Poznámka:

U nucených nájmů se jednalo hlavně o půdu vlastněnou jednotlivci, kteří ji nebyli schopni sami obdělávat, a to podle zákona č. 55/1947 S. o pomoci rolníkům, takže pamětníků bude velmi málo. Následovaly právní úpravy nařízením vlády č.50/1955 Sb. o některých právních opatřeních k zajištění zemědělské výroby, dále zákonem č. 123/1975 Sb. o užívání půdy, později ve znění zákona č. 95/1988 Sb. a zákona 114/1990 Sb.

Nutno přihlédnout k tomu, že mezi léty 1948 a 1990 byl absolutně upřednostněn uživatelský vztah. Parcela měla svého vlastníka, potomci ji  dědili, mohli ji prodat nebo jim mohla být vyvlastněna. Nemohli ji ale individuálně obdělávat.

Přesně.

Z článku:"Téma se týká i stovek dalších českých zemědělských firem. Celková plocha
orné půdy s "nedostatečně identifikovaným vlastníkem" představuje
v Česku 25 180 hektarů na zhruba 1800 pozemcích."

S takovými pozemky se potýkal každý odborník z oboru. Problém je v tom, že pozemky byly stáními statka a JZD vydávány oprávněným osobám na základě identifikace (zjednodušuji, ano). Neidentifikované pozemky, případně pozemky, o které majitelé nepožádali (zase zjednodušuji), zůstaly ve zbytkových družstvech, případně v nástupnických firmách.

Jako perličku bych uvedl, že někteří soukromě hospodařící rolníci se marně snažili uzavřít smlouvy na obdělávané pozemky ještě po roce 2000 - často z velmi zvláštních důvodů na straně pronajímatelů, případně úřednické lenosti pracovníků pronajímatele, někdy podložené "firemní filosofií" - minutu ticha věnuji jednomu z tuzemských  arcibiskupství a jeho spoléhání na Boží mlýny.

Sluší se také připomenout předpisy o ochraně zemědělské půdy, o kterých autoři původní reportáže zjevně neměli ani ponětí. Znalosti? Něco tak primitivního bychom od investigativních novinářů vyžadovt neměli, co říkáte?