Je trochu smutné, že autor nezmínil, z čeho systémy PbtA vycházejí a tvrdí, že jde o první systém, kde jsou nesoubojové střety mechanicky i roleplayově zábavné. PbtA nevznikl jen tak z ničeho.

Kdysi dávno se objevil systém FUDGE. Šlo tak trochu o konkurenci GURPS, ale o dost volnější pokud jde o vytvoření světa a postav. Dovolil herní entity vytvářet ne na základě předdefinovaných tabulek, ale na základě toho, co hráč ovládající danou entitu považoval za důležité. Ohledně herních mechanik byl však pořád poměrně rigidní. Tedy souboje na definované tahy s definovanými čísly a případnými zraněními (ok, ne úplně, ale na delší popis tu není prostor).

No a od FUDGE se odpíchl FATE, jehož původní autoři se řídili tou samou myšlenkou, jako v PbtA (prakticky absolutní volnost při tvorbě postav bez pevného soupisu statistik,  fiction first, důraz na příběh, jehož spolutvůrci jsou všichni hráči...) FATE pak prošel minimálně jednou velkou iterací. Asi nejzásadnější změnou v té novější je přesnější kodifikace pravidel a přechod z rigidního systému zranění převzatého z FUDGE na systém následků, které mohou mít vliv nejen na souboj, ale i na příběh. A částečně se vrátily pevné (respektive na konkrétní hru vázané) dovednosti.

Tedy jako někdo, kdo s FATE zkušenosti má, jsem na první recenze systémů PbtA sice říkal "super, to vypadá parádně", ale rozhodně ne "tak tohle tu ještě nebylo." Ostatně i Dračí Doupě 2 se o něco takového pokoušelo, ač zůstalo na půli cesty navíc s pochroumanými mechanikami. FUDGE a FATE jsou akorát dost omezené licencemi. Sice si každý může udělat hru na jejich základě, ale nesmí ji prodávat. Může ji jen volně šířit (i když nějaké výjimky jsou).

BTW, spotlight místo iniciativy nebo prostého střídání se kolem stolu nepovažuji za ideální nápad. Může to vést k tomu, že hrají jen dva nejhlasitější hráči a pokud GM chce zapojit i ostatní, tak to působí trochu  trapně.

Fikce převážně na prvním místě  a o to přeci jde