Tiradora miluji nejvíce,
jsem jen jeho.

Simon Bukvice *14*

Aslan Maschadov Barajeva a jeho muže z čečenských jednotek několikrát exkomunikoval, ale Kremlem placený Barajev Maschadova ignoroval.
Arbi Barajev*1974, mistr bojových umění již od svých 16 let, a pozdější sovětský policista, jenž od roku 91 dělal bodyguarda čečenským rebelům - svému strýci Vacha Arsanovovi a Zelimchánovi Jandarbijevovi ( místopředsedové Maschadovovy vlády) se chlubil, že osobně povraždil 210 lidí ( mj. v 9/96 v nemocnici Novyje Atagi podřezal 6 zahraničních pracovníků Červeného kříže ), včetně několika svých s Rusy nespolupracujících příbuzných …
Jeho strýc Vacha Arsanov zahynul v 5/05 za podivných okolností – podle FSB byl zastřelen v přestřelce s jejími jednotkami, ale list Kommersant uvedl, že těla z této přestřelky byla tak ohořelá, že je nešlo identifikovat.
Zatímco Kreml od 2/03 tvrdil, že Arsanov spolupracoval s Ahmedem Kadyrovem, a FSB toto tvrzení podložila videem, na kterém údajný Arsanov vyzýval separatisty k zastavení bojů proti ruským jednotkám, Kavkaz Centre.com uvedl, že Arsanov byl jeden z posledních čečenských politiků loajální prezidentu Maschadovi, a že byl zatčen jednotkami OMON v 2/05, a i se svým synem Rizvanem držen a mučen v soukromém vězení boxera Ramzana Kadyrova , kde byli oba umučeni (Rizvan byl před ním zastřelen) , protože odmítli s kadyrovci spolupracovat …
Známý čečenský chirurg Chasan Bajev, jenž za obou válek operoval každého, kdo mu byl přinesen na stůl, bez ohledu na jeho příslušnost k té či oné straně, operoval i Šamila Basajeva, jenž v 12/00 přišel o nohu kvůli nášlapné mině, operoval i islámistu Salmana Radujeva a Terminátora Arbi Barajeva ( pouze Barajev po operaci prohlásil, že jej „oddělá“, a to z důvodu, že byl Bajev na Putinově seznamu , proto Bajev na poslední chvíli před vstupem ruských jednotek do Grozného v 1/00 prchl, a skončil s rodinou v US, kde v roce 04 vydal poučnou knihu „Přísaha, chirurg pod palbou“, ve které Barajeva líčí jako „nemilosrdného zabijáka“ …

2.6.01 byl v Čečně zavražděn známý disident, pacifista a novinář opozičního listu Novaja gazeta Viktor Popkov *1946, hluboce věřící člověk, který po sobě zanechal těžce nemocnou ženu a postiženou dceru …
Popkov, člen Sacharovy organizace Memorial, zachránil před popravou mnoho lidí v Abcházii v letech 91-92, kde organizoval humanitární pomoc obleženým městům, taktéž v Čečensku 94-96, kde vyjednal propuštění mnoha rukojmí, včetně jednoho ruského generála .
Za Putinova tažení na podzim 99 držel 40 denní hladovku na protest proti nové válce, a snažil se zprostředkovat jednání mezi prezidentem Maschadovem a Kremlem, v roce 00 nafilmoval masakr v Novyje Aldi, 2.6.01 jeho sanitku rozstřílelo maskované komando, a těžce zranilo nejen jeho, ale i řidiče sanitky a zdravotní sestru.
Přesto těžce zraněný Popkov ještě dokázal zajet až k ruské silniční kontrole, ruští vojáci OMON však osoby v sanitce nechali bez pomoci celé tři hodiny, a teprve poté, když Popkov již upadl do kómatu, je převezli do nemocnice.
Popkov se z kómatu již neprobral.
Kreml prohlásil, že jej zavraždili „ islámističtí fundamentalisté“ , ve skutečnosti jej zavraždilo „Sonder“ komando pseudoislámistického bandity Arbi Barajeva,“Terminátora“ , kterého platily ruské tajné služby – po jejich příchodu se volně mezi nimi pohyboval na ID jistého důstojníka FSB , a nebyl ani na seznamu hledaných osob, a když byl omylem zatčen, byl okamžitě propuštěn na příkaz Beslana Gantamirova, prominenta zdejší proruské kliky ( jeho 22letý synovec Movsar Barajev „vedl“ akci v Dubrovce, kde se jej Kreml zbavil, stejně jako jeho strýce, v Dubrovce byla zastřelena i vdova po Arbi Barajevovi, Zura B., která vedla ženské komando, a byla pro Kreml nepohodlným svědkem – rukojmí vypověděli, že „ každému říkala, že všechno dobře dopadne,na šahidku byla zcela v pohodě, svůj opasek s bombou nosila ledabyle přehozený přes rameno“

