Nevím, je fakt že mi vždy jazyky šli a jednak jsem anime otaku a mám fakt nakoukáno a naposloucháno ještě než jsem začal a mám cca 1200 hodin anime, když z toho odečteme scény kde se nemluví tak cca 900 hodin audiovizuálního učebního materiálu, který jsem už viděl a ke kterému se ze studijních důvodů vrátím. Češtinu považuju za mnohem těžší jazyk, a další jako mandarínština, finština, nepálština, sanskrt a pak ty mlaskací domorodé jazyky. Se slovní zásobou větší problémy nemám s nakoukáním přes 300 seriálů jsem spoustu slov znal ještě před "znalostí"(ohledně kanji mám co dohánět) písma, to by člověk musel být totální antitalent na jazyky aby nepobral nějaký často používaný výraz, ale je fakt, že jsem nezabřednul do nějaké odborné oblasti, navíc spousta slov je převzatá z angličtiny, i když jsou vyslovovány tak, že necvičené ucho(neznalé hiragany a katakany) nepozná, že garúfrendo (což nechápu když mají výraz kanojo) znamená girlfriend
Navíc jsem v centru Prahy viděl kurz, kde uží jenom řeč a zapisují všechno v romanji, za to bych prachy nedal

To si piš, ale jde to, když jsem ale poprvé otevíral učebnici a zjistil kolik má hiragana(většinou první japonská abeceda pro začátečníky) znaků tak jsem si říkal - "tohle? to nikdy nedám!!" a jde to i při práci, ale ne tak rychle jako zamlada. Ta druhá, katakana, má stejně znějící znaky, tj, samohlásky a i u e o a slabiky z nich složené ale ty znaky vypadají úplně jinak, no a čínské znaky to je opravdu celoživotní vzdělání a nejhorší je, že v jednom slově můžeš mít všechny tři typy a to, že mají strašně moc nepravidelností a spoustu věcí se musíš učit příklad od příkladu. A hledat v japonsko-anglickým slovníku když nevíš jaký radikál (v podstatě inentifikační číslo znaku) má ten znak co hledáš je taky žrádlo