Návrat do neblahých komunistických časů připomínají návrhy, které by měly omezit cesty Rusů za vzděláním a sportem do zahraničí. Jenže tohle je cesta do pekel a Putinova říše těmito nesmysly dokazuje svoji slabost a ubohost.
Jedno z nejzákladnějších lidských práv je rovněž právo na svobodu pohybu, kdy každý má právo svoji zemi svobodně opustit a kdykoliv se do ní vrátit. To je obsaženo v mnoha mezinárodních úmluvách, jejichž signatářem je i Ruská federace. Ta by tak porušila své vlastní závazky, i když v jejím případě by to nebylo nic nenormálního.
Je pravdou, že návrh zákona, který by měl mladým Rusům bránit ve studiích na Západě, připravili ruští komunisté, nicméně jeho myšlenky podporuje i prezident Vladimír Putin.

Rusko by však silně poškodilo samo sebe, kdyby chtělo svým obyvatelům omezit studia na Západě. Je obecně známo, že nejen americké, ale i vysoké školy jinde na Západě, mají vyšší úroveň než ty ruské. Takže by tímto zákazem akorát snížilo vzdělanost svých lidí.
Potomci bolševiků dále tvrdí, že takto zabrání odlivu mozků, vědců a inženýrů, ze země. Jenomže pokud to budu řešit obrazně řečeno tak, že na hranicích postavím dráty a zátarasy, dokazuji tím akorát svoji nemohoucnost.
Komunisté tak jenom potvrdili (i když to jistě nechtěli) slova bývalé ruské miss Natalii Pereverzevové: „Mé Rusko nedokáže pomoci starým lidem a sirotkům a jako z potápějící se lodi z něj utíkají inženýři, lékaři i učitelé, protože nemají z čeho žít.“ Nejlepším řešením by bylo vytvořit ruské elitě takové podmínky, aby zůstala doma a neodcházela. V opačném případě jim nebránit v tom, aby šli za lepším. To je normální řešení v každé civilizované společnosti. Ale zákazy a výhružky jsou jaksi jednodušší.
Takové nápady však nejsou jen vizitkou komunistů, ale s něčím podobným přišel i bývalý slavný hokejista a exministr sportu Vjačeslav Fetisov, který má blízko k vládnoucí straně Jednotné Rusko. Ten by pro změnu pouštěl hokejisty do zahraničí nejdříve až v 28 letech. „Do NHL se od nás chystá asi čtyřicet mladých hráčů, na které se naši diváci zvlášť těší,“ zdůvodnil svůj návrh.
Jenomže myšlenkami na omezování lidské svobody Rusko pouze dokazuje, že je ve skutečnosti slabé a ubohé. Má sice atomové zbraně, ale jak nedávno trefně řekla Magda Vašáryová v rozhovoru pro Parlamentní listy, jinak je to ekonomický trpaslík.

Rwanda. 6 000 civilistů bylo zabito vládními jednotkami, které jsou vyškoleny a financovány Amerikou a Jižní Afrikou. V západních médiích byla tato událost ignorována.

Čísla jsou neúprosná, v Rusku se zrychlilo umírání a zároveň se rodí méně dětí. Na vině jsou mizerné zdravotnictví, alkoholismus a drogy. Zároveň statisíce převážně vzdělaných lidí odjíždějí natrvalo nebo dlouhodobě ze země.

Za I. čtvrtletí letošního roku vzrostla v Rusku úmrtnost o 3,7% ve srovnání se tejným obdobím minulého roku. A jak vyplývá z článku, Stárnoucího ruského medvěda opouštějí děti, Ivety Polochové v dnešní MFDNES, zároveň se v této zemi narodilo o1.6% méně dětí. Je pravdou, že s porodnosti mají problém i jiné evropské země. Jenomže je potřeba se na Rusko podívat pozorněji. Je rozdíl mezi porodností etnických Rusek a porodností v Ruské federaci. Děti se totiž v této zemi rodí hlavně muslimkám, a rodiny vyznávající islám mají obecně více potomků než ostatní.

Velkými problémy Ruska jsou novorozenecká úmrtnost ve výši téměř 11 promile, která je větší než například v Kostarice, a časné umírání mužů, kteří se dožívají v průměru 59 let. Jistý Putinův příznivec mně kdysi v jedné diskusi napsal, že to je vlastně dobře, protože Kreml ušetří na důchodech. To mně rozčílilo, člověk nemusí mít Rusy rád, ale přát někomu smrt je hodně za hranou. Je jasné, že za toto smutné číslo může hlavně alkoholismus a rozšířená vodková kultura, jenomže řešení je v nedohlednu. Prohibici zavedl ještě v bývalém SSSR soudruh Gorbačov, avšak výsledkem byl prudký nárůst pálení domácí samohonky, takže musela být odvolána. Zákazy zkrátka nic neřeší.

