Seznamování tímto způsobem má dle mého mínění význam. pokud je aplikováno v určitém omezeném zeměpisném okruhu, řekněme do třiceti kilometrů.
Pokud je vyhledávání partnera praktikováno na větší vzdálenost a onen muž a žena po uvážení usoudí, že jejich vztah má smysl, je - pokud má být vztah oboustranně šťastný - jediná cesta: Hledat si působiště v nějakém "třetím" místě, odlišném od původního.
Jestliže se přestěhuje muž za ženou (nebo) obráceně na velkou vzdálenost, je - alespoň dle mého názoru velmi malá pravděpodobnost, že jejich soužití bude šťastné: Ten, za kým se jeho partner(ka) přestěhoval(a) má v tomto místě rodiče, další příbuzné a přátele, kteří ne-
musí tomu druhému sedět, přičemž se jich ten, co zůstal doma nezřekne.a jeho protějšek se tak postupně (po vyprchání počáteční zamilovanosti) stane nešťastným...
Kdesi jsem četl, že pouze 1 - 2 % takto vzniklých známostí skončí sňatkem. Myslím, že tady ještě sehrává významnou roli úloha velkých měst. Když se někdo za svým/svou partnerem/kou odstěhuje např. z jednoho konce Prahy, Brna, apod. na druhý, nejde ze strany toho druhého o tak velkou oběť, protože pro případ nutnosti (ten/ta který/á) se "obětoval" neztratí pro případ nejvyšší potřeby kontakt se svými nejbližšími.

Před léty šel u příležitosti výročí rozdělení Československa dokument o manželství muže ze Slovenska s Češkou: Zkoušeli žít na Slovensku, kde se to nelíbilo české ženě, v Čechách nebyl spokojen pro změnu onen Slovák...

Jsem přesvědčen, že pokud se přestěhuje žena od Aše za mužem do Zlína (nebo obráceně)
dopadne situace s velkou pravděpodobností stejně... .. *6*

Já než jsem se oženil, tak mi mamka připravila výbavu, do začátku jsem měl naprosto všechno. Ženu jsem si našel z vesnice asi 10 domů. Mylsel jsem si, že bude atd....... Za rok bylo vše úplně jinak. Po 14 letech jsem už nemohl snášet její chování. Jednoho krásného jitra jsem sedl do auta jenom s tím co jsem měl na sobě a už jsem se nikdy nevrátil. Nechal jsem ji veškerý majetek cca. 5 mil. Byl to majetek, který jsem vybudoval před svatbou a to co jsem dostal od rodičů.
Začal jsem v 36 letech úplně od nuly. Pokušel jsem se seznámit na inzerát, našel jsem super ženu, byla učitelkou. Záhy onemocněla a po 10 letch zemřela v 37 letech. Potom jsem osud znovu pokoušel přes internet. Dělal jsem si seznam, byl jsem na více jak 200 schůzkách, ale k ničemu to nevedlo. Jednu či dvě kávy a ahoj. Mohl bych o tom napsat knihu. Různé psychopatky od uklízeček až po ředitelky různých podniků. Později jsem to bral jako koníčka, protože ženy zajímalo jenom jedno. Kde pracuješ, máš svůj byt, kolik máš dětí. Všechny zajímalo do podrobna pracovní zařazení a náplň práce, bylo to únavné. Seznamování přes internet jsem nechal být. Asi po dvou letech jsem náhodou potkal jednu ženu o hodně mladší než jsem já. Slovo dalo slovo a už jsme spolu tři roky. Perfektně vaří, byt mam 150 m2 a o vše se super stará. Štve, mne v jednom a to, že se musím každý den převlékat stále do čistého někdy i 2x denně. Řekl bych, že to je o náhodě.

Velice často vzpomínám na minulé časy a to zejména v této oblasti,kdy jsem zašel na čaje za účelem seznámení,nebo na jinou kulturní zábavu a objekt byl hned k vidění a i se dalo hned usoudit zda to má význam v tom pokračovat nebo ne a šlo se dál.Také taneční byla vysoká společenská událost.Lituji dnešní mladé,proto se ani nedivím,že se každý druhý rozvádí.Já si našel manželku na celý život.Můj kamarád má syna,který hledal štěstí na internetu a po dvou nabídkách mu přišlo na rande ožralé děvčiny na mol.Stále hledá,ale takovou jako je jeho maminka najít nemůže a také není hokejista ani fotbalista se zajištěním,které je přímo nemravné.Holt má smůlu v jaké žije době plné přetvářek a neserioznosti.

Těžko říct, co je lépe. Jestli dřív, když sňatek dohodli rodiče a mysleli přitom na zabezpečení svého potomka nebo dnes, kdy se berou z lásky a přesto se více než polovina sňatků rozvede. Předpokládám že u partnerských svazků to bude ještě více vzhledem k tomu, že tam není třeba rozvodové řízení u soudu.