Proto 22.6.03 Kreml kanál TV-6 jednoduše , ale nezákonně , odřízl od vysílání ( zastavit činnost TV může jen rozsudek soudu) ...
Nově založený protiputinovský kanál TVS byl zlikvidován v 6/02 …
Mezitím starosta MOW Lužkov pokorně vstoupil do Putinovy strany, a jeho soukromá TV Centr začala Putina velebit.
Anatolij Čubajs stále vlastnil malou RenTV, která si udržela nezávislé postavení, ale nebyla politicky významná.
Noviny a časopisy Putin v roce 02 ještě ohrozit nestačil - BB stále vlastnil listy Nezavisimaja gazeta, Novaja izvěstija , a Kommersant, Michal Chodorkovský /MCH koupil liberální týdeník The MOW News, a oligarcha Potanin kontroloval Prof-Media, vlastníka listů Komsomolskaja pravda a Izvěstija.
Vladimír Lisin, šéf novolipeckých hutí, začal vydávat list Gazeta, zatímco KS si podržela list Pravda a Sovětskaja Rossija.
Vlastníci listu Argumenty i fakty a listu Trud jsou záhadnější, ale Putinovi nepřekážely.
Další oběti Kremlu
20.12.00 byl v MOW za bílého dne zastřelen spolu se svým řidičem Josif Ordzonikidze, náměstek ruského premiéra …
V 1/01 byl v moskevském metru těžce pobodán Vladislav Maximov, šéfredaktor listu.

26.7. 00 Gusinský pod nátlakem tajnou smlouvu podepsal , jinak mu hrozili, že půjde opět do vězení ( svobodu mu zaručil článek 6, podepsaný samotným ministrem pro tisk Michailem Lesinem), a mohl tak spolu se svými třemi nejbližšími spolupracovníky „uprchnout“ za dozoru FSB ze země … ,
V zahraničí však Gusinskij prohlásil všechny tajné dohody s Gazpromem za neplatné od samého počátku, protože byly podepsané pod nátlakem, a zveřejnil je .
Gazprom, největší věřitel Media-Most ( největším akcionářem Gazpromu je ruský stát) s Gusinským začal vyjednávat znovu, zatímco novináři z NTV Putina začali kritizovat ještě více..
Gazprom Media-Most zažaloval, soudní líčení proti Media –Most se propagandisticky konalo každé 4 dny …
14.4.01 Kreml do NTV nasadil nové vedení (Kiselovského ve funkci gen. řed. nahradil bývalý US bankéř Boris Jordan*1966, odejít však musel již počátkem roku 03,od roku 07 je členem US CFR/Council on Foreign Relations) , většina novinářů z NTV odešla do kanálu TV-6 BB, jenž mezitím z Ruska rovněž prchl …
Gusinskij přišel o svůj většinový podíl ve vydavatelství Sedm dní, takže Gazprom 17.4.01 převzal listy Itogi a Segodnja, načež Newsweek odstoupil od své spolupráce s tímto vydavatelstvím.
Z Gusinského skupiny přežilo jen Rádio Echo Moskvy.
Kreml ukradení NTV stálo hodně námahy, ale výsledek nebyl valný, protože Gusinského novináři dál kritizovali Kreml z BB TV-6, kterou BB vlastnil ze 75% …

