Na škole jsem nechápal ten trend krátkých her. Teď už nechápu, jak jsem mohl hrát ty dlouhé a komplexní hry.

Je prostě rozdíl mít na to desítky hodin měsíčně a nebo pár hodin, přičemž hodina v celku je vzácnost.

Teď se mi stává, že než se prokoušu přes všechna ta nepřeskočitelná intra a tutoriály ke hře, tak mě přejde chuť

Radši krátkou intenzivní hru, než něco, co okázale plýtvá mým časem.

Je to hlavne tým, že kopa hráčov rozohrá hry, ktoré by za iných okolností nehrali kvôli dostupnosti (zľavy, darmošky...) a hlavne mediálnej masáži. Veľa hier navyše upadá do krutého stereotypu, umelo sa naťahuje herná doba lebo je to v skutočnosti rýchlokvaška a v neposlednom rade sú tu série typu Ubi, kde po X krát hráte to isté len raz ste v meste, inokedy v púšti... + vás zasierajú činnosťami, ktoré vlastne robiť nechcete a je to jak chodiť do práce lebo chcete vedieť ako to skončí alebo máte OCD.

Dřív jsem hrál hry jako Might and Magic VI, VII, VIII stovky hodin a stále jsem se u toho bavil. Nebo prehistorický Albion viz. článek s příznačným názvem https://www.idnes.cz/hry/retro/albion-retro.A170720_092443_bw-klasika_srp

Fallout 1, 2, tactic, C&C Tiberian sun, Red Alert....

Hra může být dlouhá jak chce, ale musí mít co nabídnout. Hratelnost, prostředí, universum, hluboké herní mechanismy, které hráče odmění za hodiny námahy. A tou odměnou opravdu nemám na mysli achievementy. 

Přijde mi, že některé dnešní AAA hry vystřílejí veškerou munici v první třetině hry a pak doufají v hráčovu setrvačnost, která ho může, ale také nemusí dovést na konec. 

Největší problém mám s tím, že něco hraju a vyjde update na něco jiného, tak ho chci vyzkoušet nebo si pustím seriál třeba s vikingama a mám chuť si pustit Mount&Blade no a tak člověk skáče mezi hrama a než se zase dostane zpět k té "první" co měl rozehranou, tak uplyne dost času, že už se mi do toho savu nedaří zpátky dostat. Už si nepamatuju kdo je kdo, co jsem dělal, co mám rozdělané, co jsem plánoval atd. Nicméně už se snažím víc nestřídat hry. Ani to není o tom, že by mne už hra nebavila, ale zrovna mám chuť si zahrát něco jiného a tím většinou končí progress v dané hře. Největší úspěch byl AC:Odyssey, kterou jsou dohrál na 100% ale bylo to několik docela náročných měsíců. U sandbox her typu cities skyline mám zase problém, že chvíli hraju a pak půl dne stahuju věci z workshopu, až se mi tu hru povede totálně rozbít a pak to zase pár měsíců leží ladem.

Já jsem některé příběhové hry s otevřeným světem hrál stovky hodin a ani jsem je nedohrál, protože mě víc bavilo to pískoviště a vedlejší úkoly, průzkum lokací a pachtění se za lepším vybavením. neměl jsem potřebu hrát příběh, popřípadě jsem si ho nechal až na konec. Kdyby ty hry nebyli tak velké moc by mě nezajímali, myslím si že tak to má hodně lidí. Ale změnu bych bral, spíš než jeden spíše lineární příběh by se mi například v Zaklínači líbilo například 7 menších příběhů které spolu vůbec nesouvisí, a které je možné skutečně dohrát velmi různě. 

Dobra analyza, jen si dovolim polemizovat:

Jakkoli je tedy pro herní společnosti výhodné poukazovat na obří a propracované herní světy, které přímo přetékají obsahem, aktivitami, skrytými příběhy a propletenými vztahy, tvoří je bohužel patrně především pro kritiky, kteří si na podobné záležitosti v rámci hodnocení potrpí, a pro tvrdé jádro fanoušků.

Pokud hra uspokoji jak masy tak tvrdy jadro a je ziskova, tak bych rekl, ze je to hra dobra, ze  bohudik jsou spokojeni vsichni.

Celkem by me zajimal pohled samotnych vyvojaru, jestli ci ne jsou spokojeni s tim, ze drtiva vetsina hracu jejich tvorbu do detailu, hloubky ci konce neprozije. 

Nechci se moc rozepisovat, jelikoz mam pouze postrehy, ale kdyz sleduju reakce vyvojaru na ruzny speedruny, exploity, zvlastni postupy, mody, atd, proste na to co s jejich hrou nekteri hraci s hlubokymi znalostmi hry a mechanik delaj, pak to na socialnich sitich sdili ostatnim, a jak se pak kolem toho rozvine debata, ktera pak treba inspiruje nekoho jinyho k necemu podobnymu, tak mi prijde, ze si takovych pocinu ceni. 

Ze takovych pocinu nejsou miliony ale stovky ci tisice? To podle mne neni bohuzel. 

Tak zrovna Cyberpunk mi přišla jako ultra krátká záležitost - myslím tím main story. To bylo až žalostně krátký. Osobně dlouhý hry miluju - když za to stojí. Takové Assasins Creed je fakt děs, protože nutí hráče nahánět levely, aby mohl na další story misi. Dlouhý hry jsou špatný až v momentě, kdy vyjde v jeden měsíc několik pecek a hráč pak nestíhá :D 

Pro mě ideál 30-40 hodin. Najdou se výjimky (Original Sin 2 - 130 hodin, Cyberpunk 80 hodin nebo Witcher - 120 hodin). Ale uměle natahovaný hry alá Assassins Creed, to už není nic pro mě.

Je to tak. Kolikrát si u hry říkám, kdy už bude kua konec a vono furt nic a nic.

AC Origins, Falout 4 hry které mě bavili ale už jsou odloženy na až až, Zaklínače III jsem dohrál až po roční pauze (cloud save a pak se rozkoukávat).

Například Far Cry 4 jsem dohrál ale posledních30hodin stylem už to kua chci dohrát spíš jak otročina než zábava.Pamatuji si když vyšel Oblivion to jsem koukal jak puk, pak FIII, Skyrim (druhé rozehrání za mága je taky odloženo) líbilo se mi to měl jsem čas.

Dnes mě spíš ukojí Indie hříčka na 5-10 hodin nebo FPS typu metro 2033 a LL, Half life do 30 dodin.

Osobně považuji 30 hodin za ideál pro mě. Výjměčně i více ale nesmí to být každá druhá hra.

No a návrat do starých časů jako Baldurs Gate I II, Fallouty 1 a 2 (hlavně ta dvojka), Kings bounty série, to už prostě časově nedávám i když bych chtěl.