Spis to bude problem se zkreslenou pameti :)

"...nebo jen ta cisla odnekud vycucal?"

Autor do článku jasně napsal, že veškerá čísla má ze serveru HowLongToBeat. To je takový agregát, kde samotní hráči sdílí svůj čas, za který tu hru dohráli.

Není to bezchybný systém, ale objektivně prostě nejde zjistit, kolik přesně u toho lidi nahráli.

PS: Např. na Steamu maximálně tak zjistíš, kolik lidi u dané hry celkem strávili, ale to ti opět neřekne objektivní čas dohrání hry.

Já to mám tak, že než se dostanu třeba do půlky hry, tak mám chuť si najednou zahrát něco jiného a pak zase něco a než se vrátím k té původní hře, tak je to klidně měsíc+ a v tu chvíli nahraju save a koukám na to jak tele z jara, protože už vůbec netuším co jsem měl rozdělané, kdo je kdo a radši nastartuji novou hru s falešnou nadějí, že teď už to snad konečně dohraju. Jinak achievementy třeba na steamu nejsou úplně vypovídající, protože jakmile má hra mody, tak ti je to dost často vypne.

Pár takových článků už bylo a vždycky nad tím kroutím hlavou. Asi jsem tím pádem divný hráč, ale já se téměř vždy snažím hru dohrát do konce. Sice se mi stane, že mě nějaká hra nebaví a pustím ji, ale třeba za rok 2021 jsem dohrál 48 her a jen další dvě jsem zkusil, ale nedohrál.

Nepřesné a zavádějící to je, ale těžko dolovat lepší data. Jasně, Prehistorika nebo Turricana nejde dohrát za pár hodin, když u toho sedíš poprvé. Krokovací dungeony tam bohužel chybí, ale vzhledem k tomu, že nemají moderní ekvivalent, tak mi to přijde přijatelné. The Elder Scrolls: Arena tam je (33,5 h). Nehrál jsem, takže nevím, jak moc je to relevantní (asi jde jen o hlavní linku někoho, kdo už to hrál). Might and Magic VI: The Mandate of Heaven je tam jako reprezentant série taky, i když ten už není krokovací.

Že je to dneska grind? Tak tos toho dřív asi moc nenahrál. Ať už grind hráče v plošinkovkách, kde sis musel namemorovat postup nebo grind v RPG, kde byl občas level-lock na postup v příběhu nebo skok v obtížnosti, který tě donutil trénovat v předchozích lokacích (nebo saveloadovat). Fetch questy jsou bohužel základ otevřených RPG od počátku věků. Lineární hry se tomu snadno vyhnou, ale pokud potřebuješ questy generovat ve velkém, vždycky to k tomu sklouzne. Daggerfall je krásný příklad ze starší doby.

A k obtížnosti? První Doom byl dost jednoduchý vyjma nightmare, protože předpokládal hraní čistě na klávesnici. S myší je to sranda. Lands of Lore není obtížná hra až na otravné souboje. Staré hry zase právě obtížností a nutností po smrti opakovat velké části natahovaly délku hraní. Třeba ten Prince of Persia s hodinovým limitem, ale reálně deseti hodinami grindu a hledání cesty.

No u některých starších her ta doby byla poměrně uměle natahovaná právě tou obtížností a nucení opakovat. Třeba takový Super Mario Bros. uvádí na HLTB délku 2 hodiny. A já jsem ho nedávno za tu dobu dohrál, ale na emulátoru, který umožňuje quicksave. Můžeme se bavit o tom, že to je do určité míry "cheatování", ale pokud bych to měl hrát naprosto férově, tak to nebudu hrát 2 hodiny, ale třeba 20 hodin s tím, že ty levely budu hrát pořád dokola a dokola. Což znamená, že bych to vůbec nehrál.

Chci tím jenom říct, že tvoje nadávání na to, že starší hry byly delší k dohrání je takové zavádějící tvrzení. Co do čistého času k dohrání možná, ale pokud si dnes zahraju např. nějakou skákačku, která mi zabere 20 hodin (např. Super Mario Galaxy), tak mi ta hra nabídne daleko více obsahu než první Super Mario Bros, který by mi těch 20 hodin zabral taky, ale jen bych do zemdlení opakoval všechny levely, než bych se (možná) dohrabal k dohrání.

To samé tebou uváděný Prince. Taky ho můžu hrát "poctivě" a skutečně to budu hrát desítky hodin, ale jen proto, že obsah, který je sám o sobě na hodinu, budu opakovat pořád dokola a dokola. A za ty desítky hodin si můžu zahrát třeba celou pískovou trilogii.

Takže tolik k tomu tvému "starší hry nebyly grind, aby se natáhla herní doba..."

Samozřejmě se to netýká všech starých her.

Ta cisla je treba brat velmi orientacne, spis jen radove s tim, ze cim je hra starsi, tim mene jsou presna. Zejmena u tech starsich her jsou zadavana retrospektivne s tim, ze hraci uz hru znaji, umi ji hrat, maji internet a navody, atd. 

Vubec to nezapocitava efekt objevovani hry, a to casto bez internetu, bez navodu a pomoci, tedy tak, jak se hralo zejmena v prvni polovine 90. let (a jak by se IMO melo hrat i dnes). Jeden priklad za vsechny - Resident Evil za 8h? Napoprve? Bez navodu? Fakt ne.

Na druhou stranu rada her byla kratka z technickych a zejmena pametovych duvodu, s vyjimkou tech proceduralne generovanych, takze logicky dnes, s neomezenym pametovym prostorem, maji hry prirozene vice obsahu a casu. Zda s tim jde ruku v ruce i kvalita a smysluplnost tech desitek ci stovek hodin, co uz je jina otazka. 

Dík za info.

Jo, já mám třeba v EU4 přes tisíc hodin:)

Tak kdyby ses nad tím zamyslel, tak ti to dojde. Ten čas na dohrání není "čistý" herní čas očištěn od různých úmrtí a nutností začít hrát znovu. V jiných hrách by se dal použít ekvivalent Save&Die&Load. Je to prostě celkový čas, který je potřeba od prvního spuštění až do dohrání té hry.

ja bych spis chtel videt, jak to nekdo hned za pouhy 2.5 hodiny uceni napoprvy dohraje

Já myslím, že tohle ti podepíše 90 % hráčů, co hry hraje, ale tohle asi není článek okvalitě jako spíše nějaká metrika toho, jak se hra zkracují či prodlužují. O vhodně nastavených parametrech této metriky bychom mohli trochu diskutovat (zvolená hranice toho, co je staré a nové stejně jako práce s odlehlými hodnotami, celkové statistické zpracování prezetnovaných dat atd.) ale to už je jiný příběh 

nez se znovu placat v mass effect 2, to bych radsi hral solitaire