Parfionov éru jejich „romantismu“ 90.let popsal slovy :“ Naše novinařina v 90.letech za Kisileva byla mesiášská – sovětskému buranovi jsme říkali, jak se má stát člověkem západního stylu „ …
Putin ruským novinářům ukázal svoji pravou tvář v 1/00, když nechal v Čečensku tajně zatknout novináře Andreje Babitského, a po provalení kauzy prohlásil, že „ Babitský zradil Rusko, protože pracoval pro čečenského nepřítele“ ( v roce 01 se v Čečensku v podobné situaci ocitla Anna Politkovská, takže musela z Čečenska odejít) .
23.8.00 ve svém rozhovoru pro TV RTR se Putin zalykal nenávistí ke svým kritikům z řad novinářů, kteří mu v té době nemohli přijít na jméno pro „nezvládnutí“ situace kolem ponorky Kursk.
Putinova válka proti Gusinskému
V 5/00 Putinova prokuratura nařídila razie maskovaných komand nejen v sídle Media-Most, ale i v soukromých bytech jeho zaměstnanců , všechny je obvinila z nejrůznějších zločinů, ale žádné důkazy veřejnosti nepředložila.
Samotný Gusinský byl obviněn z krácení státu na daních, když „podvodně“ za velmi nízkou cenu koupil v roce 97 petrohradskou TV společnost Ruskoje video, jehož majitele Putin v 5/00 vsadil za mříže, aby na něm vazební vyšetřovatelé vymohli přiznání proti Gusinskému, což Rádiu Svobodná Evropa sdělila jeho matka …
V 6/00 byl zatčen Gusinský, po třech dnech byl propuštěn do domácího vězení, aby se Gazpromu „ pohodlněji“ jednalo o převzetí většinového podílu v Gusinského holdingu Media-MOST …
26.7. 00 Gusinský pod nátlakem tajnou smlouvu podepsal , jinak mu hrozili, že půjde opět do vězení ( svobodu mu zaručil článek 6, podepsaný samotným ministrem pro tisk Michailem Lesinem), a mohl tak spolu se svými třemi nejbližšími spolupracovníky „uprchnout“ za dozoru FSB ze země … ,

Rádio Echo Moskvy mělo do posledních prezidentských „ voleb“ jistý prostor k manévrování ( kritizování Kremlu) , třebaže jej ze 66% vlastní Gazprom, anebo právě proto.
V 2/012 se Putin na jeho adresu velmi negativně vyjádřil, zatím byla vyměněna správní rada, Venediktov z ní na protest odešel sám.
Jeho šéfredaktor a spolumajitel (12% akcií) , bývalý prof. historie, Alexej Venediktov*1955 totiž odmítl Putinovu nabídku stát se jeho „nejoblíbenějším „ novinářem …
Oleg Panfilov, šéf Ústředí novinářů, prohlásil, že Putin mnohé kreativní a investigativní novináře úspěšně za velké peníze zmutoval v agenty public relations, pracující v jeho prospěch – podle Panfilova se tak Putinovi podařilo navrátit éru sovětského „seksotu“/éru sekrétnych satrudnikov/tajných zaměstnanců – každý pátek se šéfové významných TV kanálů scházejí povinně v Kremlu, aby pod jeho taktovkou zkoordinovali své politické pořady na příští týden …
V 2/04 Putin z NTV vyhodil významného novináře Leonida Parfionova *1960, který se nejprve nezdráhal pracovat pro Putinův lepší image v novém analytickém pořadu „Namedni“ , nakonec se však Putinovi jeho "příliš „ liberální tón nelíbil.
Parfionova vzápětí přijal Newsweek jako šéfredaktora své ruské redakce, v časopisu Newsweek byl Parfionov do roku 07, v roce 010 převzal od ruské TV akademie jako první cenu v 3/95 zavražděného významného novináře Vladimíra Listieva .
Když v roce 06 Kisilev slavil padesátiny, na oslavu přijeli všichni bývalí „romantisté“ z NTV.