Stav ruského zdravotnictví je velkou bolestí této země. Rusové sice vyvinuli úžasné tanky T-14, ale jeho pacienti umírají ve zchátralých nemocnicích, kde často nedostanou ani potřebné léky. A řešení je v nedohlednu, protože Kreml s výjimkou peněz na zbrojení, brutálně seškrtal ostatní výdaje, takže masivní modernizace zdravotnických zařízení je v nedohlednu.

Kongo. Americké ministerstvo obrany se tajně účastnilo války v Demokratické republice Kongo (DRK). Do tajné operace Washingtonu v Konžské demokratické republice byly zapojeny i americké společnosti, jedna z nich je spojena s bývalým americkým prezidentem Georgem HW Bushem. Měli tam ekonomické zájmy v těžebním sektoru Konžské demokratické republiky. Pro zachování důvěrnosti používali soukromé vojenské personalisty. Washington pomohl Rwandě a Konžským povstalcům svrhnout diktátora Mobutu. Pak Američané podpořili rebely, kteří zahájili válku proti zesnulému prezidentovi Laurent-Desire Kabilovi, jelikož „v roce 1998, režim Kabila začal sužovat zájmy amerických těžebních společností“. Když Kabila získal podporu jiných afrických zemí, Spojené státy změnily svou taktiku. Američtí speciální agenti začali trénovat jako odpůrce Kabila - Rwanďany, Uganďany a Burundianďany a jejich stoupence - Zimbabwany a Namibijce.

To bylo křiku na různých facebookových skupinách typu Přátelé Ruska, jak zastaví americký konvoj, jak ho budou blokovat vlastními těly, někde dokonce hrozili barikádami, házením dlažebních kostek atd. Pak nastala chvíle pravdy a vojáci na obrněných transportérech pod symboly hvězd a pruhů vjely na území České Republiky. Po celou dobu jejich spanilé dragounské jízdy se opakoval stejný scénář: Tisíce a možná i desetitisíce lidí s lesy amerických vlajek, kteří je vítali, naproti tomu desítky, maximálně stovky protestujících, kterých si Američané ani nevšimli. Neplánované zpoždění nabral konvoj hned za hranicemi u Ostravy, ale nikoliv kvůli nějaké blokádě, ale nadšené davy jej nechtěly pustit dále.

Byla legrace číst si pak reakce na proruských sociálních sítích. Mohutně se rozčiloval Jiří Vyvadil, který dokonce hrozil své skupině Přátelé Ruska rozpuštěním. Jinde naříkal nějaký penzista z Olomouce, že stál u dálnice s ruskou vlajkou sám jako trubka *15* *15* *15*

Súdán. Američané zničili raketovým úderem farmaceutickou továrnu, když prohlásili, že ta vytváří nervový plyn. Protože tato továrna vyráběla 90 % léků v zemi, a import ze zahraničí Američané samozřejmě zakázali, výsledkem raketového útoku byla smrt desítek tisíc lidí. Prostě je nebylo čím léčit.

Fakta jsou neúprosná, ruské hospodářství zrychlilo v dubnu propad na 4,2%. S tak černým scénářem žádný odborník nepočítal. Je to důkaz toho, že kremelská říše je kolos na hliněných nohou a jen tak se to nezmění.

A bude ještě hůře, experti ze Světové banky předpovídají Rusku vleklou recesi. Kde hledat příčinu? Svoji roli jistě hrají i ekonomické sankce Západu kvůli ruské okupaci Krymu a podněcování konfliktu na východní Ukrajině. Ale hlavním důvodem je pokles cen surovin, na jejichž exportu je Rusko existenčně závislé – ropy a plynu.

Za to, že černé zlato je levnější než v loni v tuto dobu, může jeden z předních světových hráčů v oboru - Saudská Arábie, které se ovšem povedlo kouzlo nechtěného. Jako v té moravské lidové písni, kde myslivec střelil na lišku, ale trefil Maryšku. V tomto případě myslivec Saud vystřelil levnější cenou ropy na lišku- americké těžaře z břidlic, které chtěl zničit. Jenomže ve skutečnosti trefil Rusa Maryšku, která už téměř leží na bříšku. A Saudové hodlají nadále cenu ropy na světových trzích dále držet na současných kolem 65 dolarů za barel.

