Při vědomí důležitosti lékařské profese, jsem přesvědčen, že i respekt má své hranice.

Zaplatíme jim studium a potom před nimi klečíme na kolenou, aby nás laskavě léčili?

Ať každý z nich nastoupí hned po promoci v zahraničí - klidně. A po pěti letech, kdy poznají, jak chutná chleba jinde, se mnozí rádi a s pokorou vrátí. naši dědové také vandrovali po světě, aby se něco naučili.

A když nevrátí? Na počet obyvatel máme třetí nejvyšší počet lékařů v Evropě.

Budu rád, když mě bude léčit člověk, kterému jde o jeho práci, o pacienta a nejen o mamon.