Gusinskij a BB se Čubajsovi, a tím i Jelcinovi, poté mstili, a ve svých TV kanálech NTV a ORT (BB) jej napadali. Nakonec se jim Čubajse podařilo z vlády vystrnadit, když zaplatili pěti autorům, každému 90.000 dolarů za to, že napíší kritickou knihu o privatizacích Čubajsovy vlády.
Zatímco v roce 96 NTV a ORT v rámci paktu nejvýznamnějších oligarchů za znovuzvolení Jelcina prezidentem, jenž byl v roce 96 nemocný, a komunista Genadij Zjuganov nebyl bez šancí, Gusinskij a BB podpořili Jelcina, v 12/99 se NTV nepostavila na stranu Kremlu, který prosazoval Putina, nepodpořila Putinovu stranu Sjednocené Rusko, ani v prezidentských volbách v 3/00 Putina, ale politickou stranu Jabloko , a stranu Vlast Jevgenije Primakova a moskevského starosty Jurije Lužkova,.
Primakova považovali za jediného politika, který mohl Putina ohrozit.
Každý víkend spolu ve svých talk-shows měřili síly Jevgenij Kiselev na NTV, a Sergej Dorenko na ORT ( dnešní První kanál). Dorenko sloužil v Angole a v Mosambiku jako tlumočník KGB, stejně jako Igor Sečin ( do Angoly a Mosambiku rovněž spadá počátek kariéry obchodu se zbraněmi ze skladů SU Viktora Bouta, který je s klany KGB a GRU prodával od FARC po Taliban) …
Dorenko*1959 se vzápětí stal "nejoblíbenějším" Putinovým novinářem, a byl jmenován zástupcem gen. ředitele ORT , ale ne na dlouho , v 8/00 ve svém talkshow zkritizoval Putina nejen za vedení záchranných prací v neprospěch námořníků z ponorky Kursk, ale i pro snahu Kremlu „znárodnit“ 49% podíl BB v ORT , takže jeho pořad byl vzápětí Kremlem, alias jeho šéfem Konstantinem Ernstem, zrušen ( Konstantin Ernst je ředitelem Putinova Prvního kanálu dodnes , v 1/00 z NTV zběhl spoluzakladatel NTV Oleg Dobrodějev, jenž se stal šéfem Putinovy státní TV RTR/Rossija , kterým je rovněž dodnes) …
Od té doby byl Dorenko častým hostem Rádia Echo Moskvy, stejně jako Kisilev, se kterým se spřátelil. V roce 03 Dorenko vstoupil do KS, a stal se jedním z hlavních kritiků dua Putin/Sečin ( v 5/07 Sergej Dorenko poskytl AP a The Wall Street Journal videozáznam rozhovoru, který natočil v 4/98 s Alexandrem Litviněnkem a jeho FSB kolegy, ve kterém tito dosvědčili, že jim jejich šéfové nařídili unášet a zabíjet prominentní ruské nepohodlné politiky a obchodníky (Putin se stal šéfem FSB v 7/98) …

Putina nejvíce kritizovala první ruská soukromá TV stanice NTV mediálního magnáta Vladimíra Gusinského, která měla na zesměšňování Putina i vlastní satirický pořad „Kukly/Loutky“ Vladimíra a Viktora Šenderoviče . V 2/00 oba bratry + vedení NTV členové Iniciativy pro nominaci Putina prezidentským kandidátem obvinili ze šíření Putinovy špatné pověsti ( mj. Šenderovič v jednom dílu vysílání prohlásil „ Velká škoda pro Rusko, že Putin nezůstal jen chronickým ochmelkou“ ), a podali na ně žalobu .

