Nedávno zesnulý spisovatel Ludvík Vaculík kdysi napsal esej s příhodným názvem Komunismus je bití. Lépe vystihnout podstatu tohoto zločinného režimu nemohl. Když vidím, jak lidé dělali všechno možné, proto, aby utekli z komunistických koncentráků (ano, tzv. socialistický blok ve východní Evropě byl jedním velkým lágrem), tak chápu kamaráda, který řekl. „Když Vás někdo bude přesvědčovat, že komunismus byl vynikající, tak mu dejte pořádně přes hubu.“

Venezuela
V roce 2002 se tam uskutečnil proamerický státní převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta, Chávez byl zachráněn z vězení a vrátil se na svůj post. Nyní tam probíhá boj mezi opozicí, podporované Američany a vládou. Venezuela je bohatá na ropu. Navíc není tajemstvím, že Hugo Chávez byl nejlepším přítelem kubánského vůdce Fidela Castra. A Venezuela je jednou z mála zemí, která otevřeně kritizovala americkou zahraniční politiku. Například v dubnu 2004, ve svém projevu na shromáždění u příležitosti výročí vojenského převratu v zemi, Chávez řekl, že moc ve Washingtonu zachytila imperialistická vláda, která v zájmu dosažení svých cílů je připravena zabíjet ženy a děti.

Pravdou je, že syrští Arabové otevřeně sympatizovali s hitlerovským Německem a po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 ukrývaly tamní vlády nacistické válečné zločince včetně těch nejhorších masových vrahů. Důvod byl jasný - protižidovská nenávist.

Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.

V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.

Naši letci ve Velké Británii patřili k Těm, kteří pomohli vyhrát II. světovou válku nad nacistickým Německem. V srpnu 1945 se vrátili do vlasti, ovšem to ještě netušili, jaká hrůza – rudý teror je čeká o pár let později.

Dnes tomu bylo přesně 70 let, co se po dlouhé anabázi vrátili domů naši letci, kteří v barvách RAF dávali nacistům pořádně zabrat. Respektive vrátili se z Velké Británie do vlasti už o dva dny dříve, ale na tento připadá výročí oficiálního slavnostního přivítání, kterého se v Praze zúčastnily desítky tisíc lidí. Celkem v řadách britského královského letectva bojovalo na dva a půl tisíce Čechoslováků, z toho téměř pět set jich padlo. Ti dokázali sestřelit přes 200 letadel a zhruba dalších dvě stě poškodili nebo pravděpodobně sestřelili.

Měl jsem kdysi tu čest potkat se těmito hrdiny na jedné akci nedaleko zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku. Osobně jsem mluvil s generály Fajtlem, Peřinou, Šiškou a dalšími. Všichni na mně zapůsobili jako úžasně skromní a pohodoví lidé. Přitom to byli váleční hrdinové, kteří neváhali jít bojovat za svobodu své vlasti. Dokázali víc, než některé tzv. rádoby hvězdy šoubyznysu, které nosí frňáček nahoru a myslí si, že nad ně není.

Skutečnými hvězdami jsou ale tito lidé, kteří tam kdesi nad Anglií riskovali své životy v boji s německou Luftwaffe. Mnozí z nich v boji s krutým nepřítelem padli. V 311. bombardovací peruti bojoval také Alois Šiška, který je známý tím, že při jednom operačním letu v prosinci 1941 musel jako velitel přistát s poškozeným bombardérem Wellingtonem v Severním moři. Dokázal přežít šest dnů na záchranném gumovém člunu, než byl spolu s dalšími dvěma přeživšími členy osádky z původních šesti zajat u nizozemských břehů německou pobřežní stráží. Léčil se v nemocnici, kde mu kvůli omrzlinám hrozila amputace, po uzdravení byl v Praze vyšetřován gestapem, a zbytek války prožil v zajateckém táboře.

Sýrie.
Jak už to tak bývá v záchvatu vášně, USA začne ničit obětní zemi (v tomto případě, Irák), ale také okolní země. 24. června Pentagon oznámil, že možná zničili Saddáma Husajna nebo jeho nejstaršího syna Udaye. Podle vedoucího americké armády, dron Predator zasáhl podezřelou konvoj. Jak se ukázalo, při honbě za představitelem bývalého iráckého režimu, americká armáda působila v Sýrii. Americká vojenská jednotka uznala střet se syrskou pohraniční stráží. Byli použiti parašutisté. Ze vzduchu kryla přistání speciálních sil letadla a vrtulníky.

Sami ruští letečtí experti i přes bombastické propagandistické výlevy přiznávají, že ruské vojenské letectvo je převážně zastaralé, a proto také jeho letadla padají častěji než jinde. A mrtvých také není zrovna málo. Ano, Rusko vyvíjí nové typy letadel, ale těch zatím v činné službě moc není. Navíc vzhledem k ekonomické krizi ač nerado škrtá i ve vojenském rozpočtu, takže modernizace jeho armády se celkově prodlouží minimálně o léta. To ani za bolševické éry nebývalo. Miliony lidí sice umřely hlady, ale na vojáky a kosmonauty peníze vždy byly.

