Ve výšce 36 000 km ( 42 000 km od středu Země)  máme už dnes stacionární družice. Sluneční paprsky jsou prakticky rovnoběžné. K zastínění přímého světla na město 10 x 10 km (pomocí fólií tenkých zrcadel na stacionární dráze) je tedy třeba stejně velký systém zrcadel na oběžné dráze. 

 Prokopání  kontinentálních kanálů několik km širokých z oceánu ze severu hluboko do kontinentu by se obyvatelnost blízké pevniny zvýšila. 

Těžko je předvídatelná sopečná činnost při tak obrovských posunech kontinentů, vulkanické emise síry do stratosféry snižují globální teplotu.

Za 250 milionů let má být záření Slunce o 2,5% větší,  zhruba před 250 miliony let asi bylo o 2,5% slabší, ale teploty byly vysoké kvůli násobku ppm CO2.  Takže několik % změny záření není podstatné, změny albeda povrchu mohou ovlivnit ohřev povrchu o desítky %. Atmosféra se ohřívá od pevniny a oceánu.

Jde o změny postupné, přizpůsobení se lidstva je možné, těžko ale pro 10 miliard lidí. Pád velkého asteroidu je větším nebezpečím.