Krátce po Putinově inauguraci Putin, na rozdíl od Gorbačova a Jelcina, své karikatury všeho druhu zakázal .
V nejdelším politickém talk show v historii ruské TV Itogi/Výsledky ze svého TV trůnu po 10 let komentoval ruskou politiku a politiky se svými hosty z řad liberálů a stoupenců reforem, moralizoval, meditoval a ironizoval tehdejší gen. řed. NTV, kterou v roce 93 spoluzakládal, charismatický novinář Jevgenij Kiselev,*1956, vystudoval moskevský Asijsko-africký institut, v letech 79-81 dělal v Afghánistánu tlumočníka SU armádě, a v roce 87 se vyšvihl na prominentního TV novináře .
Poté, co NTV převzal Gazprom, musel Kiselev z NTV odejít, a stal se politickým komentátorem na volné noze , mj. pro moskevské Rádio Echo.
Gusinského marný boj o Svjaziinvest
Premiér Anatolij Čubajs, jenž byl odpovědný za rozprodej státních podníků v programu „ půjčky za akcie“ ruským insiderům , se rozhodl prodat Svjaziinvest na základě volnějších pravidel skutečně tomu, kdo dá více .
O Svjaziinvest bojoval na jedné straně Gusinskij spolu s Borisem Berezovským/BB a Alfa Group, na druhé straně oligarcha Potanin a jeho obchodní partner George Soros, kteří nabídli více, takže Čubajs jim Svjaziinvest odklepl.

Komunistické kradení před 1948

Nesmíme zapomenout další lež komunistů. Komunistické dekrety (nesprávně pojmenované komunisty jako Benešovy). Touto lží komunisti rádi vymývají mozky. My jsme to neznárodnili, to znárodnilo demokratické ČSR pod vedením demokratického prezidenta Beneše. Lež jako vždy!

V závěrečné etapě 2. světové války proběhla jednání mezi prezidentem Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ v čele s Klementem Gottwaldem. Uvádělo se, že vláda schválila tzv. Košický vládní program po příjezdu na československé území, dne 5. dubna 1945 v Košicích. Ve skutečnosti byl vládní program podepsán již 29. března v Moskvě. Komunisti díky tlaku na stalinistického agenta (dle informací britské rozvědky) Edvarda Beneše zavedli národní správu v ČSR a čtyři dekrety, kterými začali krást majetek.

Znárodněný majetek byl obhospodařován úřadem pod vedením výhradně komunistů a předáván do rukou státních správců převážně z řad komunistů. Jací to byli odborníci můžeme vidět např. v případě podniku Baťa ve Zlíně. Tento prosperující světoznámý koncern dokázali komunisti již pod dvou letech dovést do ztráty.

Jeden z nejsilnějších komunistických argumentů ve volbách 1946 (kde získali 36% hlasů, žádnou většinu, jak často lžou) byl: my jsme zajistili znárodnění majetku a my jsme znárodněný majetek darovali lidu. Tak si na tyto slova vzpomeňte, až budou říkat, že se znárodňováním před 1948 neměli nic společného.

Dary“ Sovětským komunistům
Komunisti vždy stáli proti vlastním lidem. Na úkor všech obdarovávali své komunistické bratry ze SSSR rozkrádáním našich nerostných surovin, potravinami a spotřebním zbožím. Ruští komunisti nám naúčtovali náklady na "osvobození" (tímto termínem nám komunisté vymývali mozky, Rudá armáda nás neosvobodila, vehnala nás do komunistické totality a okupovala nás 40 let) a celých 40 let nám komunisti tajili, že jim platíme jak mourovatí (absurdní, za to, že z nás učinili stalinskou komunistickou kolonii). Hodnota uranu, který jsme jim za „osvobození“ darovali byla cca 3 000 mld. Hodnota dalších „darů“ jde do dalších neskutečných částek. Jen malá část těchto darů se deponovala jako dluh (!) a byla započítána jako finanční závazek SSSR. Nebylo možné, aby na toto rozkrádání země kdokoliv upozornil. Nejen on, ale i celá jeho rodina by byla kriminalizována.

