Přejít na výpis diskuzí

Pojďte se k nám ohřát a na kafe, zvou bezdomovce pařížské obchody

25.12.2016 17:04
11 příspěvků

Ne všude jsou lidé bez domova nevítanými hosty. V Paříži už zhruba rok funguje unikátní projekt, do kterého se zapojilo více než 200 obchodníků. Lidem v nouzi zdarma nabízejí své služby a ti si tak mohou třeba ohřát jídlo, nabít telefon nebo vypít kávu bez toho, aby je někdo vyháněl. 

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • Hele na fotce je Simona K.
  • Mají v zemi galského kohouta 140 tisíc bezdomovců a přitom poskytují kompletní komfort nepřátelům Francie - musulmanským nájezdníkům.
  • 000
  • 000
  • 000
    • nikoho neignoruješ.Jsi vyhlášený prasič stránek. Odpad do kterého se jenom kope. A tak to má být.
      • 000
  • Bezdomovci dostanou od soukromych obchodniku sluzby zdarma a stat jim nic neda to jen muslimsti cmoudi dostanou 800€ na osobu...+ ubytovani a jidlo zdarma.... *11* *16* *10*
  • Kdy jindy, než o vánocích, by nám mělo být krásně.
    Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli být šťastní a děkovat, že jsme.
    Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli mít v srdci víru v čestnost.
    Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli druhým dělat radost.
    Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli důvěřovat v čestnost.
    Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli koupit větší bochník chleba a nabídnout druhým.
    Kdy jindy, než o vánocích, bychom se měli modlit „… chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny …“, i když jsme to nikdy nedělali
    Řeknete si – snad. Když nám bylo 16, nebo 8. Kdy jsme věřili, že je možné jít společně. A důvěřovat. V lepší svět, ve spravedlnost, ve správnou míru věcí. Stále být připraven pomáhat a také si nechat pomoci. Snažit se pochopit a neproklínat, když druzí nedělají totéž. Když hrůza každodenní reality nás rozsekne na dvě poloviny a není úniku. Kdy to, co jedni zaseli v dobré víře, druzí zničili dřív, než mohlo přinést plody.
    Kdy jindy, než o vánocích, si mnozí umí přiznat, že takhle to přece vůbec nechtěli. A podaná ruka a úsměv mají cenu zlata.
    • já mám teda v ruce basebalovou pálku kdykoliv připraven prásknout po palici mohamedána. Holka je nová doba. Vyžírky nepotřebují pomoc. Potřebují rozsvítit v té africké palici. Ale kvalitně!
      • 000

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit