No - zaníceně napsanej článek, a bůh suď kde je skutečná pravda. Ta se možná ukáže za pár roků.Ono totiž podobnejch případů bylo i za totáče dost. Sám jeden znám, i když dotyčná nic nepublikovala ale ani nestíhala či neudávala a prostě odešla. O to je třeba si jí cenit víc, neboť jinak to byla žena na hodná toho slova. A sedláka odsoudila vesnice, což je někdy horší než soud.
Ono šmahem totálně a jednostranně odsuzovat může jenom selskejch poměrů neznalej omezenec. Sedlačení má totiž svý specifika, na který neplatí žádný novodobý moderní zákony. Tam je práci potřeba udělat hned, kdy je třeba a bez vytáček na cokoli. Jinak to skončí jako tu již více popisovanejch "farem". To, že dotyčná "Znala jen zákazy, příkazy, těžkou fyzickou práci okolo zvířat a po letech i naprostou sociální izolaci", či " Nesměla se stýkat s rodinou, přáteli. Naopak mohla jen tvrdě pracovat na společném hospodářství" je jen do krajnosti vyvedenej život selskýho stavu. Dřív, pokud selka tyhle věci dělala automaticky a sama, tak ji perzekuovat mohl jen sedlák - křupoň - i takoví byli a jsou i dnes. Na druhý straně znám případ. kdy starší chlápek se oženil s mladicí a dovolil jí téměř vše. Návštěvy a útraty rodičů, mejdany a t.d. Pak s údivem zjistil, že roky neplatila inkasa, nadělala spoustu dluhú, a když cítila konec, našla si jinýho. On přišel o všechno a dnes je to bezdomovec. To je bohužel druhá stránka dnešní zákonů, neboť ty to nejen umožňujou, ale mnohdy i podporujou. Tak se dá příjít i o farmu či podnik.
".. i po porodu musela obhospodařovat zvířata. Až když měla vše hotovo, mohla se věnovat dítěti. Po čase jsem si uvědomila, že mi vnutil i své názory. Žila jsem jeho život, ne svůj," míní." Tohle je totiž ono. Dělal z ní selku a hospodyň, možná skutečně oním křupoňským způsobem 1. republiky, a ona nechtěla. Ale zřejmě peněz bylo na druhý straně dost a to byl možná onen důvod, proč neutekla dřív. (To musej posoudit znalí poměrů. Ti by tu správně měli diskutovat místo nás). Ono se to ukáže na skutečným konci tohoto "příběhu". Satisfakci s penízky zaručeně neodmítne, byť musí vědět, že de fakto to bude krchovem týhle farmy. Je mi jasný, že pro dnešního člověka je to středověk. Ovšem už pohedem t.zv. 1. republiky by se 90% lidí divilo, jak z tohohle někdo může vůbec udělat "případ". Kriminalisté devětatřicetiletého muže obvinili z týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Ve vězení může strávit až osm let. Pro dotyčnýho obviněnýho, pokud je opravdu zarytej sedlák to znamená krach celý farmy a tím pádem celýho života. Pak jej klidně jej můžeme najít oběšenýho a farmu v plamenech. On život je někdy drastičtější, než sebelepší romány. A pokud je to sebestřednej křupoň, tak se jen otřepe jako spousta jinejch tunelářů a za pár let se bude chechtat jinde jako oni.
Ono je to vůbec poučení pro podobný sedláky. Na farmu a do hospodářství patří selka, a ne moderní fiflenka byť krasotinka. (Za těma jezdí např. ti z německa k nám do vykřičenejch domů - a to tahle společnost bere jako normální.) I když na druhý straně, takovejch abys dnes pohledal. Je jich jako šafránu.