Systém založený na kradení

Nezapomínejme, že komunisti vytvořili systém, na kradení založený. Jdeme tak trochu proti proudu času. Vzpomeňte na měnovou reformu v r. 1953 (faktický bankrot státu), která lidi připravila o veškeré úspory, starobní důchody, starobní spoření aj. Po měnové reformě se všichni stali závislými na libovůli komunistů. Již neplatila pravidla pro vyplácení důchodů, mezd a platů z minulé doby, ale nově dle rozhodnutí strany.

Tak např. vysokoškolský profesor zabezpečený kvalitní penzí se stal v nové měně ze dne na den žebrákem, který neměl ani na nájem. Jen pokud byl poplatný režimu dostal nájemní smlouvu na byt s přiměřeným nájmem. Tak komunisti drželi lidi v šachu.

Komunisti byli politickými lháři, proti kterým i ti dnešní vypadají jak andílci. Den před měnovou reformou vystoupil komunistický prezident Antonín Zápotocký (v Holandsku vedený jako válečný zločinec) s projevem, že strana žádnou měnovou reformu nepřipravuje.

Zadarmo ani kuře nehrabe

Oblíbené rčení za komunistů. Chtěli jste rohlíky ještě odpoledne (byly jen dopoledne) bylo nutné dát úplatek, chtěli jste maso a ne jen Remoplátky, bylo nutné dát úplatek, chtěli jste dámské vložky, toaletní papír, náhradní díly, jiné dlaždičky než dva druhy, které byly v nabídce, písek, jiný kabát než ten co vyráběly komunistické závody již deset let a vypadal spíše jako pytel, džíny, zahraniční deodorant, chtěl jste čekat v pořadníku na strašné komunistické auto jen rok nebo jste chtěli poukaz na dovolenou do zahraničí atd. atd. Všude jste museli dávat úplatky! Úplatky činily od několika procent z ceny až po několikanásobek oficiální ceny.

Značnou část života musel člověk věnovat shánění všeho. Bylo to spojeno s ponižováním, doprošováním a křivením lidských charakterů. Úplatky musely platit i podniky! Potřebovali ve fabrice náhradní díly z Mototechny (monopolní podnik prodávající automobily a náhradní díly) museli uplatit odpovědného pracovníkova v Mototechně.

Potěmkinův export

Jeden z hlavních zdrojů tunelování českého hospodářství byl export do zahraničí. Komunistický export byl důsledkem centrálně řízené ekonomiky, centrálního plánování v rámci RVHP. Neměl nic společného s kvalitou komunistické produkce. Například naše lokomotivy se nevyvážely pro svou kvalitu, ale proto, že se v RVHP rozhodlo, že budeme vyrábět určitý typ pro celý východní blok a spřátelené země. Za naše produkty a služby jsem dostávali málo kdy zaplaceno! Nebo jsem vyváželi velmi „výhodně“ například váhu lokomotivy za váhu rajčat z Rumunska. Komunisti se neostýchali dotovat své soukmenovce po celém světě na úkor vlastních lidí.

Kradlo se kam se podíváš

Celý komunistický režim byl prošpikován kriminalitou od nejnižšího stupně. V každé fabrice se kradlo. Například v pekárnách zaměstnanci rozkradli co mohli. Od surovin do potravin (jejich kvalita byla nízká díky kompletnímu rozkradení), přes vše co se v provozu spotřebovávalo, nářadí, součástky aj. Vzpomínáte na přísloví: Kdo nekrade, okrádá rodinu? Bylo zcela běžné vyrábět zboží pro komunisty zdarma a tak okrádat stát. V závodech vyrábějící nábytek by o tom mohl každý vyprávět. V rámci jiné zakázky se vyrobil nábytek pro komunisty do jejich nakradených bytů a domů. Samozřejmě za něj nezaplatili a náklady byly připsány k jiné zakázce.

