Život jedince je nepřirozená a nahodilá událost.  Normální stav je nebytí. Vynoříme se na chvili, za chvilku zase ponoříme . A necháváme za sebou stopu buď dalšími potomky nebo u výjimečných lidi svou geniální vlastností v některém oboru. A budu cynik, se svým koncem se musíme smířit. Pravda pud sebezáchovy v nás vzbuzuje strach. Proto jsou šťastní lidé věřící v další  (věčný ) život. A je to i přínos pro společnost. Věřící lidé mají obvykle určité zábrany, neboť jsou přesvědčeni o "božích mlynech". Avšak i nevěřící jsou limitovani svým svědomím. Co to asi je? Snad nějaké čidlo rovnováhy.

Existuje nějaká bytost (bůh ), který stvořil vše?  Lidské poznání je omezené, nikdy nepoznáte vznik vesmíru.přes všechny vědecké poznatky. A těch je velmi málo,  my nevíme vůbec nic.Že umíme prodloužit lidský život,  létat do vesmíru?  Dovedeme si představit,  že existují kosmické objekty vzdálené několik miliard světelných let a tudíž nám nebudou nikdy přístupné a tedy je nemůžeme poznat? Na otázku bůh či hmota můžeme mít pouze názory. Neboť tak,jak je nepředstavitelné,  že nehmotný činitel stvořil vše, je nepochopitelné, že  vše povstal o z ničeho.  A spíše se přiklanět,  že vesmír tady vždy byl a bude, není věčný ani nekonečný neboť věčnost a nekonečno neexistuje, protože neexistuje začátek  ani konec. Jsou to jen nedokonalým člověkem vymyšlené pomocné pojmy.

Byl jsem mrtvý podle všech lékařských regulí, srdce netlouklo, mozkové buňky odumíraly atd., ale moji smrt jsem se dověděl až po určité době, když jsem předtím byl pomocí výboje oživen. Takže "svět" mrtvého se smrskne na místo, kde neexistuje ani čas a ani prostor, je tam věčná přítomnost a "poznání", že všechno kolem nás je pouhá iluze. Proto se tato iluze v podobě Vesmíru může lehce smrsknou do jednoho nekonečně malého bodu. Hmota je tvořena nehmotnou podstatou atd. Poznatky o smrti a souvisejících záležitostech jsou důležité pro ty badatele, kteří chtějí seriózně přistupovat k výzkumu Vesmíru, resp. světa kolem nás.