Poctivé cvičení, zejména série obtížných cviků, resp. vzpíraná kila, působí jako droga. Člověk jako u drogy zvyšuje dávky, přidává další metráky a kilometry, přičemž se vyřádí až do úplného vyčerpání a sobě přísahá, že příště už nebude přidávat žádná kila atd. Jenže následný den je vše úplně jinak, dávky cvičení si závislák na cvičení sám zvyšuje a zase se vyšponuje do maxima. Pak cvičí jen dvakrát týdně, aby mohl dál lámat rekordy a nebyl denně ubitý téměř k smrti. Ovšem při extrémní námaze se po určité době mohou ozývat problémy, třeba bolesti srdce, jenže závislost na extrémním přetěžování organismu už je vybudována a tak sportovní stachanovec raději riskuje ztrátu života než ztrátu další možnosti zvyšovat dávky extrémní zátěže. Nakonec v souhrnu různých příčin a následků a souvisejících okolností v lepším případě dojde ke zmírnění dávek zátěže, a to bez zdravotních komplikací a následků a člověk může být aspoň částečně uspokojen tím, že je přesvědčen, že odcvičil tak šílené série, které by po něm už nikdo nezopakoval.