Jak to na Kubě se zavíráním nepohodlných osob běžně chodí, ilustruje případ jednačtyřicetiletého disidenta José Daneila Ferrera. Ten byl zadržen na začátku května ve chvíli, kdy šel na Českou ambasádu. Za mřížemi tak Ferrer skončil jen několik dní poté, co ho kubánský režim propustil na svobodu po měsíčním pobytu ve vazbě.

Kuba totiž stejně jako rusko dále lidi trestá zavírá a vraždí za pouhou kritiku vládních papalášů

tak prosím, Kuba ten souboj nervů po padesáti letech a poté, kdy se proti ní odmítly postavit země Jižní Ameriky i Afriky, kterým zejména její lékaři velmi pomáhají zvládat nenadálé epidemie, VYHRÁLA,, gratulujeme, Kubo *14* *14* *14*

Pravda je prostá - Kuba další totalitní chudá ditatura zkrachovala.
Stejně jako dříve SSSR. Prázdné obchody a cenzura - to je vše co lidem Kuba nabídla.



Pravda je na Kubě těžký zločin. Političtí vězni jsou za mřížemi déle než vrazi



Za pokus o založení opoziční politické strany šel Kubánec do vězení na 25 let, režim navíc znemožňuje pracovat jeho příbuzným. Na Kubě je více než 200 politických vězňů.

Český pohled na svět není jedině možný

Obraz světa, který nám předkládají české sdělovací prostředky, není ten jediný možný. Prozrazuje to např. četba novin z oblastí s odlišnými tradicemi a politickou kulturou. Stejně jako v časech předlistopadových, i dnes většina novinářů horlivě přikyvuje mocným spojencům. Následkem toho pak zprávy o protiamerických demonstracích v Berlíně před příjezdem prezidenta Bushe dorazí k českému čtenáři s třídenním zpožděním. Nepřekvapuje rovněž, že se snažíme vidět poměry na Kubě tak trochu americkýma očima. Není tomu tak v zemích Severoatlantické aliance vždy a všude. Například významný španělský deník El Periódico přinesl 21. května t.r. komentář profesora Mario Gavirii, sociologa z Navarrské university, který ve vztahu ke Kubě zastává názory, za něž by u nás byl ukamenován. Jeho uveřejnění předcházelo pečlivé sledování návštěvy expresidenta USA Cartera a kritické přijetí Bushovy odmítavé reakce na jeho projevy vstřícnosti ke Kubě. Gaviriův článek je natolik zajímavý, že jsem se rozhodl zpřístupnit jej překladem české veřejnosti. Je o to zajímavější, že Španělé se cítí velmi spokojeni se začleněním země do Evropské unie, bez potíží se vyrovnali s přechodem na jednotnou měnu, vesměs se projevují jako národ svobodomyslný a demokraticky smýšlející a Španělsko je solidárním členem NATO, plnícím spolehlivě své spojenecké závazky. Přesto v řadě věcí myslí Španělé úplně jinak než vedoucí mocnost aliance a říkají to pěkně nahlas. Zdá se, že ve věcech jihoamerické politiky je k tomu opravňuje důvěrnější znalost místní problematiky, umožněná zachováním tradičních kulturně-politických svazků mezi "matkou vlastí" a španělsky mluvícími jihoamerickými zeměmi.

KUBA, TO JE BUDOUCNOST
Evropa se musí hodně učit z kubánského smyslu pro život
Mario Gaviría, profesor sociologie na Navarrské universitě

