Jsem v důchodu, ale za svého pracovního života jsem většinu nachlazení přecházela a chodila do práce a nebo si vzala třeba dva dni dovolené a stačilo to. Jednou nás s mužem ovšem skolila chřipka a to taková, že jsme nemohli vůbec nic, ani odvést syna do školky. Nešli jsme ani lékaři, jen jsme koupili nějaký paralen a leželi v zábalech asi tři dny, pak to přešlo. Náš tehdy pětiletý syn viděl, jak jsme zubožení, tak si přisunul ke dřezu stoličku a umyl nádobí. Pak se nás šel zeptat, jestli neumřeme. Bylo to dojemné. Rozhodně jsme zbytečně lékaři nechodili. Ovšem manžel byl v takovém pracovním vytížení a stresu, že rok před důchodem dostal rakovinu. Odoperovali ho, tehdy byla zrovna zimní olympiáda - od té doby už byly dvě další a je stále mezi námi a zdráv. Takže zase až tak příznaky nemoci nepodceňovat.

Osobně hlavně nechápu proč je nutná návštěva lékaře a neschopenka, pokud stejně od nikoho nic nedostanu.