"...až sto lidí na Mars". Tenká, červená, linie mezi vizionářem a bláznem. Tak alespoň se vyvíjejí nové technologie.

Představa, že na Mars poletí lidé - první posádka buď jeden anebo tři, de facto odsouzenci k nenávratnu, je, pokud si uvědomíme fyzické zákony, eufemisticky řečeno, absurdní.

Startovací okno jednou za osmnáct (!) měsíců, doba letu cca šest (!) měsíců, doba čekání na návrat (okno) opět osmnáct (!) měsíců, cesta zpátky, opět, cca šest měsíců. Po opuštění ochranného "valu" magnetického pole Země, tedy po minutí Van Allenových pásů, je celá loď vystavena tvrdému (a smrtícímu, samozřejmě) slunečnímu větru, záření.  Stejně, jako při letu na Měsíc, jenomže tam jde, v zásadě o pár hodin, respektive jednotky dní - ne měsíce, roky. Vzhledem k váze lodi, kdy je potřeba šetřit s každým kilogramem není možné zcela dokonale před tímto zářením chránit lidskou (živoucí) osádku lodě.

Dva a půl roku potřebujete pro posádku potraviny, tekutiny, kyslík - a opačně - nějak recyklovat exkrementy, kysličník uhličitý atd., atd. Stav beztíže způsobuje už po několika týdnech, sice pomalé, ale postupující, řídnutí kostí, neboť lidské tělo na beztížný stav není "projektováno".

Nic...NIC... se nesmí na lodi pokazit, protože oprava komponentů je téměř nemožná, a nesmí se "pokazit" ani lidská psychika ! No, však si zkuste žít ve třech lidech (anebo o samotě!) v prostoru tak vaší kuchyně a koupelny dva a půl roku, bez špetky soukromí a - a nepovraždit se.

No a poslední důvod pro, z logického důvodu, je létání na Mars chiméra, je otázka: k čemu to lidstvu bude? Co má Mars a Země ne?

Neumíme si udržet čistou a obyvatelnou naši vlastní Zemi a chceme měnit Mars ?? Špatný vtip... Mars, jelikož nemá kovové jádro a tudíž ani nemá magnetické pole, si atmosféru neudrží (on ji, řídkou, má, ale ta stále uniká a bude unikat do prostoru) a život (případný!) na povrchu je vystaven smrtícímu slunečnímu záření, před kterým nás na Zemi chrání právě magnetické pole Země a ozon atd.

Takže - vize anebo bláznovství :-) ?