Hemingway, první moderní turista, řekl na konci minulého století, že Španělsko bylo poslední velkou zemí světa a měl pravdu. Kuba je první malou zemí 21. století a budeme to muset vzít na vědomí. Papá Hemingway žil tak, jak se má žít:nebezpečně. V zimě v Havaně, v létě na španělských trzích a oslavách. Kuba je trvale ultramoderním státem a stává se stále více společností pokročilých služeb. Kubánci říkají že jsou jací jsou a vinni tím jsou Španělé, kteří je dobyli a již u nich zůstali. Říkají to položertem, ale skutečně si to myslí. Na Kubě se udržuje španělský kult "gauteque" (záliba v pořádání oslav), "jodedera" (žertování), "tomadera" (záliba ve sklence rumu) a "chingadera" (náchylnost k přibližnosti). Posuzovat Kubu podle její ekonomiky, práce a výroby je jevové zjednodušení. Zjednodušený pohled ji ukazuje jako zemi s nízkým hrubým domácím produktem, která se rychle rozvíjí. Revoluci se nepodařilo přimět občany k tvrdé práci. Nicméně zvítězila a jeví se jako úspěšná z hledisek, která my, Evropané, podhodnocujeme. Revoluce jako celek ztroskotá, ale něco z ní zůstane navždy. Na Kubě to bude kubánské vlastenectví, projevující se v povědomí vlastní důstojnosti národa ve vztahu k ostatnímu světu, zvláště v poměru k USA. Tento ostrov, zpola iberijský, zpola africký, byl odsouzen, aby se stal jižanským státem, ale nestal se jím. To je první velký nezvratný úspěch revoluce.

BARVA A ŹENA
Kuba předstihla ostatní země světa o 200 let v tom, čím bude dokonalé kříženectví obyvatelstva planety. Básník Nicolás Guillén kdysi řekl v nádherné básni, že "jednou bude mít celé lidstvo kubánskou barvu pleti" (volně citováno). Iberijský (španělský a portugalský) model kříženectví, podhodnocený na Iberijském poloostrově, zde dosahuje svého vyvrcholení. Pokud sem přicházejí Severoameričané, nejvíce je rozlaďuje dokonalé soužití lidí všech barev pleti a hmatatelná neexistence výrazně od sebe se oddělujících tříd. Dalším velkým úspěchem revoluce je rovnost a osvobození kubánských žen, jejichž postavení je v tomto ohledu jedno z nejpokročilejších na světě. To je další velký úspěch revoluce, který je bohudík rovněž nevratný. Kuba vytvořila antropologický model rodiny, řízené ženami, v němž muži občas chybí a často se střídají. Kubánský zázrak je dílem žen. Čtyřicet tři let bez výchovy založené na sexuální nadvládě mužů dělá z této země smyslný ráj, v němž láska není zatížena vinou a připouští se jak polygamie, tak polyandrie, a to jak souběžně, tak střídavě.

SOCIÁLNÍ LABORATOŘ
Přes svou výrobní nedostatečnost si Kuba zachovala svou tvář, své tvary, nezapomněla na péči o elegantní postavu . V tomto jsou Kubánci velmi španělští. Pro sociologa to je největší analytická laboratoř na světě. Kuba se dokázala stát dokonalou anomálií, živoucím souborem protikladů. Stvořila chaos: kapitalismus bez kapitalistů, komunismus bez komunistů, sexuální turismus bez prostitutek a pasáků, opilce bez rumu (od třetího dne po výplatě), čínskou čtvrť bez Číňanů, zdravotní péči bez léčiv, vzdělávací soustavu bez knih, sociální demokracii bez svobodných voleb. Dosáhla produkci bez hmotných výrobků, produktivitu bez práce, dolarizaci se zárukou aspoň minimálních dávek potravin bez pomoci Mezinárodního měnového fondu. A přiblížila se evropským poměrům, aniž by se poradila s Prodim. Podle mých propočtů asi 50% kubánské ekonomiky tvoří šedá zóna a soukromý sektor. Je to společnost založená na soukromém vlastnictví bez vlastníků. Byty se přestavují, bez omezení se rozdělují, hromadí se v jedněch rukou, ačkoli teoreticky jsou státní. Stát v posledních letech vrátil více než dva miliony hektarů drobným soukromým zemědělcům, každému deset hektarů, aby vyráběli produkty, které se budou prodávat na volném trhu. Jsou to zemědělci, kdo zajišťují zásobování obyvatelstva chlebem, rýží a fazolemi za kubánská pesa. Takže Kubánci si vzájemně zajišťují obydlí, chléb a rozsáhlé vnitřní služby, aniž by jejich hodnota prošla evidencí ministerstva financí.

