtvými byli bohužel i dva Češi. Po strojvedoucím zůstala dvě malá děvčátka, pětileté a dvouleté. Nicméně rodina strojvedoucího nikdy nevinila z jeho smrti partyzány. I když se určitě najdou čecháčci, kteří řeknou, že to bylo zbytečné, poněvadž partyzáni tímto činem nijak neovlivnili děj II. světové války a Němci by bez tak prohráli. Ne! Tato akce měla smysl! Každý úspěch v boji s nacisty pomáhal osvobozovat Evropu. Při odboji bratrů Mašínů zemřel pokladník Rošický. Podle svědectví jejich kolegy Milana Paumera došlo k náhodnému výstřelu z pokladníkovi pistole, který namířil zbraň na Josefa Mašína a následnou potyčku zaplatil životem. Každý nezávislý soud by musel tuto událost posoudit jako zabití, nikoliv jako vraždu! Bratří Mašínové prokazatelně Rošického zabít nechtěli! Je smutné, že pokladník, po kterém rovněž zůstali malé děti, zemřel. Za normálních okolností jistě není správné přepadat a zabíjet pokladníky s penězi určenými lidem na výplaty, tak jak jistě není správné útočit na vlaky a zabíjet strojvedoucí. Jenomže v padesátých letech tady nebyl normální režim. Tady vládli komunisté, kteří mají na svědomí tisíce nevinných lidských životů. Ti brutálně likvidovali své oponenty a posílali je do nelidských podmínek koncentračních táborů jako byly Bytíz, Jáchymov apod. Z tohoto úhlu pohledu je nutné posuzovat čin bratrů Mašínů, kteří chtěli získat peníze na protikomunistický odboj. Skutečným viníkem smrti pokladníka Rošického byli komunisté, a jejich nelidský režim. Tak, jako hlavními původci smrti strojvedoucího a topiče byli nacisté, kteří uvrhli Evropu do tyranie.