Vědecky pracovat na zívání je opravdu "pavěda". Škoda každé koruny. Mně zívání pomáhá prohloubit dech, když pracuji duševně v klidu a zpomaluje se mi hloubka vdechů a výdechů. Zřejmě nedostatek kyslíku v těle a hromadící se kysličník uhličitý v plících, který vydechujeme, bude asi tím co spustí spontánní reakci a nutkání se hluboce nadechnout. A nemusí u toho být nikdo, kdo zíve. A když jich zíve více najednou, zřejmě v té místnosti je málo čerstvého vzduchu a tak jeden po druhém, aniž by na sebe viděli, začnou zíváním prohlubovat vdechy, aby si do plic nabrali více kyslíku potřebného k běžným životním procesům. Tak to vidím já aniž bych byl vědcem v tomto výzkumném týmu. Zajímala by mne reakce našeho lékařského prostředí. *1*

pod burkou není zívání vidět