Kromě zastaralých typů letadel a vrtulníků je v Rusku problém s všeobecným lajdáctvím. Údržba strojů se zanedbává také kvůli masivní korupci, kdy peníze na nákup opravárenské techniky končí v kapsách vyvolených. Dalším problémem je také v Rusku masivně rozšířený alkoholismus a na opilé opraváře se dá těžko spolehnout.

Převrat v Gruzii.
Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi, Richard Miles, to znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů: byl velvyslancem v Ázerbajdžánu když k moci přišel Hejdar Alijev, byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiče, byl v Bulharsku, když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Kromě politické podpory, Američané podporovali opozici i finančně. Například Sorosova nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci „Kmara“ („dost“). Ten taky financoval oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli v podpoře „růžové revoluce“ a říká se, že poskytoval finanční podporu mládežnické organizaci, zodpovědné za pouliční protesty. Kromě toho, podle „Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na speciálních autobusech z různých měst sváželi opozičníky, a uprostřed náměstí před parlamentem byla postavena obrovská obrazovka, před kterou se shromažďovali odpůrci Ševarnadze. Podle dokumentu byli před svržením Ševarnadze v Tbilisi speciálně studované metody organizování masových protestů v Jugoslávii, které vedly k rezignaci Miloševiče. Podle „Globe and Mail“, prezident Gruzie Michail Saakašvili, který získal právnický titul v New Yorku, osobně podporuje vřelé vztahy se Sorosem. Čečenští rebelové, přijatí do služby gruzínské armády získávají od Sorose bonus k platu.

Tomu by odpovídaly i výsledky průzkumu veřejného mínění, podle nichž 56% Čechů má kladný vztah k Američanům, 21% k Rusům a 71% Čechů hodnotí negativně ruského prezidenta Vladimíra Putina. Když k tomu připočtu fakt, že po českých, moravských a slezských hospodách se hrají americké country hity a nikoliv ruské častušky, tak je jasné, že Američané jsou u Čechů oblíbenější než Rusové.

Už je to ohraný evergreen. Nepřátelé všeho amerického a nadšení stoupenci Ruska vyhrožují masovými protesty proti průjezdu amerického konvoje přes Česko, ale když mají slova proměnit v činy, nějak se jim to nedaří.

Tak si říkám, že příznivci Ruska v Česku jsou už téměř něco jako Yeti, všichni o nich mluví, ale nikdo je vlastně ještě pořádně neviděl. Pan respektive soudruh Kašuka se mýlí, když tvrdí, že vítání amerického konvoje a demonstrace proti němu nemají větší význam. Já si spíš myslím, že je stále psychicky rozhozen z toho, že protiamerické akce v souvislosti s americkými vojáky v Česku jsou opakovaně zcela bezvýznamné.

Nedávno na pražský Klárov dorazilo několik zoufalců, na začátku akce dokonce měli přítomní novináři proti účastníkům protestu proti nynějšímu americkému vojenskému konvoji přesilovku. Profláklá Lenka Procházková si stěžovala, že vláda jim nenaslouchá a varovala před vyprovokováním konfliktu s Ruskem, na což se prý chystá NATO. Nějak sice zapomněla na to, že je to Rusko, které okupovalo Krym, vyprovokovalo konflikt na východní Ukrajině a ohrožuje své sousedy. Upřímně řečeno, nevidím jediný důvod, proč by se naše vláda měla s touto sqadrou vůbec bavit. A za to Sobotkův kabinet chválím, že to nedělá.

Nyní se budu věnovat Kašukovým omylům nebo snad vědomým lžím? Ono u komunistů je lhaní trvalou součástí jejich existence. Není pravdou, že příznivci Ruska prostě zůstali doma, kdežto stoupenci Američanů vyšli do ulic vítat vojáky pod vlajkou hvězd a pruhů při minulém průjezdu amerického vojenského konvoje. Na Facebooku to chvílemi vypadalo tak, že rudá chátra chystá novou revoluci, a proti Američanům vyrazí do ulic mnohatisícové davy. Jenomže realita naše komunisty a Putinovy souvěrce pořádně rozhodila. Zhrzený Jiří Vyvadil chtěl rozpustit FB skupinu Přátel Ruska a komunistu Cvalínovi přišlo na jeho plzeňskou demonstraci třináct lidí. Nyní na Klárově se účast vyšplhala na téměř třicet kusů, čili proti Plzni více než dvojnásobný nárůst. Blahopřeji.
Není to o tom, že by příznivci Putina úmyslně nepřišli, protože jejich naštvanost, kterou projevili veřejně na sociálních sítích, to vyvrací. Oni se neobjevili na veřejnosti proto, že téměř neexistují a jsou pouhou virtuální realitou.

Jen v letech 1661-1774 byl z Afriky do USA dovezen asi jeden milion živých otroků a více než devět milionů zemřelo po cestě. Příjmy otrokářů z této operace v cenách poloviny 18. století byly nejméně 2 miliardy dolarů, což na tu dobu byla astronomická částka.