Jára Cimrman je fiktivní postava univerzálního českého génia, vytvořená Jiřím Šebánkem, Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem.

Poprvé se objevil v rozhlasovém pořadu Vinárna u Pavouka v Československém rozhlase, a to jako sochař. Ještě téhož roku však bylo autory a dalšími spolupracovníky založeno celé Divadlo Járy Cimrmana, které dodnes uvádí hry přisuzované Járovi Cimrmanovi a zároveň zpracovávalo fiktivní život a dílo člověka, jenž je popisován jako génius a všeuměl. Jára Cimrman má v české kultuře značný ohlas a dokonce získal nejvyšší počet hlasů v celonárodní anketě Největší Čech (2005).

Vznik postavy[editovat | editovat zdroj]
První zpráva o existenci českého velikána Járy Cimrmana se objevila 16. září 1966 v humoristickém pořadu (Nealkoholická) Vinárna u Pavouka v Československém rozhlase. Byl popsán jako sochař, neúspěšně vystavující v nafukovacím pavilonu předměty zdeformované jejich přejetím parním válcem. Reportáž vedl Zdeněk Svěrák.[1][2] Na motivy jeho údajného života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Divadla Járy Cimrmana.

Jméno Cimrman vymyslel zřejmě Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno „Jára“ bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti.[2] Jako jeho hlavní předobrazy samotné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), okrajového moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla (1868–1948).[3][4]

Bez západních investic a západní technologie RF nebude moci nahradit svá téměř vytěžená stará ložiska novými, které se nacházejí v daleko větší hloubce ( arktická naleziště ) či pocházejí z nekonvenčních zdrojů ( východní Sibiř) ...

Sice je s podivem, kam Gazprom zašantročil své gigantické zisky z prodeje svého předraženého plynu, skutečností však je, že Gazprom po protiruských sankcích přiznal, že je bez západních financí chudý jako kostelní myš – již v 6/014 vyčíslil, že pro pokrytí okamžitých potřeb se mu nedostává 50 mld dolarů ( s tím, že za to může ukrajinský nedoplatek ) ...

S prázdnou pokladnou Gazpromu musel Putin zrušit projekt ambiciózního plynovodu SouthStream, který měl zásobovat Evropu z jihu s vynecháním ukrajinského území.

Z veřejných fondů již v létě 014 několika miliardami dolarů Putin podpořil „ klíčové „ hráče ruské ekonomiky, kteří v důsledku protiruských sankcí rovněž spadli na práh „ chudoby“ – Lukoil, Rosněft, Novatek.

Po krachu ropných firem a Gazpromu zkrachovala na podzim 014 ruská bankovní sféra ( která musela ropným gigantům a Gazpromu půjčit peníze ), kterou protiruské sankce připravily o hotovost, protože základem fungování ruských bank jsou zahraniční půjčky

Myšlenku založit Divadlo Járy Cimrmana dostali Šebánek, Čepelka, Smoljak a Svěrák v říjnu 1966. Ke hře Akt, která byla pro celovečerní představení příliš krátká, přidali herci ještě fingovanou přednášku o autorovi J. Cimrmanovi, která se následně stala pevnou součástí všech představení a setkala se s značným úspěchem. Herci se tak stylizovali do odborníků (vědců), kteří interpretují dílo „mistra“ jako součást své vědecké práce.[5] Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Salón Cimrman Jiřího Šebánka. V roce 1969 byl natočen pseudodokument Stopa vede do Liptákova, na něm se ještě podíleli Jiří Šebánek a Karel Velebný. V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. Nejistá sezóna z roku 1987 je pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat se zásahy komunistických orgánů.

Šenderovič za Jelcina spolupracoval s významným novinářem Jevgenijem Kiseljovem, jenž vystudoval moskevský Asijsko-africký institut, v letech 79-81 dělal v Afghánistánu tlumočníka SU armádě, a v roce 87 se vyšvihl na prominentního TV novináře . V nejdelším politickém talk show v historii ruské TV Itogi/Výsledky ze svého TV trůnu po 10 let komentoval ruskou politiku a politiky se svými hosty z řad liberálů a stoupenců reforem, moralizoval, meditoval a ironizoval, dokud jej Putinův puč nepřiměl k „ emigraci „ na Ukrajinu.

Šenderovič byl tvrdým kritikem Putinovy války v Čečně a jeho xenofobních projevů vůči severokavkazským etnikům – na protest xenofobní propagandy Šenderovič 26.12.010 zorganizovaal shromáždění Moskva dlja vsjech/pro všechny. V roce 05 svědčil u soudu proti nezákonným volebním praktikám Putinových kandidátů, kteří se dostávali na místa poslanců Dumy.