Atraktivnost zaměstnání se posuzovala podle míry toho, co si člověk mohl nakrást nebo kde mohl dostat největší množství úplatků. Nejžádanějšími obory byly: řezník, zelinář, číšník, kuchař, lékař, automechanik aj. Atraktivnost práce se posuzovala podle toho, kolik si toho mohl člověk nakrást, nebo kolik času mu zbylo na melouchy (pro mladší ročníky: v práci se zdržet jen krátkou dobu a jít dělat na černo

Státní zakázky

Rozkrádání na kterém si nakradl každý, nejen agenti StB a komunisti, byly bezesporu státní zakázky. U stavebních zakázek byl několikanásobně (!) rozkraden stavební materiál. I přesto že byly ČSN (československé státní normy), byl vymyšlen systém výjimek a odpisů „poškozeného“ materiálu a způsoby, kterými se normy nedodržovaly, říkalo se tomu změkčování norem.

Například když se rekonstruovala střecha nějakého objektu spotřebovalo se vždy několikanásobně materiálu než bylo potřeba. Tento stavební materiál byl jednoduše rozkraden. Ve státním podniku Avia byla norma na jeden automobil v průměru přes třicet tisíc kusů spojovacího materiálu, ale spotřebovalo se přes osmdesát tisíc kusů. Auta se měla lakovat v průměru s čtyřiceti kilo barev, ale spotřebovalo se sto kilo.

Za plnohodnotné kradení lze považovat také to co komunistický režim za kradení nepovažoval. Několikanásobně vyšší náklady spojené s katastrofální pracovní výkonností a kvalitou práce.

Díky všudypřítomnému kradení komunisté ovládali lidi. Pokud se člověk stal nepohodlným stačilo policii (za komunistů veřejné bezpečnosti), aby po něm chtěla předložit paragon za branku, kterou si postavil u chalupy. Tak vznikaly paradoxy, kdy kradli všichni, ale občas šel někdo sedět za pár cihel.

Podvody s pohonnými hmotami

Vzhledem k vysokým cenám pohonných hmot (8,- benzín 91 oktanů a 7,50 nafta) se podvádělo od nejprimitivnějšího ředění, překupování kradených pohoných hmot ze státních podniků, až po hlavní oblast, kterou byl převod LTO na naftu. Prakticky po celou dobu vlády komunistů získávala StB finančí prostředky z podvodů s pohonnými hmotami. Kauza LTO v devadesátých letech byla jen pokračováním letitých praktik StB jak píše novinářka Jana Lorencová. Ne nadarmo Chemapol, jedinou firmu oprávněnou k dovozu nafty, ovládl v roce 1992 agent StB Václav Junek a jeho společnost Proventa. Václav Junek byl přítel Václava Klause a utajený sponzor ČSSD, který poskytoval ČSSD pohonné hmoty zdarma. Po krachu Chemapolu jej kupuje člen KSČ a agent StB Andrej Babiš.

Rozkrádaní předmětů historické hodnoty

Vzhledem ke katastrofální životní úrovni v ČSSR, byly u nás pro zápaďáky velmi levné starožitnosti. Estébáci vymysleli důmyslný mechanismus. Státní podnik Klenoty získal monopol na obchod s použitým nábytkem (bazary). Dle direktivy o veškeré pozůstalosti po lidech bez dědiců se staral s. p. Klenoty. Dokážete si představit toho majetku? Teď zbývalo jak vše propašovat, nebo vyvézt na Západ. Oficiálně to nešlo, zákon to zakazoval. K tomu sloužili agenti zaměstnaní v diplomatických službách, jejichž automobily nesměly být podrobovány celním prohlídkám (skoro všichni zaměstnanci diplomatických služeb byli agenty, to tak nějak k tomu patřilo).

