Hrát za nejmenší a nejslabší v EUIV je výzva, ale přišel jsem na to, že největším kamenem k jejich úspěchu je herní nastavení " šťastné národy", tohle totiž vždy přidává herní štěstí těm ostatním, krom Vašeho. Jelikož hraju i za mrňavé knížectví Německých státečků, měl jsem vždy problém, že i když jsem dokázal expandovat a postavit slušnou armádu, smázlo mne vždy to nejmenší knížectví se svou obrovskou armádou, i když logicky na ni neměli peníze. Bylo to na hození ručníku a hru znechuceně smazat. Ale pak jsem přišel na tlačítko "šťastné národy" a bylo vyřešeno. Neříkám, že je to vůči hře fér, ale co je....  

S EU4 mám docela problém (spousta věcí je úplně jinak než v CK), takže tam jsem nikdy nic takového nezažil. Ale v CK II jsem měl podobných zážitků víc než dost. A někdy jsem začínal od začátku i víc jak 20x, než se to povedlo rozjet dobře :)

Krásně se to četlo. Víc takových článků prosím :)

Miluju tuhle alternativní hsitorii, kterou jsou některé hry schopné přinést :D Ostatně kdysi jsme s kamarádem trávili dlouhé hodiny na ICQ popisováním našich kamapaní v namodovaném Medieval 2 TW...

Kobayashi Maru je původní název lodi, ne transkripce. Nedává proto smysl psát Kobajaši Maru.

Bravo, to se čte samo. 

Nedávejte sem takový věci... zas to nevydržím a měsíc budu sedět u EU4. :-D