Tak jsem se zaradoval, že měl konečně někdo odvahu se opřít do současné vlny anime adaptací, ale bohužel :). Nevadí mi, že je Cyberpunk anime, ale anime může být i inteligentní, soudržné, nenapadá mě lepší výraz než realistické. V rámci daného universa. Ne že v jednu chvíli kulky najednou nefungujou, protože je zrovna hrdina over 9000. Prvních pár dílů bylo fajn, konec strašně slabej a zjevnej.

Naposled jsem se dokopal k Dragon Age - Absolution - víceméně třeba jako Witcher anime film. Samo o sobě celkem fajn fantasy, ale opravdu je k tomu nutná berlička existujícího universa, když s ním nechci vlastně pracovat? O Tevinteru jsme sice ve hrách mnoho slyšeli, ale nikdy moc neviděli. Kromě obligátního člověk-elf-trpaslík (+- barvy a pohlaví), tu máme akorát Quinarijku, taková výraznější stopa daného světa, o které je ale radši rovnou řečeno, že je rebelka, takže mi chováním rasu ze hry také příliš nepřipomíná. Celé to spíš působilo jako trailer na další hru, která tomu možná dá smysl.

Ty "divákohodiny", o kterých se v článku hovoří, jsou jenom záležitost Netflixu. Podle mě tím skutečně nic nemeří, ale je to spíš takový marketingový blábol, kterým oblbujou akcionáře a veřejnost. 😇

Jenom k titulku clanku - kdyz uz se text uvodi vetou "Riti se na nas hromada novych serialu...", nebylo by od veci se te "hromade" novych serialu, co se na nas riti take v clanku povenovat. Fallout, Mass effect, System shock a dalsi by snad za zminku i staly, ne? ;)

Kromě toho, že nestíhám sledovat ani filmy, tak se nedívám na seriály,
až na naprosté výjimky, které mě musí zaujmout tématem, právě proto, že
jde většinou o natahování a nesmyslné nakrucování scénáře tak, aby se
vyplnil předem stanovený čas (geniální příklad bylo Walking Dead, které
jsem přestal sledovat ve chvíli, kdy se na scéně objevil Negan, protože
scénář ztratil veškerou logiku a relativní uvěřitelnost světa). Naprosto
nechápu lidi okolo mého věku (30), kteří stíhají (a ještě je to baví)
sledovat 10+ seriálů současně. Nechápal jsem to v 15, kdy jsem měl
objektivně mraky volného času, nechápu to do teď. Moc jsem toho neviděl,
ale velká část, co jsem viděl, byla z produkce HBO (Bratrstvo
neohrožených, Pacifik, Hra o trůny, Černobyl). Když jsem viděl něco z
Netflixu (filmy, jediný jejich seriál byl právě Zaklínač), tak i věci s
hodnocením 60+ mě málokdy zaujaly a většinou jsme si doma po shlédnutí
řekli, že jsme mohli raději dělat něco jiného. I proto mě posledních 5
let nebaví sledovat, co je za nové filmy - doslova se rojí, Netflix a
spol zaplavují trh kvantitou a jejich kvalita je mizerná. Než se mezi
"právě vyšlo" propracuji k 4-5 slušným filmům, což nám na měsíc stačí,
prolistuju několik stran balastu. Připadám si jak zlatokop, drtivá
většina je jen bordel. Vesměs jsem tak začal sledovat jen filmy, co jsou
na csfd s červeným hodnocením a to není žádná výhra ani pro mě (dříve
jsem viděl i spoustu filmů s hodnocením kolem 50+, co mě zaujaly tématem
nebo jako odpočinkovku pro vypnutí) ani pro filmová studia - jinak
slušné filmy se ztratí, protože přeci jen lidé jinak hodnotí "klasické
velké" filmy, za které zaplatili, než patlaninu z Netflixu, za kterou
nezaplatili prakticky nic. Obě mají hodnocení 50-60, ale reálně u filmů
ze streamovacích služeb je to hodnocení cca děleno 1,5 - 2 (čest
výjimkám). Upřímně mě sledovat filmy právě kvůli tomu baví obecně čím
dál tím méně. Filmům se díky streamování stalo něco podobného jako hrám
před cca 10 lety, když Steam zařadil i všemožné indie pixel junk free to
cokoliv kopie kopií z kopií, kdy 90% obsahu nestojí ani za kliknutí.

No třeba seriál Halo se mi líbil.