No já vám nevím, před nedávnem jsem dokončil první Tomb Raider a to skoro s prstem v nose. Původní Lary jsem hrál kdysi dááávno jako malej, nic moc si z nich nepamatuju, jen to jak byly super. Mnoo... a po těch letech mne všechny nelogičtnosti a podivný design snad všeho (zejména levelů) neustále fackovaly. Sice si stále myslím, že je ta hra klasika, ale vážně moc nechápu nářky, jak má nová Lara (a nejen Lara, snad každá dnešní hra) příšerný level design a jak to dříve bylo lepší. Osobně bych ani neřek. Snad všechny úrovně mi přišly jako nesmyslné spletence náhodných chodeb a místností, kde skoro všechno nedávalo smysl - teleportující se balvany (do jeho dráhy se musí natlačit překážka, takže až ZASE(!!!) sjede dole, tak neucpe východ ven - WTF?!), když se natalčí bedna na potůček, tak se vypustí celý bazén bez jakéhokoli odtoku (stačil by jen obrázek na textuře, takhle se voda jen jaksi vypaří... *chjoo*). A tady si myslím, že se mnohdy dnešním hrám křivdí. Jejich levely jsou sice možná jednodušší ve smyslu počtu cest nebo chodeb, ale na druhou stranu jsou mnohem komplexnější ve smyslu výtvarném a člověk pozná, kde je nebo na co se dívá. Tohohle si cením mnohem více - třeba Half-Life 2 nebo Stalker. Opravdu jsem se pokaždé smál, když Lara musela odběhnout někam do skály k nějaký páce, aby se otevřely dveře od kuchyně nebo odplula loďka na nějakým jezírku. Tak nějak mi přijde, že se dnes během vytváření levelů více myslí na to, jestli by mohl fungovat a ne, že něco sem fláknem protože prostě proto.

Nyní k puzzlům: musím se přiznat, že se mi ty nové, stejně jako v Half Life 2, zaměřené na fyziku a interakci s okolím, zamlouvají asi více než ty staré. A ruku na srdce, vždyť to vesměs bylo jen "najdi klíč, otevři dveře do další divný chodby" a nebo zmíněné balvany apod.
A ještě musím zmínit hledání secretů. Jako pardon, ale létající neviditelné plošiny a podobný blbosti??? Lara uměla být divná, ale tohle je na mě už moc. Ve dvojce se to naštěstí už uklidnilo.

Zkrátka a dobře, zpětně mi přijde, že staré TR jsou "těžké" hlavně díky ovládání (na PS1 existovaly 3D hry, ve kterých se dalo běhat, skákat a šplhat zcela normálně, nechápu, proč to nějak neupravili...) a osobně nepovažuju hru za těžkou jen proto, že mi hází klacky pod nohy a hlavní postava se chová jako betonový kvádr na nohách.

Panebože, to je ale slohovka... pff *15*

Dvacet minut se základními pistolemi je s dovolením pouhá fantazie, pokud "jsem měl enter zatížený šutrem".
Důkaz: https://www.youtube.com/watch?v=EgjdFlUtgHI

I když samozřejmě vzhledem k době kdy se vzpomínka měla odehrát je tu možnost, že vám někdo prodal pirátskou modifikovanou verzi.

Tomb Raider I neměl nějak extra tuhé nepřátele (vyjma pseudozávěrečného mutanta), těžiště hry leželo v hádankách a průzkumu, ne v nutnosti vše živé zabít, jinak hra nedovolí hráči pokračovat dál v úrovni.

Tady nejde o to jestli je lehčí. Ale oni udělali úplně jinou hru, tam nezbyl kámen na kameni. Z logických hádanek nic nezbylo a to byla minimálně půlka hry. Teď už zůstalo jenom to střílení, nic víc.
Navíc ty poslední díly TR nebyli vůbec špatný, jako třeba Legends. Tam bylo zachovaný to co dělá TR i z novinkama. Nevim proč to nemohli udělat v podobnym duchu. Ne uděláme jenom bum bum, cool grafiku a to dneska všem stačí ne.

Pak to je dost smutný. Když i vzdělaný recenzent který toho minimálně hodně nahrál to hodnotí z pohledu davu.
Mám rád hodnocení z pohledu hardcore hráčů, protože často řeší podstatu hry a jak se hraje. Je to sakra hra, má se to hrát a ne čumět, jak to něco dělá celou dobu samo a další srandy. Taky řeší herní prvky a fakta. Díky tomu máš přehled který pochopí většina. Žádně složitě kecy o herním zážitku a spanilé cestě danou hrou. Co to je ví pouze autor a vůbec ti to nepomůže před koupí hry.

Navíc jsou často přísný a díky tomu vyniknout podle čísla a verdiktu skvělé hry. Neodpouští vše co si dovolí vydat velké studia. Hra kterou nelze po vydání dohrát, závodní hra s 30 FPS, 3 hodiny SP kampaně, port z konzole který je zoufalý.... To bylo bylo lepší kdyby u těch FPS ten SP nebyl, jak to je debilní.

Celosvětově se prodalo již více než 6 milionů kopií The Last of Us.

Jde spíš o to, že na zahraničním serveru se objeví nějaká novinka a to samé se hned objeví na všech domácích serverech, i když to třeba není nic zajímavého pro tuzemské hráče. Jediná změna je, když to (nezřídka) je blbě přeložené, nebo tu novinku píše člověk, který evidentně neví, o co jde, a pak to vyznívá divně.
Dále spousta času a prostoru věnovaná propagačním článkům na budoucí hry, které slouží pouze k reklamně a půlka informací jsou velkohubá prohlášení, jak hra bude skvělá, technicky dokonalá, originální a bla bla bla. Redakce musejí vědět, že jsou to kecy, ale stejně si neodpustí tím zaplácat místo (na webu to tak nevadí, ale v tištěných časopisech mě to vždy štvalo). Často mám pocit, že po samotném vydání ty hry jako kdyby už nebyly zajímavé. Narychlo se zfoukne recenze, za týden se objeví článek jak hra je/není úspěšná z hlediska prodejnosti a za pár týdnů se rozjíždí stejný kolotoč s novým pokračováním v sérii. Hry se mnohdy zřejmě ani nedohrají, nebo jen tak v rychlosti, nebo se recenze vydá až moc rychle na to, aby bylo možné se poctivých hraním dostat do pozdějších fází.
O těch vyzdvihovaných retro plošinovkách a spol. to je také pravda. V osmdesátých a devadesátých letech jich byly mraky, blbé i výborné. Ty současné indie objevy s vysokým hodnocením vypadají často hůř něž ty historické a s hratelností je to podobné. Mnohé starší kousky by s přehledem i dnes proti nim obstály v přímém porovnání, přestože vznikly v dávných dobách.