Jako důkaz rudé neschopnosti to stačí, komunisté dokázali, že na lidu, kterým se jindy zaklínali ve všech pádech, jim ve skutečnosti vůbec nezáleželo. Tehdejší ekologická katastrofa na severu Čech rovněž odhalila bídu a neschopnost socialismu i v oblasti vědeckotechnického rozvoje. Tamní uhelné elektrárny bylo totiž možné odsířit pomocí technologie, která se vyráběla na Západě a dokázala výrazně snížit spad škodlivin z tepelných elektráren v tamních zemích. Zaostalý východní socialistický blok však nic takového udělat neuměl a byl tedy odkázán na dovoz ze odsiřovací techniky ze „zahnívajícího Západu".

Komunisté však odsíření neustále odsouvali, protože deviz (západní měny) bylo málo a muselo se s nimi šetřit. Lidé v podkrušnohorských pánvích tak zbytečně umírali, výskyt rakoviny tady byl výrazně vyšší než jinde v tehdejším Československu. Odsíření severočeských uhelných elektráren se stalo skutkem teprve po pádu komunistického režimu v devadesátých letech minulého století.

To, že lidské životy a zdraví byly rudým gaunerům lhostejné, svědčí i zákaz publikování o tomto problému ve sdělovacích prostředcích. V současné době se o množství škodlivých látek ve vzduchu informuje veřejnost zcela otevřeně, za komunistů nic takového nebylo možné. Je ovšem jasné, že lidé něco tušili a někteří rozumnější soudruzi si sami stěžovali na to, že zatajování pravdy o zničeném životním prostředí vede k různým fámám a nedůvěře ve sdělovací prostředky. To ovšem bylo pro bolševické bandity typické, jestliže něco neumíme, tak o tom zakážeme psát, noviny přece mají za povinnost informovat lidi hlavně o úspěších socialismu.

Z důvodu zdevastovaného životního prostředí však začaly hlavně vzdělanější vrstvy ze severu Čech utíkat a tak rudí vyřešili tento problém svérázně po svém. Ústřední výbor KSČ po vzoru středověké vrchnosti vydal příkaz, aby kvalifikovaní zaměstnanci, například lékaři, ze severních Čech nebyli jinde v republice zaměstnáváni. Ano, naši vrchní komunisté si vzali za vzor nevolnictví. Toto opatření nakonec sami soudruzi oficiálně zrušili, protože bylo terčem i mezinárodní kritiky, ve skutečnosti se však dodržovalo dále, a sehnat místo jinde v zemi bylo pro severočeské lékaře, učitele i kvalifikované dělníky velmi obtížné.

Semjon Gayínek je komunistickej pes!!!

Vyznavači rudé hvězdy, srpu a kladiva jsou vlastně sdružením pouhých prázdných a neschopných žvanilů. Víte, doma mně rodiče učili, že příklad si mám brát z lidí, kteří něco umějí, a tato moudrá rada vylučuje komunisty ze vzorů pro každého normálního člověka.

Představte si, že trenér fotbalového mužstva, které je poslední v lize, povede květnaté řeči o tom, jak ti jeho kluci jsou fakt nejlepší, úžasní atd., akorát souhra nepříznivých okolností způsobila jejich současné postavení. Takovému kouči se každý normální člověk pořádně od plic zasměje a pomyslí si něco o nýmandech.

A přesně takovými nýmandy jsou bolševici. Pro mně nikdy nemohly být, nejsou a nebudou vzorem státy, které pouze vykřikovaly, že jsou rájem na zemi, přitom z jejich ráje lidé masově utíkali, a rudí papaláši se vzmohli pouze na to, že výrazně omezili cestování do ciziny a jak to hezky vystihl Karel Kryl, „…zakázali psát a zakázali zpívat.“ Proč se komunisti tak báli vlastních lidí, že jim brali svobodu, když prý stvořili tak úžasnou společnost?
Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak lidé budou naopak z toho „prohnilého“ Západu odcházet na Východ, ale nedělo se tak. Rudé Právo, Pravda a další bolševické plátky nás krmily čísly o milionech nezaměstnaných v USA, Velké Británii, SRN atd. ovšem je pozoruhodné, že ty miliony nezamířily budovat socialismus, ale naopak miliony lidí utíkaly z ráje pryč.
Vím pouze o jediné výjimce a tou byl country zpěvák Dean Read, který se ze Spojených států amerických přestěhoval (z USA nebylo nutné emigrovat) do NDR. V jeho případě byl důvod prostý, jednalo se o druhořadého umělce, který v Americe neměl šanci prorazit a tak se zabezpečil tímto způsobem, aby jej nakonec Stasi s největší pravděpodobností zavraždila.
Bývalý důstojník Sovětské armády Viktor Suvorov to vysvětlil naprosto přesně, Sovětský svaz a jeho satelity nebo spíše kolonie, byly ve skutečnosti jednou velkou věznicí a nikoliv místem k normálnímu životu, a proto on šel tam, kam ročně mířily tisíce lidí, protože tam to musí být dobré a takové země jsou přitažlivé a vzorem pro ostatní. A to, že jej vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR v nepřítomnosti odsoudilo k trestu smrti za dezerci, mu nevadilo. Svoboda holt něco stojí.

