Ne, svět není čenobílý. Je kurevsky rozmanitý, každý jeho kout má něco do sebe a každý kout je něčím unikátní. To by zas mohli zkusit pochopit zpakatělci jako ty, kteří by ze všech nejradši udělali stejně smýšlející drony s neurčitou barvou kůže, aby to nikoho neuráželo. Otázka je, jestli na to mají mozkové buňky.

Naučte se číst pozorně. Nebo začněte číst náročnější literaturu, protože to schopnost porozumění textu zlepšuje. Tady jde ale o nuance, takže Vám zkusím pomoct. Sportovní kluby původně také řešili jen věci související s hlavní činností. Jelikož existují delší čas než herní studia, nakonec se přirozeně posunuli i k činnostem dalším, na které si mnohdy najímají externí firmy, ale které jim nakonec vydělávají víc peněz, než ta hlavní. Je zajímavé, že v jistém čase by se takto dalo uvažovat i o televizních právech či dokonce zpoplatnění diváků v hledišti. Dnes je to natolik normální, že se nad tím nikdo nepozastavuje. Samozřejmě jsou lidé, kteří půjdou na fotbal jen kvůli dávce dopaminu jako nějaký mladý člověk, který je závislý na dopaminu z hraní her. To máte pravdu, ten nad tím opravdu zvlášť nepřemýšlí. Ale zpět k vysvětlení. Dnes řada produktů přechází na model služby a předplatného (existují služby jako Patreon). Konečně to můžu zkusit ukázat i na přikladu časopisu Level, který  od nového roku zdražuje a bude vycházet jen osmkrát v roce. Proč si dnes ještě někdo kupuje papírový Level, když oproti době před 20 lety ztratil exkluzivitu? Dnes je již patrné, že Level zastřešuje určitou aktivitu určitých lidí. Pokud nebude Level finančně podporován, ta aktivita nezmizí, ale zmizí platforma. Aktivita se pročistí a ta bez zájmu zákazníků zanikne, ta se zájmem se přesune jinam. Pokud existuje zákazník, platí. Pokud existuje fanoušek, platí spolehlivěji a pokud existuje backer (pro mě: fanoušek, který by chtěl být větší součastí dané aktivity), platí bianco šeky. Nastává původně skrytá otázka, nevyplatilo by se ke každé skupině přistupovat individuálně? U fotbalu si zákazník koupí lístek, fanoušek permanentku a merch a backer koupí VIP členství sponzoringem s přístupem do VIP boxu. Na stejný zápas! Náklady na merch možná vypadají jako mrhání silami, ale krom vyšší marže díky větší oddanosti fanoušků to také pomáhá utvářet povědomí o značce. Stavění VIP boxu je možná úplně nesmyslná činnnost, ale nakonec se ukáže, že to zapadá do backerova přístupu a týmu to nese ještě víc peněz.

Takže pokud jde o Level a games.cz, jsou lidi, co chtějí články a diskusi a jedině zdarma. Jsou lidi, kteří si chtějí koupit službu (Např.: tři stránky názorů pana Vávry, stránku pana Rybky, dvě stránky shrnutí, články o českých studií a zajímavý rozhovor - a to ostatní jen prolistují, jestli je to náhodou nezaujme.). Fanoušek bere většinu autorů jako staré známé a chápe a chce je podpořit, tak si koupí předplatné s tričkem. Backer zaplatí zlaté nebo reklamu, ikdyž by to třeba o pár procent bylo v jiném časopisu výnosnější. Co by chtěli jinak? První možná víc novinek (každý update) o multiplayerových hrách, kde by zároveň mohl napsat svůj názor. Na to mu stačí internet nebo Games. Druhý možná víc článků od lidí z branže a víc prostoru pro ně. Ale ví redakce které, když nemá reprezentativní zpětnou vazbu? (Games?) Fanoušek by možná uvítal širší merch a odbornější články. (nastavitelný měsíční příspěvek a za něj krom časopisu přístup k zamčeným odborným článkům a LEVEL shop, kde si může s marží nebo slevou koupit věci či hry kdykoliv) A backer, který by nad to chtěl mít možnost znát interní záležitosti, setkat se občas s redaktory či autory, domluvit se na sponzoringu a reklamě dlouhodobě atd. Hierarchie má pro všechny výhodu, že se v ní časem postupuje a pokud je otevřená, ani jednu stranu neohrožuje. Omlouvám se, že jsem odbočil, ale když už tomu věnuji čas vyjádřil jsem se i k souvisejícím tématům.

Takže KCD může být pro některé fanoušky také služba. A pokud je atraktivní (plní touhy z výše zmiňovaného motivačního pozadí), může z řady fanoušků udělat backery (alespoň v mém pojeti). Protože jestli chtěl být někdo slavným fotbalistou nebo vývojářem či novinářem, ale nakonec si zvolil konvenčnější způsob života, neznamená to, že pro něj někteří fotbalisté nebo herní vývojáři či herní žurnalisté přestali být hrdinové. Tak proč to nevyužít? A jestli dřív lidé fandili fotbalovým týmům, proč by dnes ti mladší nemohli fandit herním tymům nebo novinářským redakcím (nejen herním)? Vždy ale postavených na Osobnostech, nutno dodat.

Jakub Kunčík