Vyprávěl mi Sibiřan, že některé řeky tekoucí na sever vytvářejí tunely. Funguje to PRÝ(!) tak, že na podzim řeka prostě od severu k jihu postupně zamrzá. Voda pod ledem teče do té doby, než na jihu zamrznou i prameniště a menší přítoky. Voda z pod ledového stropu postupně odteče a vzniká tunel, nebo něco jako skoro suchá chodba. Z řeky zůstává je říčka. Oproti povrchu je uvnitř tepleji a nefučí tam vichřice, nesněží a vůbec. Je tam ovšem ukrutná tma a i jakýsi průvan. Ten člověk tvrdil, že v takové chodbě několikrát přespával a dokonce i putoval, aby se vyhnul nečasu nahoře... proti průvanu prý stačí vztyčit plachtu a když ji svine, zůstane na čas v tunelu tenká ledová přepážka. Podle ní se pozná, že už tudy někdo šel. Dalším efektem tohoto tunelového jevu je prý to, že když voda řeky postupně odteče, obnaží se díl jejího dna, kde se mohou nalézat zajímavé věci. Prý i zlato. Chce to silné světlo a silnou odvahu... No, jestli je to pravda, nemohu posoudit. Ze Sibiře si pamatuju hlavně komáry, v zimě jsem tam naštěstí nebyl.