EKONOMICKÝ ZÁZRAK
Konečnou pravdu o kubánské ekonomice odhaluje další velký vynález, státní kapitalismus v obchodě. Kuba dostává více než jednu miliardu dolarů ročně peněžními zásilkami emigrantů a získává více než jednu miliardu dolarů ročně z turismu a totéž z obchodu s tabákem a dalších vývozů. S těmito třemi miliardami dolarů uskutečňuje zázrak zmnožování každodenního chleba, ryb a rýže. Stát zajišťuje vynikající vzdělání, mimořádný systém zdravotní péče, přičemž profesoři a lékaři mají minimální příjmy. Je to forma státu blahobytu bez akumulovaného kapitálu, bez daní a vysokých odvodů na sociální péči. S tím, co stát utrží obchodem s dolarovým zbožím, se mu daří uskutečňovat zázrak vyplácení 1.600.000 důchodů starým lidem, hýčkaným dětmi, vnuky a sousedy, kteří jsou nejzranitelnější a nejvíce zraňovanou skupinou obyvatelstva. Jsou to oni, kdo uskutečnili revoluci a nyní nejvíce trpí dolarizací. "Shopping" jsou nesčetná ultramoderní obchodní střediska, v nichž se dá koupit úplně vše, od "jacuzzi" až k exotickým psům. Sem přicházejí všichni, kdo mají přístup k dolaru, tedy přibližně 60% obyvatelstva. Dolar se obrací, prochází z ruky do ruky, ale nakonec vždy skončí ve státní pokladně. Revoluce přežívá přesvědčena, že přináší světu nepopiratelné hodnoty, financována nejstarší lidskou činností: obchodním monopolem. My Španělé a ostatní Evropané často přicházíme na Kubu s úmyslem rozdávat poučení. Ve skutečnosti se však musíme mnohému od Kubánců naučit, zvláště jejich mezilidským vztahům, solidaritě a životním postojům.

Revoluce nikdy neobhospodařovala hudbu, rum a lásku. A to jsou věci neměnných hodnot

Kuba těžce doplatila na to že desítky let budovala naprosto nefunkční
Sovětský model který vždy lidem přinesl jen chudobu a totalitu.

Komunistická Kuba je rovněž místem politických represí a odhaduje se, že od roku 1959 bylo zastřeleno na až 30 tisíc lidí z politických důvodů a sto tisíc lidí uvězněno. Podmínky v kubánských věznicích jsou děsivé a političtí vězni jsou záměrně vystavováni teroru od obyčejných kriminálníků.

A vězněni nebyli a nejsou jen přívrženci bývalého diktátora Batisty. Student Pedro Luis Boitel byl Batistovým odpůrcem, ale zároveň také protivníkem Fidela Castra. Za to jej odsoudili na deset let do vězení, kde 23. května 1972 umřel po třiapadesáti dnech hladovky. Ještě předtím Boitel jednomu z věznitelů řekl: „Stávkuji proto, aby mně byla přiznána práva vyhrazena politickým vězňům. Voláte po právech vězňů latinskoamerických diktatur, ale upíráte je vězňům ve vlastní zemi.“ Ano Batista nebyl beránek, ale není jim ani Fidel Castro!