...po první ráně neodejde, protože doufá, že byla poslední....potom, že ta další rána byla poslední....po čase je její sebevědomí a úsudek o vlastní osobě tak narušené, že věří ve svou vlastní vinu. Okolí nechápe. Není správné ji litovat, ale ukázat ji kde najde pomoc a nasměrovat je správné. Samozřejmě v ní musí uzrát její vlastní rozhodnutí, aby ten krok byl neměnný, nezvratný. Nesmí se chtít vracet zpátky. Mám vlastní zkušenost.Dokázala jsem to až po šestnácti letech, ale dokázala...a až k soudu..seděl rok a stačilo by mi třebas, kdyby veřejně uklízel, protože jsem odešla ve chvíli kdy mě nic na jeho osobě nezajímalo. Necítila jsem nenávist ani odpor. Prostě jsem k tomu člověku necítila nic....a začala znovu žít...s jeho dluhy, ale beze strachu....chodím mezi lidi, znovu studuji a našla jsem si novou práci, která mě baví a jsem na to hrdá ... a na muže jsem nezanevřela... jsem zase šťastná a čerstvě vdaná *1* *1* *1*

Bylo by zajímavé, kdyby páni redaktoři vyslechli i onoho tyrana. Už v rámci jakési rovnováhy, Člověk by si jaksi prohloubil úsudek, ať už k lepšímu či horšímu. Ono je vůbec zajímavé, že v dnešní době je prezentována vždy jen jedna strana, a v politických kauzách především. To s onou halasně propagovanou demokracií má hodně málo společného.....

Pro Boža: souhlas. *14*

Vážená paní,
moji rodiče žili spolu v lásce a nám dětem dávali lásku. Bita jsem od rodičů nebyla. Proto asi mé překvapení. Rány od manžela nebyly nikdy před dětmi. Byl to vysoce postavený člověk, který se setsakramentsky ovládal tak, že vše bylo bez dětí. Nevím kolik je Vám let, já teď také rozdávám rozumy a říkám, jednou sáhne a konec. Dokonce jsme měli na "usmířenou" druhé dítě. Holt, tak to u mně bylo a už to nezmněním. Snad proto, že jsem v mládí od rodičů lásku dostávala, tak jsem ji též očekávala. Pozdě "bycha" honit. Jenom jsem reagovala na to, jak ta paní se odhodlávala. *14*

Co tak si přečíst pořádně ten článek, nebo si vyčistit brejle.Jak může být finančně nezávislá žena, která je otrocky držená na nějaké farmě? (ostatně většina těchto týraných žen je finančně závislá na usurpátorovi).
Poslední věta mi přijde stejně "silná " jak ta rána pěstí....že by taky potenciální tyran?

Vážená paní,

já sama pocházím z rodiny, kde neshody mezi rodiči byly téměř na denním pořádku. Jako dítě jsem byla, spolu s mými sestrami, svědkem hádek našich rodičů dnem i nocí, na fyzické napadání ale nikdy nedošlo. Bila nás, děti, ale naše matka, protože to považovala za normální. Sama bývala často a hodně bita od svého otce, který zase býval bit od své matky. Já bych Vám teď rada sdělila, že po mým zážitcích z dětství 100% vím, že "zodpovědnost za zachování rodiny" je v takovýchto případech jenom prázdná, bezduchá a jalová fráze. Neznám nic horšího, než být svědkem toho, jak se rodiče nemají rádi, ba jak se přímo nenávidí. Ty rány k tomu jsou už pak jen tou posledním kapkou. Nikde není napsán ani stanoven žádný osud, všechno pochází od člověka samotného. Rodiče páchají zlo na dětech, když je nechávají být svědky jejich svazku s partnerem, se kterým mají jen samé neshody. Tisíckrát ne!!! takovému zachování rodiny!!
Eva J.

nechápu... v tak "vyspělé"společnosti!!!!!!

Vážený pane, je mi 67, první rána padla po 6 nedělích od svatby. Vím, že mně nebudete litovat, naštěstí mě nezabil. Máte-li 2 děti a zodpovědnost za zachování rodiny, každý jedná jak sám rozumí. Ran bylo více. Máte pravdu, že to není k politování, bohužel jsem na to přišla po 20ti letech, kdy sám odešel. Sám čekal, až dcera dostuduje(řečeno u soudu). Vím jen, že už od té doby nemůžu chlapa ani vidět. Zničený život??, jsem nepoučitelná, protože to pokládám za osud. *14*

Je mě 60. a nikdy jsem nepochopil proč obvzláště žena po první ráně neodejde. Za první republiky to bylo jasné - byla ekonomicky závislá, dnes není - takže se jí zřejmě částěčne násilí líbí a až se to stupňuje je již pozdě. Mnohdy dostane po tlamě již před svatbou a přesto si ho veme. Takže ženy - pokud neodejdete po první ráně není mě Vás líto a ať Vás klidně zabije - zsloužíte si to.