Ten soud není o tom, co někde kecal o třináctiletých holkách, takže je jedno, jestli to měl být vtip nebo to myslel vážně. Je to o domácím násilí s ublížením na zdraví (což znamená, že oběť musela být minimálně vyšetřena lékařem, takže budou i fyzické důkazy) a nezákonném věznění.

Ne vždy je možné čekat na soud. Kdybys dělal ředitele soukromé školy a provalilo se, že jeden z učitelů je z něčeho podobného obžalován (ne pouze obviněn), tak ho taky necháš dál učit malé děti? Nebo bys ho poslal minimálně na nucenou dovolenou?

Poslední věc je, že firmy samy rozhodují, s kým spolupracují a s kým raději risknou žalobu pro porušení smlouvy. Má je někdo nutit k tomu, že obviněného nesmějí propustit nebo s ním přestat spolupracovat, protože co kdyby byl náhodou nevinný?

Canceling je skutečná věc, ale tohle fakt není canceling.

Podívej se na to takhle:

Kdybych každé ráno přišel do práce a ohlásil, že můj šéf je *urák, tak mě vyhodějí. Proč ale, nedělám přece nic nelegálního? 

Způsob, jakým se chováme ve společnosti, je věcí, která vždycky měla efekt na to, jak se k nám chovají ostatní, včetně našich kolegů, šéfů atd. 
I u Roilanda se dá předpokládat, že pokud se nějak choval v audio a textových komunikacích s lidmi, tak něco z toho pravděpodobně projevoval i naživo. To nejlépe vědí právě lidé, se kterými pracoval.

A pokud se ukáže, že je nevinný a že veškeré důkazy o jeho pedofilii jsou falešné – no tak může žalovat všechny tři společnosti co s ním momentálně rozvázaly smlouvy. A bude to kompletně fér. 

Jenže ty společnosti samotné nemají možnost jeho aféry ignorovat. Dělají jím špatné jméno. Pokud se v dubnu (kdy je další soudní sezení – proto se to tak táhne, soudy nějakou dobu trvají) ukáže, že Roiland je vinen, tak tyto společnosti ho nemůžou zpětně žalovat za to, že za posledních X měsíců, kdy byl s nimi spojený, jim poškozoval značku.