Čím míň toho člověk má, tím je šťastnější. Ono nejde o bohatství, ale o to, abychom se naučili radovat z maličkostí jako naši předci. Já jsem si to začala uvědomovat někdy vloni, když jsem se rozhlédla u syna v pokoji a viděla těch hraček... Stejně si hraje jenom třeba se třemi a zbytek tam jen tak leží a je radši, když si hraju s ním, nebo jen tak povídám. Hodně jsem se díky tomu nad sebou zamyslela a shodou náhod jsem pak i narazila na japonský koncept Ikigai , který právě učí, jak se radovat z maličkostí.

Já myslím, že šťastný může být ten, kdo není příliš náročný, kdo se spokojí s málem, kdo má spoustu zájmů, kdo může dělat co ho baví, kdo se umí radovat z maličkostí.

Tak tohle může tvrdit jenom někdo, komu ke štěstí stačí pouze být na tomto světě. I když, ani to není tak málo. Já se domnívám, že se o štěstí dá mluvit pouze tehdy, když jste zdraví, máte dobrou rodinu, dobře vychované a do života zařazené děti, vnuky, máte přátelé, netrpíte nouzí a povahu přející všem.

Štěstí? Co je štěstí? Když uvážíme že "MUŠKA JENOM ZLATÁ" tak k získání štěstí nám stačí pouze dobře pověšená mucholapka (seženeme v každé drogerii......

Zákaz kouření v hospodách činí lidi nešťastnými. Politici v Bruselu a i u nás působí dojmem, že jsou posedlí úkolem obyčejným lidem neustále ztěžovat život svými novými a novými restriktivními opatřeními. Jde o nebezpečnou egomaniakální závislost v podobě každodenního iniciativního blbnutí, které nutí bruselské byrokraty a eurohujery do vymýšlení nových a nových pitomostí, které Evropanům dál ztěžují už beztak těžký život. Zejména výtečníci z Evropské komise mají hlavy nabité k prasknutí ze šílených sociálně-inženýrských nápadů, které z Evropy činí jedinečnou laboratoř týkající se budování štěstí pro hrstku megalomanů, kteří z pětiset miliónů Evropanů udělali pokusné králíky ku vlastní potěše.