Tak ono se dá "kempovat" i třeba se supportem, to už záleží na hráčích, jak kdo umí hrát.

No tak tohle se mi fakt číst nechce :-)

Každej blbec si vezme odstřelovačku, ale zacházet s ní a být k něčemu spoluhráčům, to je už věc jiná a přemýšlení-hodná. A v takovým případě dokonce i on zalezlej paňacá s držkou přilepenou do optiky může být užitečný stejně jako chuj, který se vrhá bez mozku do všech blízkých ra ta ta ta ta-střetů.

I když je fakt, že něco podobnýho je v nejnovějších Battlefieldech z jejich konceptu už tak trochu raritou, v jednom z minulých dílů jsem měl tu čest hrát na veřejných serverech s člověkem kdesi ze zahraničí, který sice kempil za frontovou linií a neúčastnil se přímých bojů, ale vzhledem k velikosti map hlídal z výhodných pozic nejen již našim týmem zabraný pozice s vlajkami, ale informoval okamžitě celý tým, pokud se někdo s protihráčů třeba rozhodl o "obchvat" a začal zabírat vlajky v našem týlu. Několikrát takhle na dálku odprásknul nejednoho maníka, který si s jeepem přijel až k vlajce, kterou začal zabírat a myslel si, že mu nic nehrozí. Vlajku potom znovu na naši stranu buď sám zajistil, že k ní sám doběhnul, nebo místo pohlídal, dokud tam nepřijel někdo ze zbytku našeho týmu ze základny nebo z okolí. Je pravda, že skóre tohoto odstřelovače, i z faktu jeho střelecké dovednosti ve hře a jeho neangažovanosti se do velkých bojů, bylo takový "nasírací", kdy se honosil velkým počtem zabití a malým počtem vlastních úmrtí, zatímco jiní tvrdě blbnuli na linii a museli se otáčet, aby vybojovali pozice a svý skóre přimo v místě nejtěžších bojů. Nicméně, svou práci dělal a dělal ji zodpovědně a dobře, i když každou mapu, každou hru nehrál jinak než za odstřelovače a jeho jediným prostředkem po bojišti se stal jeep se kterým se co nejrychleji dostal ke svým vytipovaným a ozkoušeným pozicím, kam se v rámci možností a situaci uchyloval po celou hrací dobu. I přes svou třídu ale hrál týmově, komunikoval quick chatem se zbytkem týmu a dělal přehled o všem, co se mohlo odehrávat na druhém konci mapy. A tak to s ním bylo, a člověk měl vlastně radost, když ho měl v týmu, protože podporoval útoky proti pechotě, ze své třídy dával slušné souřadnice dělostřelectvu a jak se řeklo, průzkumně hlídal záda našich pozic, takže nebyl jen pátým kolem u vozu. A pokud jeden hrál proti němu, tak sice mlátil palicí o stůl, když to od něho schytal desekrát po sobě aniž by ho viděl, ale to prostě ke hře patřilo. Tak nějak si totiž věděl, že co to dělá, dělá dobře, umí to a evidentně ho to baví, i když obecně čuměl na velkým bojišti pouze do dalekohledu. Ovšem, pravdou bylo, že to byl taky převážně on, kdo v řadě případů mohl ze své budované role zbýt posledním - zatímco celý tým ztratil všechny spawnovací pozice a nezbyl již nikdo - a byl to tento hráč s odstřelovačkou v ruce, komu se s mozkem a znalostí map v kole plném protihráčů podařilo získat jednu z vlajek zpátky a tím umožnit spawn zbytku týmu a vrátit se do hry a pokud zbyl čas, tak třeba i vyvrátit situaci.

Dnes už asi nehraje, ale když někdo začně filosofovat o tom, co má mít z toho být někdo ve hře (jako se třeba Battlefield) sniperem, když ničemu nemůže přispívat, tak si na toohot hráče a některý, kteří se mu umem přiblížili, vzpomenu. Může to být sice jen jedna vlaštovka z celýho hejna, ale stále je dokladem, že pokud to někdo vezme zodpovědně, může být pro tým nemenším přinosem pro celkovou jeho výhru bez ohledu na to, za to hraje.