Tedy to, co popisují, je efekt "gravitační čočky". Gravitace ale vůči světlu činí dvě "věci". Totiž tím že vesmír coby třírozměrný je vnořen do obecného prostoru s dostatečným počtem disponibilních rozměrů, tak se tedy v něm může zakřivit. Třírozměrný prostor v třírozměrném nelze zakřivit. To je to, co se málo zdůrazňuje a my pozorovatelé vlastně vidíme cosi jako průmět z vícerozměrného prostoru, ve kterém je vesmír zakřiven do našeho třírozměrného prostoru. Tím tedy dojde k tomu, že kolem hmotných těles  jde paprsek, po kterém proudí fotony svou rychlostí právě světla, tedy po zakřivené dráze, fakticky energeticky nejméně náročné, tzv. geodetice, vpodstatě kopíruje zaoblený tvar přitažlivého tělesa, zde hvězdy Slunce. A dále, fotony když letí, mají také konkrétní hmotnost a to je další okolnost, která nastane, totiž podobně, jako prolétávající například planetolet by byl gravitační silou jako hmotné těleso přitahován blíže k povrchu hvězdy, tak i zde. Takže zatímco tato okolnost kdy letící fotony o jisté hmotnosti chtějí "padat" na Slunce, tak naopak gravitace samotná způsobí zakřivení prostoru a způsobí, že kopírují zaoblený tvar tělesa. Výsledkem obou těchto vlivů je, že kdyby nebylo hmotnosti fotonů, která však právě ve chvíli jejich letu existuje, tak by světlo letělo po křivce o větším poloměru křivosti, čili ve větší vzdálenosti od Slunce, ale tím že vlivem graviace jsou ony letící fotony přitahovány podobně jako prolétávájící planetolet centrálně k těžišti tělesa (Slunce), tak se ke Slunci opravdu přiblíží a křivka se tím sploští a ovšem bude mít sice ještě větší poloměr křivosti, ale ve smyslu křivosti křivky samé za tu cenu, že letící fotony budou ke Slunci blíže . Tak stačí si to nakreslit a je jasné, co se stane, kdyby prostě nebylo této hmotnosti letících fotonů, bude křivka mít kolem tělesa Slunce kružnici více podobný tvar a foton bude dále od středu Slunce, ale vlivem gravitace jsou fotony přitaženy a křivka se přiblíží k povrchu Slunce, neboli zploští (zploštění sice značí větší poloměr křivosti, ale nastane v tomto případě vlivem odchylky od dříve spíše ke kružnici se blížícímu tvaru na tvar spíše eliptický). Takže tato okolnost jako celek umožní, že když je v zákrytu se Sluncem nějaká hvězda, přesto ji vidíme, protože paparsek jde těsně vedle kolem Slunce, zkrátka fotony, ač přitahovány napřímo ke Slunci, budou sledovat výslednou geodetiku vlivem zakřivení 3D v obecném prostoru, kde je rozměrů >>3D. Nebýt jejich hmotnosti (letících fotonů), byla by od Slunce ještě více tato geodetika oddálena. Geodetika je fakticky geodetická křivka, čili tento pojem je uměle vypůjčen z názvosloví vyšší geodesie, kde se tím rozumí křivka na referenčním tělese s nulovou geodetickou křivostí, konkrétně na kouli to je  hlavní kružnice alias orthodorma.