Jan Machač dával bodyčeky kyčlí (při svém předklonu), takže bodyčekovaný hráč většinou jen přes něj přepadl, pokud nebyl Machačovým nájezdem přitlačen ke hrazení.
Daleko lepší bodyčeky uměl dávat (v předchozí generaci hokejistů) pravý obránce brněnské Komety a reprezentace Rudolf Potsch (http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Potsch):
,,Princip je v tom, že ,,sestřelení" soupeře ramenem je mnohem účinnější než nasazení bodyčeku kyčlí. Ten je sice pro diváka efektní, ale hráč se většinou jen nadzvedne, překulí se a hraje dál. Ale když ho trefíte do ramene či prsou právě ramenem, je to jako náraz na skálu. Pokud není hráč vyřazený ze hry, pro příště si dává pozor, má respekt, už do nebezpečného prostoru nejede a obránce má výhodu." vzpomíná Rudolf Potsch.
(konec citace)
Osobně nikdy nezapomenu na takový jeho ukázkový bodyček (přesně podle předešlého popisu), který Potsch "uštědřil" tehdy mladičkému "rychlíku" sovětské sborné Anatoliji Firsovovi (televizní přenos, pardubická (?) hokejová hala, rok už neodhadnu). Mladý Firsov tehdy v první třetině plně uplatňovat svou obrovskou rychlost. Také na začátku 2. třetiny se takto za svou brankou s pukem rozjel, přes dvě třetiny stále zvyšoval svou rychlost. Potsch se ze svého místa pravého obránce rozjel a na obranné modré se Firsovovi postavil vzpřímeně pravým bokem do cesty obr Potsch a předkloněného malého Firsova v plné rychlosti "sejmul".
Firsov udělal přemet vzad, dopadl do pokleku a velmi otřesen byl z ledu odveden do šatny. Tu třetinu už Firsov vypustil a ve třetí třetině už tak "odvážný" (a rychlý) zdaleka nebyl.
Když Král bodyčeků - tak Rudolf Potsch!!
Před ním měli velký respekt i tvrdí Kanaďané!