Hele na fotce je Simona K.

Mají v zemi galského kohouta 140 tisíc bezdomovců a přitom poskytují kompletní komfort nepřátelům Francie - musulmanským nájezdníkům.

000

000

000

Bezdomovci dostanou od soukromych obchodniku sluzby zdarma a stat jim nic neda to jen muslimsti cmoudi dostanou 800€ na osobu...+ ubytovani a jidlo zdarma.... *11* *16* *10*

Kdy jindy, než o vánocích, by nám mělo být krásně.
Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli být šťastní a děkovat, že jsme.
Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli mít v srdci víru v čestnost.
Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli druhým dělat radost.
Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli důvěřovat v čestnost.
Kdy jindy, než o vánocích, bychom měli koupit větší bochník chleba a nabídnout druhým.
Kdy jindy, než o vánocích, bychom se měli modlit „… chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny …“, i když jsme to nikdy nedělali
Řeknete si – snad. Když nám bylo 16, nebo 8. Kdy jsme věřili, že je možné jít společně. A důvěřovat. V lepší svět, ve spravedlnost, ve správnou míru věcí. Stále být připraven pomáhat a také si nechat pomoci. Snažit se pochopit a neproklínat, když druzí nedělají totéž. Když hrůza každodenní reality nás rozsekne na dvě poloviny a není úniku. Kdy to, co jedni zaseli v dobré víře, druzí zničili dřív, než mohlo přinést plody.
Kdy jindy, než o vánocích, si mnozí umí přiznat, že takhle to přece vůbec nechtěli. A podaná ruka a úsměv mají cenu zlata.