To je ovšem pro Rusko, které by potřebovalo, aby se tato suma vyšplhala nad sto dolarů, zoufale málo. Tato krutá pravda dosvědčuje, že ruská ekonomika je silně závislá na vývozu surovin. Takto ovšem nevypadá hospodářství vyspělých zemí, ale těch rozvojových, ke kterým má Rusko blíž, než si jeho fanklub dokáže připustit. Ovšem nemohou s tím nic dělat
Současné ruské hospodářské potíže jsou jasným důkazem toho, že tamní ekonomika vyrábí nekonkurenceschopné zboží, které nemá na to, aby uspělo na vyspělých světových trzích.

Stalinovo komunistické Rusko se stalo jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus.

Toho dne to stvrdila mezistátní „dohoda“ respektive spíše vnucený diktát Sovětského svazu Československu, loupež našeho nejvýchodnějšího území- Podkarpatské Rusi, později nazývanou Zakarpatská Ukrajina. Sovětský diktátor Josef Stalin se sice v rozhovoru s čs. prezidentem Edvardem Benešem vymlouval na to, že si toto území vyžádala Ukrajina, ale to byla jedna z jeho mnoha lží. Bez souhlasu Kremlu nebyla tato změna možná. I sám Beneš později nakonec trpce přiznal, že mu komunisté včetně Stalina a Gottwalda nestále lhali a označil je za podlé darebáky.

Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, co k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde masově rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Mnozí místní lidé pak po brutálním mlácení při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky.

Navíc Rusové hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.
Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

Jugoslávie.
Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Více než 32 000 bojových vzletů, byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněných a zmrzačených, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů. Bombardování ochrnulo výrobní kapacitu a infrastrukturu každodenního života Jugoslávie, což vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti na 33 % a hodilo 20 % obyvatel pod hranici chudoby, způsobilo přímé ekonomické ztráty ve výši 600 miliard dolarů. Jugoslávie, stejně jako celá Evropa utrpěla dlouhotrvající škody na ekologickém prostředí. Z důkazů shromážděných Mezinárodním tribunálem pro vyšetřování amerických válečných zločinů v Jugoslávii, které předsedal bývalý americký generální prokurátor Ramsey Clark, je zřejmé, že CIA vyzbrojila a financovala gangy Albánských teroristů (tzv. Kosovská osvobozenecká armáda, KLA) v Jugoslávii. Za účelem financování bojovníků KLA CIA vytvořilo dobře organizovanou kriminální strukturu pro obchod s drogami v Evropě. Před začátkem bombardování Srbska vláda poskytla NATO mapu Jugoslávie, kde byly vyznačeny objekty nepodléhající bombardovaní, jelikož to způsobí ekologickou katastrofu. Američané s jim vlastním cynismem začali bombardovat právě ty objekty, které byly uvedeny na srbské mapě. Například ropnou rafinérii Pančevo bombardovaly 6 krát. V důsledku toho se do životního prostředí uvolnilo velké množství toxického plynu fosgenu, 1 200 t monomerů vinylchloridu, 3 000 t hydroxidu sodného, 800 t kyseliny chlorovodíkové, 2 350 t kapalného amoniaku a 8 t rtuti. Tohle všechno šlo do země. Půda byla otrávena. Podzemní vody, zejména v centru města Novi Sad, obsahují rtuť. Jako výsledek bomb NATO s uranovým jádrem začala nemoc tzv. „Gulf syndrom“, děti se rodí jako zrůdy. Ekologové Západu, především Greenpeace, zcela mlčí o zvěrstvech americké armády v Srbsku.

Hodně důkazů potvrzuje, že Rusové po vzoru hitlerovského Německa vyhrožují násilím a terorem pobaltským republikám, jejich terčem je hlavně Lotyšsko. Jedná se o stejný scénář, jaký použili nacisté v našich pohraničních Sudetech.

Bývalý soudruh KGB Vladimír Putin se evidentně zhlédl v německém vůdci Adolfu Hitlerovi. Jejich postup je stejný jako přes kopírák. Oba dva zneužívají národnostní menšiny vůči místním vládám. Nejdříve následují jakoby starost a obavy, pak lživé obviňování z jejich útlaku, později vyvolání nepokojů a nakonec přímá agrese. K té v našem případě nedošlo jenom proto, že Československo tehdy na podzim roku 1938 přijalo potupnou Mnichovskou dohodu, která mu nařizovala odstoupení pohraničních oblastí s více než padesátiprocentním podílem německého obyvatelstva.

Slovní útoky nacistů brzy přerostly v provokace vůči Československu. I tady Rusové své německé vzory pilně následují a v nedávné době se dopustili několika drzých vyzývavostí vůči pobaltským republikám. Mezi ně patří únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (Mořský vlk) v mezinárodních vodách ruskou pohraniční stráží. To jsou ovšem jen dva příklady zločineckých praktik Moskvy a hrubého porušení mezinárodního práva.