BioShock Infinite oslavil 10 let. Jak na Bookera a Elizabeth vzpomínáme?
-
Už to prostě nebyl Bioshock. Dohrál jsem a zapomenul.
Temná atmosféra fuč, proč ne, ale úplně to zabili překombinovaným příběhem se skokama časem. A luštění informací z deníků aby hráč rozklíčoval o co sakra jde, tak to bylo in možná v době prvního Deus Exu.
A navíc ten hroznej styl zavřená aréna, to už vážně dneska nikdo neumí udělat klasickou střílečku?
-
-
Je zajímavé, že hráči chválili nový restart Doom a jeho gameplay. Nevzpomínám si, že by nějak moc lidí si stěžovalo na "arénové" bitvy. 😉
-
-
Hra mě bavila, takže splnila svůj účel:)
-
Ty jo, docela Bioshocku dáváte sodu :) Ale všímám si, že to je docela obecně skoro všude - tehdy dost extatické recenze a dneska jsou ta zpětná hodnocení docela umírněná.
Za sebe teda musím říct, že hra mě naprosto nadchla. Nějakou chvilku po vydání jsem ji hrál na PS3, před pár roky jsem si ji zopakoval na PC a pořád na mě dost zapůsobila a určitě patří mezi nej hry, co jsem kdy hrál. A mě teda dost bavil i ten souboják - zrovna tady mě překvapuje, že zpětně se hodně objevujou názory, že stál za prd. Mě ale kombinace zbraní, vigorů a sky-hooku hodně sedla, stejně jako zajímaví nepřátelé.
-
-
Souhlasím. Mám to taky tak. Naposledy jsem Infinite hrál a dohrál v roce 2019, a bavilo mě to pořád stejně. I dnes třetí díl považuji za jednu z nejlepších her. Pokud bych bral čerstvý pocit po dohrání, tak by to byl i první flek. Zapomíná se v tom množství kritiky na některé obzvlášť skvělé momenty. Jako třeba: https://www.youtube.com/watch?v=VI4tiKqpNIU
-
Jak jsem to hrál před 10 lety, tak jsem se u toho náramně bavil a považoval jsem to za jednu z nej her vůbec.
Samozřejmě když to teď člověk srovná po 10 letech, tak už to zas až takový zázrak není. Ale kolik her o sobě může říct, že jsou stejně zábavné po 10 letech?? Moc ne.
-
-
Asi budu v menšině, ale mě třetí díl bavil více jak 1. díl. Vrchol série stále považuji 2. díl série.
-
-
Já si pamatuji, že mě to tehdy zklamalo. Možná proto, že to co se mi líbilo na jedničce tam moc nefungovalo. No a já to od pokračování čekal, takže jsem byl zklamaný. Tím byl prostě worldbuilding, kde jsi ze střípků informací skládal detaily o světě, jeho hisotrii a událostech. No a díky tomu, jak byl příběh postavený, to tam vlastně nefungovalo, protože po každém jumpu, vše co jsi se nějak dozvěděl, už zase neplatilo.
-
-
Mne se to moc líbilo. Ano, byla to arénovka, ale překládána dost dobrým a drsným příběhem...ovšem časem chce člověk víc a víc, ach to už je deset let...😬
Co koukám, všude se kritizuje příběh...ale když si mám spomenout na hru s DOBRÝM příběhem, tak je to tahle...a taky ten svět se mi líbil, celkově něco, co mě do sebe vsáklo...
-
Nevěřím svým očím, vzpomínkový článek a Bioshock Infinite (oprávněně) dostal takovou sodu. :) Koupil jsem ve slevě, dohrál, protože jsem neměl na práci nic lepšího, zapomenul. Arénová akce skoro ve stylu Painkillera (ale horší) se k tématu vůbec nehodila a celé to byla vlastně dost velká nuda. Tenhle typ her umí líp Arkane. U Prey jsem si každou chvíli říkal "takhle měl vypadat Bioshock."
-
System Shock je super, hodně mě bavila i dvojka Bioshocku. Infinite jsem kritizoval hned po vydání, zavíraní hráče do arének je za mě naprosté game designové peklo a budu to kritizovat vždy u jakékoliv hry, v té době i v této je to za mě neobhajitelné. Přiběh byla opravdu naleštěná bída bez přesahu, i když se celou dobu o přesahu mluví.
-
Hrozně jsem tenkrát po podvodním světě těšil na změnu. Infinite nebyl špatný prostředí, celkový styl vše skvělé, ale podvodní díly u mě v žebříčku nepředstihl.
Ovšem pořád to byla dobrá hra a DLC "Burial at sea", které se snažilo jakž takž propojit oba světy, vracelo se zpátky pod vodu a ukázovalo Rapture před úpadkem, mě také dost bavilo.