Je smutné, když pro mnoho demokraticky zvolených zástupců je prioritou nad všemi prioritami jejich vlastní plat vybraný z peněženek daňových poplatníků. Daně by měly být využívány smysluplněji a užitečněji. Optimální by bylo, kdyby funkce senátora byla čestná za jednu korunu ročně a funkce poslance za průměrný plat měsíčně. Též různé prebendy pro poslance a senátory v podobě úhrady telefonu, jízdného atd. jsou, slušně řečeno, nemravné. Lidé se tlačí do vysokých politických funkcí z materiálních důvodů a to je nepřijatelné. Poslanec horující a hlasující pro zvýšení své gáže na úkor daňových poplatníků je nedůvěryhodný. Požitkářští bafuňáři by neměli mít místo na politické scéně.

Proč mě postoj pana Bělobrádka nepřekvapuje? Lidovci mají speciálně vyvinuté smysly pro hamounění. Nikdy se ničím jiným nevyznačovali než zištnou hrabivostí.

Proč je "automat" nastaven jen na růst platů? Proč nepostihuje třeba poslance, kteří ničím nepřispěli, o nic se nestarají? Měl by fungovat i na druhou stranu...

Není se čemu divit, že Bělobrádek hlasoval proti. Chtěl hlasovat pro větší přidání, aby dorovnal schodek plánovaného příjmu 6ti let v Senátu namísto čtyř v Parlamentu. Útěkem z Parlamentu do plánovaného teplého místečka. kde by neměl žádnou práci a přitom slušný příjem, chtěl zakončit svou politickou kariéru. Je dobře, že se tak nestalo a Bělobrádek si až do dna vypije lež, kterou pořád tvrdí i socialista Hamáček, že se strana konečně začíná konsolidovat a odrážet ode dna. A přitom opak je pravdou. Bělobrádek vedl lidovce "od desíti k pěti..", když v posledních průzkumech obsazují místa nevolitelných stran.