Semjone Gayínku, ty teplej pse proč žereš svý vlastní výkaly???

Letos jsem si vyrazil na dovolenou do Anglie a do Skotska. Byla to paráda! Neměli bychom však zapomínat na to, že za „totáče“ takové výlety nebyly vůbec samozřejmostí. Komunisté jako feudální vrchnost rozhodovali o tom, kdo smí a nesmí cestovat. Naštěstí je už tato hrozná doba pryč.

Jaroslav Hutka zpívá ve svém proslulém hitu Náměšť, že největší je ta lidská svoboda. S tím naprosto souhlasím, a já jsem si tedy svobodně u jedné cestovní kanceláře vybral poznávací zájezd do Skotska, zaplatil a jel. O nic jsem se nemusel starat. A když se třena dnes v pondělí rozhodnu, že zítra v úterý pojedu do Vídně, tak prostě bez problému pojedu.

V dřívějších dobách bylo cestování na Západ mnohaměsíčním martýriem. Pokud jste vyjeli z nějakou cestovní kanceláří, tak jste si museli prakticky nesen v lednu vystát dlouhé hodiny ve frontách před několika cestovkami, které existovaly nebo v ní mít známé. Zájezdů totiž bylo proti dnešní době málo a brzy byly vyprodané.
A ten kdo si chtěl vyjet na Západ sám, musel mít devizový příslib, o který se žádalo někdy začátkem roku a dostalo jen něco málo šťastlivců. To, že byste se rozhodli v červenci vyjet si třeba na francouzskou Riviéru, normálně možné nebylo.
Pokud jste ale patřili ke šťastlivcům a vysněný zájezd do Paříže jste si koupili, ještě nebylo vyhráno. Pouhý cestovní pas totiž k cestování nestačil. V práci vám musel závodní výbor KSČ dát doporučení, že proti vašemu výjezdu do kapitalistické ciziny nic nenamítá. Pokud jste nepřekonali tuto překážku, tak byly další snahy marné. Pak bylo nutné si vyřídit na pasovém oddělení SNB tzv. výjezdní doložku. Tam vám ji dát nemuseli a ani nebyli povinni vysvětlit, proč tak činí. Mé tehdy sedmdesátileté babičce kdysi ze znojemské pasovky napsali, že její plánovaná cesta do Švýcarska, která tam chtěla navštívit mého bratrance a tedy jejího vnuka, není v zájmu republiky.
Komunisté se zkrátka chovali jako feudální vrchnost, která si také osobovala právo rozhodovat o tom, zda jejich poddaní smí či nesmí cestovat. Nechápal jsme proč o mne jako nestraníkovi rozhodoval jakýsi bolševický výbor, jestli smím navštěvovat jiné země.

Jen štěkej prasopse Semjone Gayínku!!!

Oceňuji práci redaktorky Magdaleny Sodomkové, která riskovala vězení a deportaci z komunistické Kuby a nebála se odtud odvést šokující důkazy, jež dosvědčují, že v havanské psychiatrické klinice Mazorra bylo letos na počátku roku zavražděno jednačtyřicet lidí. A na Kubě se vůbec nejedná o ojedinělý případ!

Tento nelidský bestiální zločin dokazují video a fotografie, které pořídil jeden nezávislý kubánský novinář. Riskoval hodně, protože kdyby mu na to kubánské úřady přišly, tak s velkou pravděpodobností skončil rovněž v márnici. Snímky podvyživených a evidentně mučených lidí jsou otřesné.

Mýtus o údajně vynikajícím kubánském zdravotnictví tak vzal definitivně za své. Opět se ukázalo, že se jedná o pouhou bolševickou propagandu a zdejší zdravotnický personál se zřejmě školil od svých nacistických předchůdců.

Nemohl být předložen přesvědčivý důkaz, že Castrovi a jeho bandě na lidech ve skutečnosti vůbec nezáleží. Oni jako všichni komunisté se rádi ohání hesly typu vše pro člověka apod., ale praxe bývá jiná. Člověk je pro rudochy pouze výrobním prostředkem a nikoliv lidská bytost. A tak kubánští komunisté nechají trápit psychické nemocné lidi hladem a pak je ještě pro jistotu dorazí koupelí ve studené vodě, protože cos takovými, kteří nevytváří hodnoty a jsou nám k ničemu.
A čeští bolševici nejsou o nic lepší. Je tedy pravdou, že vraždění v psychiatrických léčebnách by jim jen tak neprošlo, a tak postupovali sofistikovaněji , ovšem ze stejným výsledkem. U nás za rudé totality měli pro změnu smůlu lidé s nemocnými ledvinami. Oni nutně totiž potřebují jednou týdně chodit na dialýzu, bez které nepřežijí. Jenomže když jim bylo 56 let, nastal konec, z příkazu socialistického ministerstva zdravotnictví už na dialýzu nesměli. Prostě, on to má za pár do penze, přestane dělat, a my přece mu nebudeme platit tak drahou léčbu, protože se nám to nevyplatí.

