Neztotožňuji se s Vašimi názory na principiální fungování kosmického výtahu, zejména s tvrzením, že síla, kterou bude působit hmotnost lana a náklad, vysune stanici z geostacionární dráhy. Idea kosmického výtahu pracuje s předpokladem existence závaží, které spojené lanem se zemí se pohybuje ve vzdálenosti  cca 2x větší, než je poloměr geostacionární dráhy. Obvodová rychlost závaží tak bude 2x vyšší, než rychlost geostacionární stanice, a v závislosti na jeho hmotnosti bude vznikat tak velká odstředivá síla, která udrží systém v rovnováze ( pro zjednodušení neuvádím příslušné vzorce ). Odstředivá síla závaží musí být vyšší, než je souhrn všech sil, způsobených hmotností lana a výtahu i s užitečným zatížením. Bude-li splněna tato podmínka, ke zhroucení systému nedojde. Hmotnost geostacionární stanice nebude hrát žádnou roli, neboť zemská gravitační síla je na geostacionární dráze bezezbytku kompenzována silou  odstředivou. Jsem přesvědčen, že teoreticky ( a jen a jen teoreticky ) by mohl kosmický výtah fungovat, pokud by bylo vyrobeno lano požadovaných ( prakticky nesplnitelných ) vlastností.

     Na druhou stranu jsem si jist, že ani v případě existence lana požadovaných vlastností nebude kosmický výtah nikdy reálně použitelný a to ze tří zásadních důvodů :

1. reálný zdvih výtahu s užitečným zatížením na geostacionární dráhu či spuštění výtahu opačným směrem povede v důsledku setrvačných sil  ( a úměrně rychlosti zdvihu či spuštění ) k rozkývání celé soustavy. Při zdvihu se soustava "vykývne" proti směru otáčení Země, při spouštění naopak ve směru otáčení planety. Tento objektivně působící a nechtěný  jev lze kompenzovat buď úpravou vzdálenosti závaží od Země či reaktivním pohonem. Jde o problém, o kterém se dosud žádný autor nezmiňoval.   

2. lano o délce několika desítek tisíc km bude v důsledku své hmotnosti nekontrolovaně kmitat bez možnosti účinného utlumení.

3. rychlost zdvihu výtahu či spouštění z orbitu bude citelně omezena velikostí přenášeného výkonu ( či vyzářeného výkonu při spouštění ) a energetickou účinností pohonného systému - reálně bude na výtahu vznikat velký objem odpadního tepla, kterého bude možné se zbavit výhradně vyzařováním s použitím nepřijatelně hmotných radiačních chladičů. Ztrátové chlazení kapalinou nebude možné, hmotnost chladící kapaliny by přesáhla hmotnost výtahu. Množství odpadního teplo povede nevyhnutelně ke snížení rychlosti zdvihu či spouštění, k existenci hmotných chladičů a tím i restrikci  užitečného nákladu. Dlužno podotknout, že situace s odpadním teplem ( či odpadní energií ) je horší při spouštění výtahu z orbitu na zem, než při zdvihu. 

     Kosmický výtah je krásná, ale nereálná  idea.     strunc1948        

Pane Openhauere,

     ocelovou trubkou o výšce 30-50 km zabetonovanou do země  nelze vystřelovat stlačeným vzduchem projektily na oběžnou dráhu. Důvodů je několik :

1. vzhledem k pevnostním omezením nelze budovat kovové konstrukce vyšší jak několik km, 2. vzhledem k zákonům termodynamiky sebevíce stlačený vzduch nedosáhne při expanzi v trubce stejného průměru rychlosti vyšší, jak rychlosti kritické a ta je v případě vzduchu výrazně nižší, než 2 km/s ( uvedl bych přesnou hodnotu, ale jsem příliš líný hledat v odborné literatuře ). Ani použití daleko  vhodnějšího vodíku by nic nevyřešilo. 3. dosáhnout na dráze 50 km rychlosti 8 km/s  představuje zrychlení cca 670 m/s2  po dobu cca 12 s, což je naprosto nereálné. Projektil vystřelený kolmo vzhůru  rychlostí 8 km/s by dosáhl výšky cca 6400 km a dopadl by zpět na Zemi, na oběžnou dráhu kolem Země by se nikdy nedostal..

     K dalšímu návrhu použít 4 laserové paprsky jako vodiče pro výtah do kosmu - zde se jen obtížně hledají společensky přijatelné argumenty. Tak alespoň jeden - laserové paprsky nelze použít jako elektrické vodiče a jejich počet je tak naprosto nepodstatný. 

Doporučení na závěr - méně fantazírujte a více studujte. Literatury či jiných zdrojů je více než dost.                                        

    strunc1948.