Podniky zahraničního obchodu

Největším příjmem byly provize z nadhodnoceného nebo podhodnoceného českého zahraničního obchodu. Pokud se cokoliv vyváželo, vyváželo se to přes zprostředkovatele v zahraničí, kterými ne náhodou byli čeští emigranti, agenti StB. Vzpomínáte na zahraniční businessmany českého původu, kteří sponzorovali nejednoho českého politika, o kterých se provalilo, že to byli estébáci? Pokud stát vyvezl skleničku za 5,- zprostředkovatel zboží nadhodnotil např. na 10,- a až přes něho bylo prodáno odběrateli na Západě. Proč to? Jednoduše kradli na stáních obchodech. Namísto toho, aby stát inkasoval rovnou cenu 10,- šlo 5,- na švýcarská konta estébáků. Stejně to vypadalo s dovozem. Stát potřeboval chemické produkty, bez kterých by se průmysl okamžitě rozpadl, cena produktu byla 1000,-, ale českému státu byl prodán přes zprostředkovatele za 1500,-.

Devizová kriminalita

Podle zákonů ČSSR bylo obchodování pro fyzické osoby nezákonné. To směly jen státní obchodní organizace k tomu určené. Velká část veksláků před Tuzexem byli estébáci. Například oficiální kurz německé marky byl 8,-, ale na černém trhu se prodávala za 18,-. Západní valuty byly neskutečně poptávány a točily se v této šmelině miliardy. Veksláci z řad StB nabízeli zahraničním turistům v hotelích, na odpočívadlech u hranic „výhodnou“ směnu na místo oficiálního kurzu 8,- např. za 10,- a prodávali za 18,-. Prodáno bylo okamžitě, byl velký nedostatek, zisky závratné.

Jak se kradlo za komunistů?

Kde se vzal miliardový majetek na podnikání StB/KGB struktur po r. 1989? Jednalo se o nakradený majetek. Kradli 40 let! Kriminalizovali všechny ty, kdo by na jejich zločiny jen ukázali. Důmyslnou třístupňovou cenzurou (předběžná, průběžná, následná) zamezili jakémukoliv prozrazení toho co tyto zločinné skupiny dělaly. A dnes vytvářejí dojem, že se tu méně kradlo. Jaká ďábelská lež! Kradlo se více! Když budou komunisti nesouhlasit, zeptejte se jich, zda je možné ukrást víc jak všechno!

Mám ji zapařenou








klucí mi dali zabrat *6*

Zoufalé ženy vyhledávaly obvodní lékaře a na kolenou je prosily o tři dny nemocenské v tomto choulostivém období - nebo si braly dovolenou. Případně si vyráběly vložky z látky a trpělivě je praly ve zběsile skákajících pračkách zn. Tatramat. "Připadáme si jako v Rusku!" křičela nešťastná zaměstnankyně na nadřízeného, který byl organizován v KSČ. Ten jí šeptem vysvětloval: "V Rusku je to horší, soudružko, když jsem tam kupoval brambory, dali mi je do ruky, že prej nemaj sáčky! A zadek si tam utíraj hlínou," dodal chlácholivě.

Vložky došly aneb Co nebylo za totáče k sehnání

Dnešní mládež by tomu neuvěřila. Kdybyste přivedli současného teenagera do dobového obchodu s oblečením dejme tomu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, mládežník by z posledních sil vykřikl něco jako: "Bruntál! Prober se z tý diskotéky!" a pak by omdlel. Těsně před ztrátou vědomí by jej patrně zaujal název obchodu. Žádné Kenvelo a už vůbec ne New Yorker. Obchod by se jmenoval: Textil!

Z dnešního pohledu nebylo za socialismu vůbec nic. Ale žilo se - lidé si zvykli, nic jiného jim nezbývalo. Ve výhodě byli muži, protože obvykle nemívají menstruaci. Na sklonku osmdesátých let totiž přišlo zneklidňující období, kdy z pultů zmizely vedle toaletního papíru také hygienické vložky a s nimi samozřejmě vata. P