Italský důchodce obrazy kupoval s nadějí,že v nouzi je jednou prodá za dvojnásobek.To jsou u mne gruntózní lidé.Chtějí se zajistit.A hle-zisk se jim vyšplhal nedozírně.Říkám to proto,že byli vlkodlaci,kteří po takových šancích v té době prahli.Zaplaťpánbůh,že k nim tato šance nepřipochodovala.

To je otresny, ze se prezentuje jako unikat zcela samozrejme pravo vlastnika obrazu na jejich vlastnictvi. Ital koupil obrazy, o nichz houby vedel jakou maji hodnotu. Logicky dusledek je ten, ze zil v dobre vire v to, ze obrazy jsou jeho vlastnictvim, coz plati uz od doby bratri Gracku a jejich prvniho rimskeho zakoniku. Jestlize se tohle prezentuje dnes jako senzace, pak je to dukaz toho, v jakych sra.kach musime v soucasnosti zit. Bleee!!! *11* *12* *11*

já mu to přeju,

vpořádku

Ital obrazy koupil v dobré víře od veřejné instituce a ve svém vlastnictví je držel po dobu, po které se již vlastnictví k movitým věcem, které nynější vlastník získal poctivým způsobem, považuje za vydržené.
Kdyby se při soudních řízeních právo vydržení neuplatňovalo, pak by se soudy musely donekonečna zabývat starými archívními listinami a dějinnými souvislostmi obrovských přesunů majetku v průběhu dávných staletí, neboť v neklidných dobách byl velký majetek často získáván loupežemi a drancováním, nezřídka dokonce s vědomím a za přímé účasti panovníka, někdy byl také někde nalezen ukrytý poklad, u něhož nebyl znám vlastník, a o takový nález se pak obvykle nějak podělili stát a nálezce.. Málokterý kupec staré věci může od prodejce obdržet doklady, které by naprosto nezpochybnitelně dokazovaly, že nikdy předtím, za celou dobu existence prodávaného předmětu, nemohlo dojít ke změně jeho vlastnictví v důsledku nepoctivého jednání.cx9