Revoluce začala požírat své vlastní děti, řečeno s klasikem. Nakonec na šibenici po známém procesu se Slánského skupinou skončilo 11 lidí, další jako například „slovenský nacionalista“ Gustav Husák a Marie Švermová skončili na dlouhá léta ve vězení. Ne, že bych komunistickým darebákům jejich osudy nepřál, takový náčelník vojenské kontrarozvědky Bedřich Reicin byl zločincem, který má na svědomí smrt a mučení válečných hrdinů, kteří na rozdíl od něj bojovali za II. světové války proti nacistům. Poprava v jeho případě byla na místě, jenomže byl odsouzen za něco, co neudělal a to je špatně.

V tom tkví obrovská vina Gottwalda, Zápotockého a dalších. Pravdu mají asi ti, kteří tvrdí, že u bolševika Klémy nastal vlivem častých alkoholických dýchánků a též dřívější syfilidy totální rozklad osobnosti a on nebyl schopen čelit vnějším tlakům. A tak dal návod na odhalení zrádců ve vlastních řadách. Později pak zdůraznil, že rozbitím nepřátelské agentury uvnitř strany, rudí vyhráli velkou bitvu nad třídním nepřítelem.

To bylo něco neskutečně šíleného a vymykajícího se zdravému lidskému rozumu. Gottwald dobře věděl, že jeho bývalí spolubojovníci v čele s druhým mužem partaje Rudolfem Stránským nikdy neudělali to, z čeho jsou obviňováni a on se tak stal korunovaným masovým vrahem.

Právě tato událost předčila i nacistické hrůzy. Nacisté se stejně jako komunisté dopustili brutálních zločinů, které rozumný člověk jistě obhajovat nebude. Jenomže ani Hitler a jeho pochopové nezačali tak brutálním stylem řádit ve vlastních řadách. Gestapo neváhalo obviněné tvrdě mučit, ovšem, když zjistilo, že je vyšetřovaný nevinný, tak ho propustilo. Rozhodně to nebylo o tom, že by si německá tajná policie dopředu vytipovala Himmlera s pár dalšími soukmenovci a surovým mlácením je bez ohledu na pravdu přinutila k přiznání, že jsou agenty NKVD a amerických plutokratů.
Kdežto StB si zadala úkol, že v KSČ jsou zrádci a imperialističtí špióni, a oni je musí odhalit za každou cenu, i kdyby to z obviněných měli vymlátit nich. To se jim také nakonec povedlo. Tuto událost je potřeba si pořád připomínat, protože to byl další hnusný čin, kterým se komunisté vyloučili ze společností civilizovaných lidí.

Takhle mizernýho psa jako je Semjon Gayínek jsem ještě neměl!!!

Na různých webech jsem se setkal s rudými nářky, jak prý lidé páchají sebevraždy kvůli tomu, že přicházejí o práci. Prý nějaký inženýr vysokoškolák v padesáti přišel o místo a o všechno, jindy zase padesátiletá vysokoškolačka nemohl sehnat práci v oboru a oba skoncovali se životem. Jak ale řekl Pavel Tigrid blahé paměti, tak říkám i já, nejsem dojat.

Když pominu, že takových rádoby srdcervoucích historek jsem schopen si okamžitě vymyslet deset, tak prostě bolševické pokrytectví je hnusné. Komunistům totiž nelze věřit, že jim někdy na lidech záleželo, když kvůli své ideologii mají na kontě cca dvě stě milionů obětí a nikdy se za ně neomluvili.

Na světě docházelo, dochází a docházet bude k lidským neštěstím. Všichni víme, jak rudá sebranka, která se oháněla právem na práci, vyházela po roce 1948 a 1968 ze svých míst desetitisíce a možná i více lidí a nezajímalo je, co s nimi bude. To, že mnozí z těchto nešťastníků to neunesli a zabili se, je snad zbytečné dodávat. Ale to komunistům nevadilo!
Paní Hana, odborná asistentka na přírodovědecké fakulty brněnské univerzity, byla statečnější. Ze školy ji normalizátoři vykopli v sedmdesátém roce, protože se jaksi předtím angažovala v KAN. Jako vysokoškolačka práci ve svém oboru nesehnala a tak dělala uklízečku. Živit se nějak musela, a také ji hrozilo, že by ji komunisti zavřeli za příživnictví.
Člověk v nouzi vezme každou práci a třeba již zmíněný Pavel Tigrid dělal v New-Yorku číšníka v baru. A i v dnešní době jsou volná místa, třeba supermarket blízko mého bydliště pořád bere nové zaměstnance.
Takže nějaké pokrytecké komunistické výkřiky o ubohých obětech kapitalismu mně nechávají opravdu ale opravdu chladným. Beru skutečné humanisty, kteří se snaží opravdově pomáhat druhým, a na potřebných lidech jim záleží, ale nikoliv soudruhy, kterým jsou absolutně fuk.