On tam prý bude řešit i činy soudruha agenta Bureše.

Inflace znamená, že co neutratíte dnes, o to zítra přijdete. Rozhodování je to těžké, protože pokud se začne propouštět, můžete zítra přijít o dosavadní příjmy. Nějakou rezervu člověk potřebuje, jenže co mu z ní zbyde, když to bude trvat dlouho? A když začnou šetřit všichni a obchody zamrznou, ekonomika poletí dolů ještě rychleji.

TO JE PRO CHYTRÉHO  OBČANA ABY TADY NEŽVANIL NESMYSLY

V době, kdy do Evropy přichází stále více uprchlíků, politici i občané plným právem volají po tom, že je třeba bojovat s příčinami uprchlických krizí. Ale jaké jsou to příčiny? Vedle růstu počtu obyvatelstva, bídy, devastace životního prostředí a nezaměstnanosti jsou to bezpochyby války, které pustoší rodné země uprchlíků. Války a teror dominují po léta palcovým titulkům v masmédiích. V týchž evropských a severoamerických médiích se však jen velmi zřídka objeví zmínka o tom, že tyto války jsou nezákonnou záležitostí. Od konce II. světové války a založení mírotvorné Organizace spojených národů platí celosvětový zákaz válek. Z tohoto zákazu existují pouze dvě výjimky: Za prvé platí právo na sebeobranu, což znamená, že země, která je napadena, se smí bránit. Za druhé smí být proti některé zemi vedena válka na základě výslovného mandátu Rady bezpečnosti OSN. Odhlédneme-li od těchto dvou výjimek, je vedení války již více než 70 let zakázáno. Pokud někdo vezme do ruky zbraň, vyjde na ulici a tam zastřelí jiného člověka, jedná se o nezákonný čin. Vraždit je zakázáno. To vědí všichni lidé. Ve fungujícím právním státě je vrah stíhán policií, zatčen, postaven před zkušené a spravedlivé soudce, kteří mu zajistí spravedlivý proces, a poté musí strávit řadu let ve vězení. Mnozí lidé vědí, že také válka je stejně nelegální záležitostí jako vražda. Když jedna země zaútočí na druhou silou zbraní, dopouští se zakázaného jednání. Politikové země, která vede útok, ať si jsou třeba prezidenty či premiéry, jsou vinni těžkým zločinem agrese a museli by být obžalováni a potrestáni, mnozí z nich by museli skončit ve vězení. Právě toto se však nikdy nestane, a když už, tak jen velmi zřídka, a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že odpovědní politikové jsou na rozdíl od řadových vrahů příliš mocnými lidmi na to, aby je někdo dokázal zatknout a potrestat. A za druhé proto, ţe si masová média nedovolí označit politiky, kteří vedou bez mandátu OSN útočné války, jasně a zřetelně za zločince. To má dalekosáhlé následky. Zprávy, které se neobjeví na televizních obrazovkách či stránkách novin, jsou jen velmi zřídka zaregistrovány a diskutovány, neboť širokému publiku přijde jen velmi zřídka na mysl, že váleční zločinci ze států NATO nesou spoluvinu na uprchlické krizi, protože se vždy doslechne pouze o kriminálních činitelích, kteří sice mají spoluodpovědnost za to, co se děje, ale v celkové hierarchii viníků stojí mnohem níže. Jsem švýcarským historikem a badatelem v oblasti mírového hnutí, specializoval jsem se na světové dějiny po roce 1945 a vedu Swiss Institute for Peace and Energy Research (SIPER) v Basileji. Po řadu let jsem z patřičného odstupu sledoval průběh různých válek a se zděšením dospěl k následujícímu konstatování: Jsou to země NATO, největší vojenské aliance na světě, které v čele s USA během posledních 70 let vyprovokovaly převážně nezákonné války a vždy z nich zcela beztrestně vyvázly. USA a NATO jsou nebezpečím pro světový mír, neboť výše zmíněný zákaz vedení válek opakovaně ignorovaly. V této knize dokládám na konkrétních příkladech z různých zemí a různých období, jak jsou tyto nezákonné války vedeny. Ukazuji, jak jsou pravidla, stanovená mírovou organizací OSN, naprosto cíleně a úmyslně sabotována. Mé rešerše k tématu nezákonných válek trvaly mnoho let, a proto bych chtěl nyní ve stručnosti nastínit historii vzniku této knihy. S bádáním na tomto poli jsem začal v roce 1997. Bylo mi tehdy 24 let a studoval jsem historii na filozoficko-historické fakultě univerzity v Basileji. V rámci závěrečných zkoušek jsem musel během šesti měsíců důkladně probádat zvolené téma a poté předložit zhruba stopadesátistránkovou licenciátní práci (dnes magisterská práce). Věděl jsem, že války jsou nezákonné a rozhodl jsem se na příkladu kubánské krize z roku 1962 prozkoumat, zda byla tehdy pravidla, stanovená Organizací spojených národů, dodržena či nikoli. V archivu jsem studoval písemné protokoly ze zasedání Rady bezpečnosti OSN a Valného shromáždění OSN a četl jsem odbornou literaturu. Materiály OSN jsou veřejně přístupné. Každý se může dočíst, o čem zástupci různých zemí na schůzích OSN hovořili. Tehdy to bylo ještě všechno na papíře. Dnes se mnohé cenné dokumenty OSN nacházejí také v digitální podobě ve fondech United Nations Dag Hammarskjöld Library. Přečetl jsem toho spoustu a dospěl k závěru, který mnou hluboce otřásl: Pravidla OSN byla systematicky porušována, aniž by se s tím mohli lidé prostřednictvím masových médií seznámit. Na půdě Rady bezpečnosti OSN se opakovaně lhalo. Kromě toho byly vedeny tajné války, jako například invaze v Zátoce sviní v roce 1961, proti nimž byla OSN bezmocná. 

Copy /paste,  nuda a lež co neustále leze z Občana

Vážený pane, Blažek jede do Haagu - a to není v Rusku. Když už tak čarujete s tou stepí. 

Problém je v tom, že ta gaunerská, podvratná, křivácká, ufňukaně nesrozumitelně mektající čobolvtěrka - komouš.STB.cký konfident Bureš/babiš až zas tak světovou soudní veřejnost nezajímá.

S tou prašivou bestií se budeme muset vypořádat sami.