René Gonzales předloží důkazy mezinárodní komisi

Mezinárodní vyšetřovací komise při svém zasedání v Londýně vyslechne Reného Gonzalese, jednoho z pětice odsouzených k dlouholetým trestům odnětí svobody ve Spojených státech amerických za boj proti terorismu, oznámil v těchto dnech výbor solidarity.
Iniciativa kampaně Hlasy pro pětici a komise zabývající se případem Pětice uskuteční své zasedání ve dnech 7. a 8. března 2014 v prestižní Law Society v britské metropoli - Londýně. René Gonzalez, první a jediný, který byl po odpykání 15 let vězení propuštěn na svobodu, se připojí k rodinám obětí boje proti terorismu, právníkům, politikům a odborníkům, kteří se zúčastní akce pořádané ve Velké Británii, oznámil Mezinárodní výbor za svobodu kubánské Pětice.
Osobnosti, jako například americký politolog Noam CHomsky, německý spisovatel Günter Grass, bývalý generální prokurátor USA Ramsey Clarc, Argentinec Adolfo Perez, nositel Nobelovy ceny za mír a britská komediální herečka Emma Thompsonová, jsou nejnovějšími přírůstky Hnutí za osvobození Pětice.
Do mezinárodní kampaně, která byla zahájena 30. října, se zapojili renomovaní zástupci umění, sdělovacích prostředků, právních institucí jakož i reprezentanti politických, akademických a společenských organizací, které požadují svobodu a spravedlnost pro ostrovany, kteří bojovali proti terorismu.
Gerardo Hernandez, Ramón Labaňino, Antonio Guerrero, Fernando Gonzalez a René Gonzalez byli zatčeni 12. září 1998 v Miami, poté kdy se snažili zabránit teroristickým útokům proti kubánskému lidu. Právnické a humanitární organizace vyjádřily vážně pochybnosti o regulérnosti procesu v uvedeném městě ve státě Jižní Florida, který vyústil ve vynesení rozsudků v celkové délce od 15 let po dvojnásobné doživotí, připomíná Mezinárodní výbor Solidarity.
Komise v Londýně, která akci spolupořádá s Hnutím evropské solidarity a Mezinárodní asociací demokratických právníků, je jednou z nejdůležitějších iniciativ plánovaných na příští rok, která bude věnována otázce návratu na Kubu, zbývajících čtyř z Pětice stále vězněných v USA.

Podívejme se blíže na Kubu - socialistickou chudou diktaturu
zbudovanou po sovětském vzoru. Je to otřesný pohled.

Báchorkou nejsou ani kubánští Balseros, tedy lidé, kteří na primitivních vorech prchají přes karibské moře na Floridu. To je smutná realita „ostrova svobody“, odhaduje se, že za padesát let trvání Castrovy diktatury jich takto opustilo ostrov asi sto padesát tisíc. Tisíce nespokojených Kubánců také v dubnu 1980 obsadily peruánské velvyslanectví a vynutily si odchod do emigrace. Pravda Fidel Castro k nim přidal duševně nemocné a kriminálníky, kterých se takto zbavil. V současné době žijí mimo Kubu dva miliony Kubánců.

Taková je tedy pravda o komunistických režimech, jejich obhajoba je buď důsledkem hlouposti spojené s totální nevzdělanosti anebo zlého úmyslu, nic jiného není možné

Zdejší Ivan by měl být zablokován za tapetování mimo téma a za soustavné
kradení nicků.

O Kubě nic neřekne. Proč? Protože jeho Kuba už má dost budování chudých dnešků
a ještě bídnějších zítřků po Sovětském vzoru.

Nyní bude po vzoru USA budovat prosperující svobodnou společnost *14* *14*

Strategie amerického imperialismu chce využít k prosazení posílení svého vlivu na Kubě, který by se pak měl proměnit v okupaci i reformy, které provedla kubánská vláda v posledních létech, jako bylo omezení počtů státních zaměstnanců a sociálních výdajů, omezení podpory státních podniků a vytváření výhodných podmínek pro zahraniční investice. S tím je spojeno pochopitelně i zvýšení vykořisťování kubánských pracujících.
Pokud tento proces bude pokračovat, vytvoří se rychle nová buržoazie, která se s komunisty, podobně jako u nás dokáže rychle vypořádat.

Vedení Kubánské komunistické strany se může poučit z chyb, (nebo zločinů) kterých se dopustili Gorbačov a vedoucí představitelé komunistických stran v socialistických zemích, ve kterých proces uvolňování a reforem přivedl k rychlému posílení kontrarevolučních sil, které zevnitř rozvrátily socialistické režimy.
Věřme, že historické příklady donutí vedení kubánských komunistů k tomu, aby dokázali čelit komplexnímu útoku imperialismu.