Hmm, je to škoda, velká škoda, hlavně, že je japonský herní trh tak uzavřený tomu okolnímu. Resp. v Japonsku existují spousty spousty velmi zajímavých a originálních titulů, ale vzhledem k jejich "nemasovosti" se distributoři ani nepokouší dostat tituly ven z Japonska. A možná právě to je problém, protože je dost dobře možné, že pokud by to zkusili, tak by jim to vyšlo. Největší problém tu vidím jasně v jazyku. Anime je ve světě populární hlavně díky obří komunitě překladatelů, kteří mají to zapálení a zadarmo překládají všechny možné série, kdyby to takhle jednoduše šlo u her, tak věřím tomu, že by západní trh objevil spousty titulů, které by lidem tady vyloženě sedli, ať už po stránce příběhové, tak hratelností.

Japonci jsou prostě maseři, doufám že se nikdy nebudou podbízet tak jako to ted třeba dělají v Hong Kongu co se týče filmů.

Zas otravujou s těma fagovinama *11*

Japonské hry jsou jedny z mála často originálních a ne-mainstreamových titulů, které nám na našem trhu ještě zbývají. Rozhodně bych to neměnil *9*

Jen ať zůstanou Japonci takoví jací jsou. Za letošní rok u mě na celé čáře vítězí Catherine - úžasný cit pro detail, žádné trapné rádobytvrďácké cool hlášky, ale přirozené a uvěřitelné dialogy, jednání i motivace postav, perfektní hratelnost. Takový Alan Wake byl taky hodně zábavný, ale na Catherinu jsem se přes den vyloženě těšil, až ji večer budu moct hrát, což se mi už dlouho nestalo.

hezké.. rád jsem si přečetl jeho názory.. je to jeden z mých nejoblíbenějších herních hudebních skladatelů (písničky jako Room of Angel, Cradel of Forest, You're Not Here, Theme of Laura, Hometown).. Silent Hill je bez něj poloviční

Me mrzi, ze na soucasnou generaci konzoli neni na nasem trhu tolik kvalitnich japonskych her a jrpg, jak tomu byvalo kdysi. V dobach PS2 to byla uplna zaplava JRPG! A ted ticho po pesine. A kdyz uz se nahodou neco objevi, tak je to spis prave takovy ten hybrid, ktery se snazi zavdecit evropskemu a hlavne americkemu hraci. Ne ze by nektere hry nebyly dobre, ale driv to bylo mnohem lepsi.

Kdo chce vydělávat megavelký balíky peněz, musí prodávat megavelkýmu počtu lidí, což vyžaduje megavelký ústupky. Kdo chce být naopak svůj a kdo chce dělat věci, který ho baví, ten se spokojí s malým balíkem peněz a malým publikem. Nechápu, v čem je problém.

Rozumnej chlapík ten Yamaoka. Hry z japonska miluju PRÁVĚ kvůli jejich aboslutně nezaměnitelnému stylu a vůbec odlišnému pojetí. Teď třeba dohrávám Asura's Wrath a Catherine a nedávno jsem si znova střihnul Bayonettu a zas se trochu zažral do Deadly Premonitions. Krásný hry. To co oni předvádí nikdo jiný nesvede nebo si spíš netroufne:) Chápu, že každýmu sedne něco jinýho, třeba já můžu hrát téměř všechno, ale tu jejich emoční napěchovanost fakt můžu..první hra, u který jsem na konci brečel - Metal Gear Solid..a ano jsem trochu emočněji založenej:D

K té celkové globalizaci a unifikaci řeknu jen to, že bych se hned vrátil do doby, kdy tyhle pojmy ještě u her neexistovaly nebo se teprve začaly pomalu definovat.

To je divné, že tituly kde mají postavy fialové a zelené hlavy, ženy maji gigantické přednosti a všichni umí létat neosloví široké publikum.