Po zničení nezávislých TV stanicí Šenderovič pracoval pro Rádio Echo Moskvy, dnes je sloupkařem liberálního týdenku The New Times. Šenderovič vydal knihu „ Lepší dvě hlavy než jedna, aneb kronika doby Duumvirátu ( Putina/Medvědva ) „ …

Šenderovič přirovnal OH v Soči, které Putinovi sloužily jen jako zástěrka pro přípravu invaze na Krym, k OH v BER v roce 36, což v RF vyvolalo vlnu pobouření proputinovských elit.

Tvůrci literární postavy Járy Cimrmana, především protagonisté Divadla Járy Cimrmana a dále Jiří Šebánek, během let propracovali jednotlivé aspekty života tohoto fiktivního génia. Podle nich se Jára Cimrman narodil ve Vídni mezi lety 1869 a 1874.[6] Jeho otcem byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková. Cítil se však být Čechem, o čemž prý svědčí poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“.[6] Podle narativu Divadla Járy Cimrmana byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby.

Za místo Cimrmanova stáří je v semináře ke hře Lijavec označen starobinec ve Frymburku,[7] podle semináře k Poslu z Liptákova zemřel na samém počátku první světové války. Místem Cimrmanova stáří byla podle tohoto semináře pojizerská fiktivní obec Liptákov. Od této obce se následně odvíjí příběh, kterým herci Divadla Járy Cimrmana popisují „znovuobjevení“ osobnosti Járy Cimrmana – právě tam byl totiž nalezena truhla s géniovým dědictvím.[8] Poslední uvedená hra Divadla Járy Cimrmana, České nebe, však zahrnuje informaci, že Jára Cimrman žil a tvořil i během první světové války a tuto hru napsal v Dymokurech.[9]

Ci

Tuto operaci na „ záchranu“ Janukovyče, aby při případném zatčení neprozradil o ruských aktivitách více, než by měl, prozradil sám Putin 8.3.015 ve filmovém dokumentu o okupaci Krymu „Krym, cesta do vlasti „ , jehož ukázku zveřejnila TV Rossija 1 ... „Dal jsem příkaz naším speciálním složkám „ ...

Tímto „ vysvětlením“ , jak to opravdu bylo, Putin smetl se stolu veškeré předchozí lži, které nalhal světové veřejnosti o puči v Kyjevě – stejným způsobem smetl své původní lži o Krymu ( ještě 4.3.014 tvrdil, že na Krymu ruští vojáci nejsou, a že Krym k RF připojila místní „ domobrana „ složená z majitelů zdejších hotelů, přítomnost ruských vojáků přiznal až v 4/014, protiústavní „ lidové referendum „ neuznala ani OSN, ani US ani EU ).

Původní lži nahradil dalším lživým tvrzením - „ a tehdy jsem svým kolegům řekl, že musíme navrátit Krym Rusku „ , protože o navrácení Krymu rozhodl již dávno předtím, a nikoliv 4 dny před jeho okupací ( jak prohlásil na ČT 24 gen. Šedivý ve svém komentáři k průběhu obsazování Krymu, tato akce musela být naplánovaná přinejmenším mnoho měsíců předem ... ) ...

Jára Cimrman předložil americké vládě projekt Panamského průplavu včetně libreta stejnojmenné opery. Reformoval haličské školství. S hrabětem Zeppelinem konstruoval první vzducholoď s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí. Jako anarchista vyhoštěný z Německa si nesl v osobních dokladech záznam „strůjce nepokojů“, což vedlo švýcarskou firmu Omega k nabídce, aby zdokonalil setrvačník dámských hodinek Piccolo. Zároveň v těžkých podmínkách tamních Alp zavedl (a po nějaký čas také vykonával) funkci porodního dědka. Dále zkoumal život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků minul severní pól o pouhých sedm metrů. V Paraguayi založil loutkové divadlo. Ve Vídni založil kriminalistickou, hudební a baletní školu. Vedl obsáhlou korespondenci s G. B. Shawem, na niž bohužel zarputilý Ir neodpovídal. Vynalezl jogurt. Nezištně pomáhal řadě světových velikánů: manželům Curieovým nanosil do sklepa na vlastních zádech pětačtyřicet puten smolince, prof. Burianovi asistoval při prvních plastických operacích, Edisonovi předělal pupík na objímce jeho první žárovky, Eiffelovi sehnal podnájem, J. V. Sládkovi opravil původně chlípný závěr jeho známé básně Lesní studánka, Čechovovi pochválil novou knihu povídek a pohnojil višňový sad. Je také tvůrcem filozofie externismu. Jako vášnivý přírodovědec objevil monopól. Tento objev však upadl v zapomnění, neboť ekonomy 20. století došlo k záměně. Vymyslel označení pro sněžného muže „Játy“, který byl později Angličany zkomolen a převzat jako „Yetti“. Objevil také CD (Cimrmanův disk) znovuobjevený roku 1979 a nazvaný kompaktní disk. Cimrman však místo dnešního polykarbonátu používal ekologický včelí vosk. Další vynálezy: dvoudílné plavky, plnotučné mléko, princip internetu a mnoho dalších.