Problém v popsaném je hlavně v tom že postavy orientované na boj a pohyb se při snižování hodů hodně vyšvihnou nad postavy sociální. Balanc se hledá těžko. Dokonce už jsem zažil nejedno hráče, co dokázal realisticky odehrát tak barbarského válečníka, ale rád sahal po kněžích a šlechticích. Pak se odvolával na sílu kostky a přímé řeči se vyhýbal s největší chutí. Co s tím? Bránit mu hrát to co chce a znechutit mu tak hru jasně, to je možnost. Nicméně mě se osvědčilo něco, co ve článku zmíněné je a něco co není.

Házet ve chvílích kdy o něco jde je jasné a dobré pravidlo. Když mám hodinu na to abych přelezl zeď, ze které mu pád zraní tak maximálně ego je prostě zbytečné abych házel. Jasně můžu hodit kritický úspěch a cítit se jako bůh. Nicméně proč se zdržovat. Když jsem obratný zabiják lze to tak i popsat. Nicméně to je u sociálních konfliktů trochu složitější.

Proto je dobrá věc druhá. Kostky neurčí úspěch ale průběh. Hodil jsi vysoké číslo na prozkoumávání? Neřeknu ti rovnou že jsi za příborníkem našel schovaný dračí poklad. Místo toho ti dám víc informací a popisu. Všimneš si rýhy v podlaze, že se příborník odsouval. To samé v sociálním konfliktu. Hodil jsi dobře? Uvidíš, jak se tomu, z koho se snažíš dostat informace lehce zachvěl ret při tvých slovech. Nervózně žmoulá rukáv, když jsi zmínil určité jméno. Sociální střet se tím pádem dá mnohem lépe odehrát a zároveň jsou hody k něčemu.

Je pravda že hodně systémů tohle má schované v hodu na všímavost nebo něco podobného. Jde ale o to si se situací vyhrát. Udělat z kostky něco co scénu vylepší, a ne změní na tabulku excelu. Hlavně najít balanc pro hráče. Protože můžeme mít ve skupince bardy co si na každé sezení nosí skutečnou loutnu stejně jako šlechtice s vyjadřovací schopností prvoka. Zábavu si ale zaslouží každý.

Přiznám se, že jsem spíš fanda modernějších systémů, kde má hráč víc šancí ovlivnit náhodu ať už přípravou nebo pálením zdrojů. Nicméně autor to možná bere trochu moc fundamentalisticky.

Třeba problém s hledáním klíče v šuplíku normální GM řekněme v d20 systému vyřeší celkem jednoduše: Pokud líný hráč řekne: "Prohledám místnost," tak GM určí vysokou obtížnost (DC 17), tedy malou pravděpodobnost, že postava při prohrabování všeho kolem v omezeném čase narazí zrovna na klíč v šuplíku. Pokud se nad předchozím popisem místnosti zamyslí a řekne, že profilcuje šuplíky, je pravděpodobnost nalezení klíče výrazně vyšší (DC 7). Stejně tak může říct: "Mám spoustu času, tak prohledávání celé místnosti věnuju dvě hodiny." Opět mnohem vyšší pravděpodobnost nalezení klíče (DC 10 nebo hod s výhodou), ale za cenu ztráty času. Některé hry mají dokonce přesné modifikátory podle množství času stráveného činností. Proč vypadla pravidla "Take 10" a Take "20" (a v podstatě zůstala jen Take 10 jako pasivní pozornost) z aktuálních pravidel DnD, nemám tušení.

Sociální interakce jsou ale obecně problém. Modernější systémy pro to většinou mají podobný systém, jaký používají pro souboje (což taky není dokonalé, ale aspoň něco). Tradiční to většinou řeší hodem v momentě, kdy z rozhovoru vyplyne nějaká nejasnost. To v principu není až tak zlé, horší je že někteří hráči mají tendenci
si vynucovat hody na empatii (insight) jako by byli chodící detektory
lží. A k tomu pravidla neposkytují v podstatě žádnou oporu. Někteří GM si na tom i dost zakládají a když moje postava měla ostatním vysvětlit, co se dělo, když byla sama, tak mi po stručném a pravdivém shrnutí řekl, že si mám hodin na lhaní, protože jsem neřekl něco důležitého. Jako chápu, že postavy mohou mít lepší schopnost odhalit lež než hráči, ale co je moc, to je moc. Taky není úplně dobré, když se někdo pokouší vysvětlovat náboženskému fanatikovi, že jeho výklad svatého písma je zcestný. Stačí mu hodit 20 a všichni jsou kamarádi. Autor má problém s neúspěšnými hody, já mám zase trochu problém s těmi příliš úspěšnými.

Pokud jde o házení kostek celkově. V podstatě by mělo platit pravidlo zmiňované v modernějších systémech: Pokud není úspěch i neúspěch něčím zajímavý, neházet. Prostě buď GM akci povolí s automatickým úspěchem nebo akce automaticky selže. Na akci, kdy je výsledkem buď úspěchu nebo neúspěchu "Nic se nestalo" "Nic jsi nenašel" atd. je házení zbytečné. To samozřejmě nezarazí popisované problémy, kdy postavu na lovu králíků rozšlápne oživlý strom (protože zabití hráčské postavy zajímavé je stejně jako pečený králík pro hladovějící partu), ale to mi přijde spíš jako záležitost settingu. Je svět tak krutý, že smrt může přijít nečekaně odkudkoliv a hráči jsou s tím srozuměni? Pokud ano, je to OK.

OUtput randomness je obecně zlo, které by se mělo minimalizovat. Když už, tak se dá ještě přežít input randomness na kterou může hráč nějak reagovat.

2x když padne šestka :D

Moc zajímavé, díky.