V pradávné minulosti tvořily Měsíc a Země jedno společné těleso. Poté se Měsíc oddělil, což mělo velký vliv na další vývoj Země a bytostí, které ji obývaly. Nyní se Měsíc k Zemi opět přibližuje a v daleké budoucnosti se Zemí spojí. Poznatky z duchovní vědy.

Tak rotace Země se synchronisuje z důvodu slapových sil, podobně jako Měsíc vůči Zemi ji má již dávno i bez moře. Fakticky vytváří  gravitační působení Země jakési terénní vlny na terénu Měsíce, ty se ovšem nepřelévají, jako voda na Zemi a přesto vlastní rotaci Měsíc ztratil. Takže v důsledku toho se ovšem také Měsíc vzdaluje od Země. Přesněji řečeno od společného těžiště této dvojsoustavy. Zkrátka součet momentů hybnosti je konstantní. Měsíc zmizet nemůže právě z důvodu hybnosti soustavy, jen se vzdálí na maximální vzdálenost tehdy, až Země bude na Měsíc ukazovat tutéž tvář. Protože ale úhlová rychlost se obecně také nezachovává, tak bude rotovat pomalejší úhlovou rychlostí kolem Země a tím pádem i Země samotná kolem své osy, obě tělesa budou na sebe ukazovat tutéž tvář. Tím pádem jeden měsíc bude časově delší a současně i jeden pozemský den.